Už už to vypadalo, že spravedlnost  nosí minimálně deset dioptrií. Pardubičtí basketbalisté byli po celé utkání s Prostějovem lepším týmem, ale výhru museli z palubovky doslova vyrvat.
Přitom od úvodních minut tvořili dort chutných přísad. Ten se však pekl o pět minut déle než je zvykem. Třešničku na něj posadil PETR BOHAČÍK, a to dvacet vteřin před koncem prodloužení.

Petře, souhlasíte s tím, že utkání s Prostějovem mělo charakter play off. Vždyť jste usilovali o návrat do hry o druhé místo?
 Jasně. Toto už jsme vyhlásili před zápasem na USK. Od té doby je pro nás každé utkání jako play off. V tomto zápase jsme předvedli kvalitní basketbal a porazili velmi silného soupeře.

V první čtvrtině se vám nedařilo střelecky, ale výraz vašeho týmu na hřišti nebyl až tak špatný. Předváděli jste pohledný basketbal, bojovali…
 Ano, také mám ten pocit. Hráli jsme dobře, měli hodně úspěšných doskoků, ale nedávali jsme koše.

Před utkáním váš trenér vyhlásil jednoznačný cíl uhlídat podkošové duo Peterson – Nicholson. To se v prvním kvartálu moc nedařilo. Ze sedmnácti bodů jich zaznamenali hned jedenáct. Bylo před druhou čtvrtinou na lavičce dusno?
 Dusno se nedá říct. Byl to přeci celozápasový úkol (úsměv). A v dalším průběhu už se jim tolik nedařilo. To, že v první čtvrtce jim to šlo, bylo zapříčiněno tím, že dávali jednoduché koše. Například, když na ně vyšel při bránění menší hráč. A co si vzpomínám, tak Peterson jednou zakončoval úplně osamocen po rychlém protiútoku.

Ve druhé čtvrtině sice zmínění pivoti dali jen dva body, ovšem prostějovskému týmu se rozstříleli trojkaři. Díky tomu hosté drželi nerozhodný stav. Nemyslíte si, že jste spíše měli vést klidně o deset bodů?
 (odmítavě) To si nemyslím. Zase tak dobře, abychom si zasloužili vést o deset bodů, jsme nehráli. Prostějov měl svojí kvalitu, především ve střelbě z dálky. Jsme rádi za vydřené vítězství.

Nebylo pro vaše družstvo frustrující, že Prostějov skoro nic nehrál, jenom dával trojky a neustále se držel ve vedení?
 (zamyslí se) Nic příjemného, ale vyrovnali jsme se s tím. Věděli jsme, že jim to tam nemůže padat věčně. I když Pavel Slezák měl fazonu. Dát šest trojek je už pořádný kumšt. Na druhou stranu jsme mu to dost umožnili. Přišlo mi ale, že jsme byly v takové herní pohodě, že nás nic nemohlo zlomit.    

Zvláštní basketbalovou kategorií je prodloužení. V Pardubicích už se nehrálo hodně dlouho a rovněž venku jste neměli tu čest. Co více poznamenat na adresu této fáze?
 V prodloužení rozhodují maličkosti. Tam už prakticky není čas na nápravu.  Obecně v něm nepadá moc bodů. Prim hrají obrany. To se potvrdilo i v tomto utkání.  Udělali jsme méně chyb a proto vyhráli. Musíte zvažovat každou střelu. Možná i proto jsme občas trochu déle přidrželi míč. V dresu soupeře se snažil vzít na sebe zodpovědnost Smith. Chvíli se mu to dařilo, ovšem při posledním útoku už si na něj Corey Muirhead počíhal.

To už váš tým ale vedl 81:79, když poslední úspěšnou střelu jste prohnal košem právě vy. Můžete jí popsat?
 Na to, že se jednalo o prodloužení, zas až tak obtížná nebyla (pousměje se). Vyšla nám další z pěkných kombinací a po takové parádní přihrávce a při tak otevřeném prostoru jsem zkrátka musel proměnit.

K prodloužení ale vůbec nemuselo dojít. Vždyť minutu a čtvrt před koncem jste vedli 73:69. Takový náskok by se už neměl pouštět, viďte?
 Rozhodně. Vedení jsme ztratili strašně rychle, asi za půl minuty. A soupeř se na to ani moc nenadřel. Stačila jedna dvojka a trojka s faulem.

Za třicet sedm minut základní hrací doby jste dovolili Prostějovu jediný trestný hod. Nemáte pocit, že to už zavání pořádnou raritou?
 Jednoznačně jsme přejeli jejich pivoty. Především Marcus Arnold. Vybojoval hodně faulů, úspěšně doskakoval pod oběma koši. A v obraně jsme se snažili bránit sice tvrdě, ale čistě. To se nám dařilo. A ono je sakra znát, když se soupeř můžete podržet ve skóre trestnými hody.

Na výhře mají největší podíl dvě jména Tóth a Arnold. První z nich někdy až zázračně vybojoval tzv. mrtvé míče, druhý neomylně pálil.  Zatímco americký bijec vytvořil rekord letošní soutěže v celkové úspěšnosti, tak pardubický rozehrávač skončil v minusových číslech,…
 A vidíte. Tady je názorně ukázáno, že validita ne vždy neodpovídá výkonu na hřišti. Tomáš Tóth vykonal pro náš tým obrovské penzum práce. Minimálně pět, šest ztracených míčů vybojoval. Souhlasím, že někdy neuvěřitelným způsobem.

A co střelecká jistota Arnold?
 Marcus je naše mašina. Zápas s Prostějovem mu vyloženě sedl. Na druhou stranu pár takto vydařených už v sezoně odehrál (smích).

Utkání bylo specifické v tom, že v případě výhry alespoň o tři body jste mohli mít lepší bilanci ze vzájemných zápasů. Uvědomili jste si tento důležitý fakt?
 Určitě jsme se o tom s klukama před zápasem bavili. A před poslední střelou základu jsme se shodli na lavičce na tom, že by bylo možná dobré zkusit vystřelit za tři body. Ale nezbývalo nám mnoho času. Každopádně jsme rádi i za vítězství o dva body.

Ale nemusíte smutnit. V součtu všech čtyřech ligových zápasů s Prostějovem máte naprosto vyrovnanou bilanci. Znamená to, že v případě rovnosti bodů bude rozhodovat celkové skóre. Budete na to myslet ve zbývajících duelech nadstavbové části?
 Je pravda, že každý ubráněný útok a naopak proměněná střela budou důležité, ale že bychom na to měli neustále myslet, to ne. Teď  jedeme do Děčína a tam bude prioritní každá výhra. Když vyhrajeme třeba 100:99 budeme strašně šťastní. Zkrátka bereme výhru jakýmkoliv rozdílem.

Ohlédnutí trenéra

JAN SLOWIAK, kouč BK JIP Pardubice: „Viděli jsme hodně dramatické utkání a velkou vůlí po vítězství od obou týmů. Neměli jsme úplně optimální začátek. V utkání jsme se dost dlouho hledali. Přesto se zdálo, že v poslední čtvrtině jsme se dostali do náskoku, který bychom měli být schopni zkontrolovat.  Jenže stejně jako v posledním domácím zápase s Prostějovem jsme přestali proměňovat trestné hody. Ani poměrně výhodné střelecké pozice. Toto utkání pak mohl vyhrát jeden či druhý tým. Rozhodovaly naprosté detaily. Možná správný a hlavně rychlý návrat do obrany v podání Marcuse Arnolda, který v prodloužení ztížil střelbu Smithovi. Následně získal faul a oba trestné hody proměnil. Vždyť do konce zbývalo něco přes minutu. Místo toho, aby Prostějov vedl o čtyři bylo vyrovnáno. To jsou přesně ty momenty, které překlápěly misky vah na jednu či druhou stranu. My jsme nakonec  ten jeden koš navíc dali a v závěru jsme dokázali prostějovský útok ubránit. Zaplať pánbůh za tohle vítězství. Divákům se muselo utkání líbit. Neříkám, že nebylo plné nepřesností a ztrát na obou stranách, ale to ohromné úsilí z obou týmů jenom čišelo. To si myslím, je na tom sportu hezké.“