Deset dnů, které otřásly světem? Ne! Osm minut, které otřásly Děčínem… To je teď bestseller, co se nejlépe prodává. Alespoň v pardubických knihkupectvích. A na název knihy Johna Reeda možná dojde také. V Děčíně a s menší úpravou. Bude záležet na tom, po kolika dnech se Severočeši vzpamatují z drtivé prohry od Pardubic 50:70. Nejlepším střelcem utkání se stal s patnácti body pardubický pivot PETR BOHAČÍK, který minul koš pouze při dvou střeleckých pokusech.

Petře, kdyby vám někdo z basketbalových odborníků před utkáním v Děčíně tvrdil, že udržíte soupeře pouze na padesáti bodech, považoval byste ho za znalce?
(úsměv) Před zápasem přece nikdy nemůžete vědět, jak to skončí. Přesto opravdu jsme nepředpokládali, že dostaneme od Děčína, navíc na jeho půdě, takhle málo bodů.

A prohra Děčína mohla být potupnější. Nechybělo mnoho a jeho počet bodů mohl začínat jen čtyřkou…
Ano. A po zápase mě to také napadlo. Jestli si dobře pamatuji, tak jsme v poslední vteřině dostali laciný koš, kdy jsme protihráče prakticky nebránili. Ale, že by nás to nějak mrzelo, to ne. Nejdůležitější bylo vítězství. O vyhrát a dvacet v Děčíně už nepotřebuje komentáře (mrkne).

Očekával se zápas vyrovnaných soupeřů, kdy ani jeden nebude chtít toho druhého pustit do výraznějšího vedení. Nepřekvapilo vás, že se zejména první poločas odehrál v bodových vlnách?
Ani ne. V prvním poločase to byl vyrovnaný basketbal. Chvílemi se dařilo střelecky nám, podruhé zase Děčínu. To samé platí o obranách.
Přesto nemůžete popřít fakt, že pouze první čtvrtina (19:22) nepřekročila meze. Pak totiž následovaly netradiční stavy: 14:8, 6:24 a 11:16…
Pro nás bylo podstatné, že jsme ve druhé půli inkasovali pouze sedmnáct bodů, tedy méně než v první čtvrtině. Jinak na papíře se mohou zdát výsledky jednotlivých částí podivné, ale v basketbale se občas jedna vymkne normálu. No a v tomto případě to byly řekněme dvě.

V minulém utkání jste v Děčíně dostali v první čtvrtině přes třicet bodů, stejně jako v Novém Jičíně v základní části. Vstupy do zápasů na palubovkách zmíněných soupeřů v nadstavbě jste si však s noblesou pohlídali. Znamená to, že si vždy musíte prožít špatnou zkušenost?
Určitě jsme se z obou zápasů ponaučili. Pro naše sebevědomí bylo velmi důležité, že se nám nedávno podařilo udržet na uzdě Nový Jičín v jeho prostředí. Na začátek jsme se proto opět pekelně soustředili. Navíc oproti minulému měření sil v Děčíně jsme nyní vstupovali na hřiště v lepší pohodě. Tenkrát jsme měli za sebou domácí prohru s Ostravou. To se projevilo na našem startu. Pak jsme protivníka celý zápas bodově doháněli. Sice jsme prohráli, ale zase jsme končili s hlavami nahoře. A stejně tak jsme začali.

Přestože jste ve druhé čtvrtině udrželi soupeře na méně bodech než v první, misky vah se překlopily na jeho stranu. Co stalo z vaší střelbou?
Děčín na nás vyvinul větší tlak a my mu trochu podlehli. Ale přestože se přes nás dostal, věděli jsme, že je na dohled. Hlavní bylo, že jsme neznervózněli. Stále jsme hráli jako tým a mně ani nepřišlo, že jsme dali jen osm bodů. Asi to bylo tou dobrou obranou. Navíc jsme věřili, že se nám úspěšnost střelby ve druhém poločase zase vrátí.

Tak se stalo. Když se k tomu přidala famózní obrana třetí čtvrtina snad už nemohla pro váš tým dopadnout lépe. Jak jste to dokázali?
Zejména jsme agresivitu v naší obraně vyšroubovali na maximum. Děčínu jsme nenechávali kousek prostoru a nutili ho buď ke ztrátám nebo vytlačovali k těžkým střelám. Musím přiznat, že domácí měli i smůlu a pak už se jejich snaha měnila ve frustraci. V neposlední řadě kouč zvolil úspěšnou útočnou aktivitu. Náš rozehrávač Tomáš Tóth zrychlil hru. Klidně předribloval celé hřiště a zakončil či vytvářel pozice.

Petře, teď zkuste zalovit v paměti. Kdy jste naposledy zažil zápas v Mattoni NBL, aby jeden tým neskóroval neuvěřitelných sedm minut a padesát šest vteřin?
A víte, že to byla jedna z prvních věcí po zápase, na kterou jsem myslel. Schválně jsem zjišťoval, jak dlouho Děčín nedal koš. Tušil jsem, že to byla dlouhá doba, ale osm minut mě udivilo. Při tak dynamickém sportu, kdy se skóre někdy mění i čtyřikrát za minutu, je to síla. Někdy se to asi stalo, ale já si na žádný konkrétní případ nevzpomínám.

A v závěrečném kvartálu měl Děčín nakročeno k další blamáži. To nedal koš „pouze“ pět minut…
Nedá se říci, že by to protivník zabalil, ale všiml jsem si, že pochyboval o vlastní střelbě. Přitom měl vcelku dobré příležitosti.
Nízké skóre na děčínské straně logicky zapříčinilo, že jeho nejlepší střelec zaznamenal jen deset bodů. To nemůže být pro váš tým lepší vizitka, co říkáte?
Že je to parádní. Vždyť jsme dokázaly uhlídat všechny klíčové hráče soupeře. Přitom někteří z nich nás v minulých zápasech pěkně ničili.

Tak si to zrekapitulujme: Alič 7 bodů, Hatcher 6 bodů, P. Houška 4 body a Soukup 2 body. Vyplývá snad z toho, že už se umíte na děčínské opory připravit?
Každý zápas nejenom s Děčínem je pro nás studnicí zkušeností. A že jsme jich za dvě sezony s ním sehráli. Už máme vytipované hráče soupeře a na ně se zaměřujeme. I když u široké rotace Děčína je to těžké. Ale poradili jsme si, nikdo se výrazně neprosadil.

Vždy, když hrají Pardubice s Děčínem, se jako alfa i omega úspěchu zdůrazňují doskoky. Nyní jste v této činnosti zvítězili propastným rozdílem 46:32. Soupeř pouze sedmkrát doskočil pod vaším košem…
Děčín je známý tím, že je při doskocích velmi agresivní. Tak jsme mu opláceli stejnou mincí. Odtlačovali jsme jeho hráče z pod našeho koše a odražené balony ubojovali.

Ze záběrů ze zápasu bylo vidět, že při střelách Děčína se někdy hned trojice z vašeho družstva přemístila pod koš. Byl záměr v tomto počtu skákat pro odražené míče?
Ano. A byla to práce všech hráčů. Kdyby někdo nedoskočil, hned měl za zády kolegu. Protihráči prakticky neměli šanci se přes náš dvojblok či trojblok dostat se k míči.