VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bohunický: 'Nepodařilo se mi z týmu vytěžit jeho potenciál'

Pardubice /ROZHOVOR/ - Ani ryba, ani rak… Na toto přirovnání by se dalo napasovat konečné umístění pardubických basketbalistů v uplynulé sezoně. V Mattoni NBL obsadili čtvrté místo. Propásli historickou šanci, když  nevyužili ideální konstelace hvězd k postupu do finále.

8.6.2014
SDÍLEJ:

Dušan BohunickýFoto: DENÍK/Luboš Jeníček

Po vypadnutí v semifinále na ně dolehla frustrace a v soubojích o bronz už nenašli potřebnou motivaci. Jejich trenér Dušan Bohunický hovoří o vítězné mentalitě, která přestane fungovat.

V nedávno skončené sezoně jste dosáhli čtvrtého místa v Mattoni NBL a třetí příčky v Poháru České pošty. Jak byste ji zhodnotil jako celek?
Sílu svého týmu znám nejlépe. Bohužel musím konstatovat, že se mi nepodařilo z něj vytěžit potenciál, který v něm dřímal. Pokud to mám nazvat jedním slovem, tak pro mě byla sezona neúspěšná. Nemohu mluvit vysloveně o nějakém zklamání, protože se mi povedlo dostat do naší hry určitě prvky. Nastávaly situace, kdy jsme hráli dobrý basketbal. Nedokázali jsme však udržet konstantnost našich výkonů. To nás stálo zisk medaile v Mattonce.

Už jste to nakousl. Osobním cílem, který jste vyřkl v rozhovoru před zaháním sezony, bylo vydolovat z týmu potenciál v obraně i útoku. Začněme na vaší obranné polovině: Jak se vám pozdávala hra tam?
Do sezony jsme vstupovali s cílem vytvářet tlak na hráče na míči. Chtěli jsme do této rotace dostat mladého Pepana Příhonského. Ve dvou třetinách soutěže se nám toto dařilo. Produkovali jsme agresivnější hru než v předchozích ročnících. Tohoto dojmu jsem nabyl nejen já, ale i trenéři našich soupeřů. V další fázi sezony jsme se dostali do užší rotace hráčů a naše obrana už tak agresivní nebyla. I když je pravda, že v závěru základní části se nám z pohledu obrany podařilo vygradovat týmový výkon.

Přejděme k útoku. Tam to skřípalo o něco více, souhlasíte?
Ano. Do sezony jsme šli se záměrem předvádět kreativnější basketbal. Aby naše hra nebyla založena jen na nahlášení signálu a my pak hráli stále stejný útočný systém. Chtěl jsem, aby se hráči naučili spíše reagovat na jednotlivé kombinace, aby se více naučili číst hru. Zkrátka jsem jim říkal: Neběhejte jen z bodu A do bodu B, ale když už běžíte z bodu A do bodu B, tak sledujte svého obránce, co on dělá. Podlé mého názoru se jedná o proces, který nejde udělat v krátkém časovém horizontu. Možná i to nás stálo lepší umístění.

Rozdělme si sezonu na dvě poloviny. Tvořily je základní část
a vyřazovací boje. Jak byste zhodnotil tu první?
Se třetím místem panovala spokojenost. Bylo pro mě určitým zadostiučiněním v sezoně, která výsledkově a podle počtu bodů nebyla tím, co tento tým dokáže produkovat. Mrzí mě některé prohry. Kdybychom zaznamenali o tři méně, mohl bych hodnotit základní část jako úspěšnou.

V play off jste se nakonec střetli se třemi protivníky. Jak byste popsal jednotlivé série?
Ve čtvrtfinále jsme narazili na Ústí  a postoupili jsme, ne že bez problémů, nicméně 3:0 na zápasy. Hráli jsme proti týmu, který hodně produkoval americký způsob obrany jeden na jednoho. Bylo to bez výpomoci a my jsme si s tím poradili. Stalo se tak zásluhou individuálních výkonů některých hráčů. Jinak nás v této sérii zdobila týmovost.

Semifinále pro vás znamenalo  zkřížit meče s Prostějovem…
V prvním zápase jsme vyhořeli jak na útočné, tak obranné polovině. I když jsme inkasovali pouze 71 bodů, od týmu, který měl do té doby průměr okolo 76 vstřelených bodů na zápas, to nebylo nijak ostudné, ten výbuch tam byl. Pak jsme se dokázali do série vrátit, když jsme ve druhém i třetím zápase vygradovali naše výkony v obraně. Bohužel jsme neunesli tíhu možnosti rozhodnout doma. Tam nastal celý zlom pro další průběh play off.  V úvodu pátého střetnutí jsme nezachytili úvod a soupeř se přes nás přehnal jako divoká voda. Frustrace ze čtvrtého utkání ležela na mně i na týmu a už jsme se pro zápasy o bronz nedokázali zvednout.

Ale počkejte. První utkání v „bronzové" sérii s Opavou jste vyhráli. Proč vás to nenakoplo?
To je sice pravda, ovšem po výkonu, který neodpovídal těm standardním v průběhu sezony. Ve druhém duelu nás nabuzený protivník zasypal trojkami a rozhodující zápas jsme psychicky nezvládli.

Je fakt, že lépe připravenou půdu pro účast ve finále jste nemohli mít. V semifinále jste se vyhnuli Nymburku a měli jste na raketě mečbol. Navíc jste podávali na vítězství v celé sérii doma. Skoro se dá říct, že nevyužitím této ideální konstelace hvězd jste spáchali hřích…
Když bych měl pokračovat v biblickém duchu, tak my jsme byli ta Eva, kdo utrhl jablko a kousl do něj. Ten zápas byl klíčem. Přestože se nám pak naskytla ještě jedna možnost postoupit do vytouženého finále, narazili jsme na protivníka, který už měl našlápnuto. Na Prostějovu bylo vidět, jak je tým jednotný. Nechci aby nás to mrzelo nějaký delší čas, protože s tím už nic neuděláme. My se potřebujeme z minulosti poučit, aby se to v budoucnosti neopakovalo.

Zatímco na konci základní části jste v utkáních, kdy jste museli, vyhráli, tak v play off, když šlo o všechno, jste kolabovali. Jaké pro to máte vysvětlení?
Podle mě se tak děje kvůli tíze daného okamžiku. Tyto situace se nedají na tréninku ani v zápasech základní části, byť i tam šlo někdy o hodně, nasimulovat. A proto se na ně velmi těžko připravuje. Někdo může namítat, že když už si nějakou hráči projdou, tak se z ní poučí. Já této frázi nevěřím. Osobně si myslím, že  musí mít hráč dané, aby vzniklou situaci zvládl. Můžete hrát iks finále a nemusíte s z nich nic odnést. Na druhou stranu můžete být ve finále poprvé a zvládnete ten moment lépe, než ti, kteří si tím už několikrát prošli.

V rozhodujících zápasech play off nefungoval vámi zmíněný x faktor vyřazovacích bojů pro Beksu, za který který jste označil týmovost. Ne, že by vaše družstvo nehrálo kolektivně, ale čím dál tím častěji se uchylovalo k individuálním akcím…
V týmu máme osobnosti, které ke konci základní části rozhodovaly zápasy, co jsme potřebovali vyhrát. V klíčových momentech braly zodpovědnost na sebe a podařilo se jim vytáhnout tým na třetí místo. To samé platilo i pro čtvrtfinálovou sérii. Od semifinále už to bylo horší. Já jako trenér ale měl v tyto hráče důvěru. Záleželo pouze na mně, jestli pošlu na hřiště někoho jiného. Vsadil jsem na ně. A kdybych to měl zopakovat, udělám to stejně. Věřil bych jim, protože když to dokázali předtím, nevím, proč by se jim to nemělo povést. Basketbal se nedá zapomenout a je to vždy o tom daném momentu. Sice selhali, ale věřím tomu, že kdyby se dostali do těch pozic znovu, tak je promění, nebo posunou míč na lépe postaveného spoluhráče.

Nemáte pocit, že forma vašeho týmu vygradovala předčasně ve třetím zápase v Prostějově?
Myslím si, že to nebylo úplně tou formou. Naše výkony jsme postavili na připravenosti a odolnosti týmu. A záleželo na tom, jak mentálně vstoupíme do zápasu. Jestli nám vyjdou první střely, jestli dokážeme ubránit první útoky soupeře. Pokud se chytneme, nabudí nás to. To jasně dokumentoval druhý a třetí zápas v semifinálové sérii. Oproti prvnímu utkání jsme zamezili jednoduchým košům protivníka. Jenže v tom následujícím domácím střetnutí nás svázal útok. Věřili jsme tomu, že když znovu hrajeme na Dukle, tak ty situace dokážeme proměnit. To nás brzdilo a naopak jsme nechali Prostějov rozehrát.

Takže žádné spekulování o formě, opět naznačujete faktor daného okamžiku…
Ano. A přidal bych psychiku. Ta při neúspěšné střelbě a neubráněném útoku soupeře rapidně padá. Síla některých hráčských osobností je v tom, že s počtem nedaných košů neklesají mentálně a do další střely jdou zase sebevědomě. Na druhou stranu psychicky slabší hráči se po dílčích nezdarech už nedokážou zvednout. To byl spíše náš případ.

V posledních zápasech stačilo soupeři odříznout tvůrce vaší hry Levella Sanderse a byli jste nahraní. Nemáte pocit, že vašemu týmu došla kreativita, nápady, invence a, jak se říká, chyběl moment překvapení?
Je pravda, že naše hra byla v průběhu celé sezony založena na hře Ella s balonem. V těch rozhodujících zápasech, kdy ho soupeři dokázali odstavovat od míče nebo ho lépe bránit, jsme dostávali do těch situací jiné hráče. A pro náš tým to nebylo typické. Může to být jeden z faktorů, na který jsme neuměli reagovat.

Prostějov a hlavně Opava měly prakticky padesát možností nastudovat si vaši hru.  Proč jste nebyli variabilnější, proč jste více neuplatňovali další nacvičené kombinace?
Trochu bych si dovolil oponovat, protože v zápasech s Prostějovem nebyl Ell speciálně bráněný. Soupeř ho střežil úplně stejně jako ostatní naše hráče. Akorát více zahušťoval prostor. Za to Opava vsadila kartu na jeho odříznutí od hry. Systémy bez Ella byly na rozhodnutí hráčů, zdali dokážou vzít v daném momentě zodpovědnost na sebe. Jestli budou hrát picken roll proto, aby někomu přihráli, nebo si řeknou: Do prčic, teď to vezmu na sebe a budu ho hrát sám. Sanders ať stojí někde v koutě, já tu situaci rozhodnu.

Jenže takových odvážných kroků se moc nenašlo. Proto si nemohu odpustit poznámku, že pardubickému týmu v závěru sezony chyběl lídr. Ten lídr, který by vyburcoval svůj tým herním či střeleckým výkonem, jako Radek Nečas v Prostějově či Jakub Šiřina v Opavě. Díváte se na to stejnou optikou?
Souhlasím s vámi, že pro oba týmy jsou zmínění hráči výraznými oporami. Na druhou stranu Radek Nečas má v Prostějově kolem sebe doopravdy silné družstvo.  Dovoluji si tvrdit, že basketbalově jsme s ním na stejné úrovni. V klíčových situacích byl ale Prostějov týmovější. Mám na mysli ne až tak po herní stránce jako spíše duchem. I když se mu nedařilo, dokázal se semknout. Naopak, když nám něco nevyšlo, tým nešel  k sobě, nekomunikoval, jak by měl. To byl možná větší faktor než ta osobnost.

A již zmíněný Šiřina?
Co se týče Opavy, tak tady nemohu jinak, než potvrdit fakt, že herní projev Jakuba Šiřiny převyšoval všechny aktéry na palubovce.  Tento hráč dotáhl Opavu ke třetímu místu. Ale nesmíme opomenou, že basketbal je kolektivní sport. Bez podpory ostatních spoluhráčů by se ani on neobešel. Je ovšem pravda, že oni přijali  roli těch co budou čekat na jeho rozhodnutí.

Herní krize vašeho týmu se prohlubovala s každým neproměněným útokem. Vyvrcholila ve druhém poločase rozhodujícího střetu o třetí místo. Jeden nedal koš a ostatní si přestali věřit. Jenže družstvo, které pomýšlí na cenný kov, se nemůže takto hroutit, nemyslíte?
(zamyslí se) Něco na tom bude. Já mám na to jedno vysvětlení, které  vychází  z reálné situace mé basketbalové kariéry. Možná to teď vyzní špatně, nicméně si za tím stojím. Sehrál jsem iks zápasů o třetí místo. Člověk, který má ten nejvyšší cíl a ztratí možnost ho dosáhnout, už nikdy nedokáže v dalším boji najít enormní sílu. Tím nechci říct, že jsme k utkáním o bronz přistupovali špatně, ale nevěřím tomu, že jakýkoliv člověk najde v sobě tu sílu. Ano, jiná věc je ta, když medaili ještě nezískal. A to nastalo u drtivé většiny hráčů Opavy.

Bavíme se tedy o vítězné mentalitě, kterou jsou proslulí zámořští hráči. A vy jste měli v týmu hned tři. Zřetelné je to například u hokejistů Kanady či USA. Ti když vypadnou v boji o zlato, tak jako by už je nic jiného nezajímalo, viďte?
O tom mluvím. Po basketbalové stránce můžete být lepší, ale základ je nechat srdce na hřišti. Nechci říct, že my jsme ho tam neodevzdali, ale rozumím frustraci některých hráčů. Po vzájemné komunikaci po prohrané sérii s Prostějovem jsem tušil, že to bude těžké. Nic jsem jim nezazlíval, vím, co prožívali, protože jsem si tím prošel několikrát.  Lidé, kteří mají vítěznou mentalitu, se těžko motivují na zápasy „jen" o třetí místo. Sport milují, na tréninku dřou, ale když zjistí, že nemohou být vítězi, tak se raději v hlavách začnou připravovat na novou sezonu. A v ní zase budou chtít být těmi vítězi.

Na sezoně se dají najít dvě pozitiva. Tím prvním je zařazování mladých hráčů do základní rotace. Všude se mluví o tom, že jsou týmy, které zvládají Mattonku bez cizinců, ovšem nikdo si pomalu nevšimne, že Pardubice jako jediný klub ze špice tabulky dávají takový prostor mladíkům. V kontextu s tím  nevyzní čtvrté místo až tak špatně. Dáte mi za pravdu?
Určitě. Víte, je velký rozdíl se zabudováním mladých hráčů do rotace týmu, který se pohybuje na chvostu tabulky, než když s nimi v sestavě usilujete o přední příčky. Skutečně je těžší zapracovávat mladé v klubech, které chtějí hrát tu špičku. A to Pardubice budou chtít vždy. Na druhou stranu mám trochu usnadněnou práci, protože tady jsou velice talentovaní  mladíci.

Druhým příjemným zjištěním je fakt, že BK JIP Pardubice našel v hale na Dukle konečně to pravé domácí prostředí…
Co se týče dosažených výsledků i herního projevu, byla Dukla naším hybným motorem. Samozřejmě pokud pominu ty jediné dvě prohry ve zmíněné  hale. Bohužel vždy v rozhodujících zápasech. Hráči se na Dukle cítí dobře a atmosféra v hledišti je pokaždé vybičuje k lepším výkonům. Navíc v ní trénujeme a do ČEZ Areny se dostaneme k zápasu jednou za měsíc. V Americe také hrají ve velkých halách, ale všech dvaaosmdesát zápasů. Teď musíme zvážit, zda zůstaneme pouze na Dukle, všechna utkání budeme hrát ve velké hale nebo najdeme ještě jiné východisko…

Muirhead už není hráčem Beksy. V Pardubicích končí také trojice Čarnecký, Martin Peterka a Faifr

Pardubice - Trenér zůstává, kvarteto balí kufry! Jak už to bývá, po každé sezoně přijde řada na hru s názvem Škatulata, hejbejte se… Hlavním trenérem BK JIP Pardubice bude i nadále Dušan Bohunický. Pardubické družstvo převzal v závěru sezony 2012/13. V té následující jej dovedl ke třetímu  místu v Poháru České pošty a ke čtvrtému  místu v Mattoni NBL. Vedení klubu se dohodlo s osmatřicetiletým trenérem na prodloužení kontraktu o další dva roky.

„Jako nováček na pozici hlavního trenéra v Mattoni NBL splnil Dušan Bohunický většinu koncepčních úkolů v klubu. Kromě áčka intenzivně pracoval i s mladými hráči v projektu Golden Talents a aktivně se podílel na větším propojení s mládežnickým klubem. BK Pardubice má i nadále důvěru v jeho práci  a chce s ním spojit svoji budoucnost," tvrdí generální manažer pardubického klubu Martin Marek.

Slovenský kouč už ale nebude udílet rady čtyřlístku Corey Muirhead, Michal Čarnecký, Samuel Faifr a Martin Peterka.  Prvním třem jmenovaným skončily smlouvy a vedení se jim rozhodlo nenabídnout jejich prodloužení. Peterkovi byl již v průběhu uplynulé sezony nabídnut nový kontrakt, ovšem hráč jej neakceptoval, neboť upřednostňuje zahraniční angažmá.

„Dospěli jsme k názoru, že A tým v tomto složení dosáhl svého maxima. Vzhledem k hledání rovnováhy se zařazováním mladých hráčů jsme se jej rozhodli okysličit. Z hráčů, kteří odcházejí, jsme měli prioritní cíl udržet Martina Peterku, který však nabídku na novou smlouvu odmítl. Všem čtyřem hráčům děkujeme za jejich výkony a přínos pro celý klub v uplynulých sezonách. Jejich angažmá hodnotíme pozitivně v historii pardubického klubu. Přejeme jim hodně štěstí v další basketbalové kariéře i v osobním životě," loučí se s kvartetem Martin Marek.

Autor: Zdeněk Zamastil

8.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotografie, která se stane symbolem letošních voleb.
DOTYK.CZ
6

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

Martin Kolovratník.

Vítěz voleb: Post ministra bych neodmítl

Poražený voleb: Na Titanicu se stále hraje a zpívá

Pardubický kraj – K potápějícímu Titanicu přirovnal ČSSD včera, den po volbách, její pardubický hejtman Martin Netolický. Není se čemu divit. Jinak než debakl jednociferný volební výsledek sociálních demokratů, před čtyřmi lety vítězné a hlavní vládní strany, nazvat nelze. Svůj mandát obhájil ve víkendových volbách jen její zdejší lídr Jan Chvojka.

Čeká nás obtížné sestavování vlády i test kvality demokracie

/KOMENTÁŘ/ - Mají tradiční politické strany budoucnost? To je otázka, která se při pohledu na výsledky letošních parlamentních voleb velmi silně vnucuje. Hnutí ANO, Okamurova SPD a KSČM – tedy skupiny, které se více či méně definují jako antisystémové – získaly v Pardubickém kraji téměř 49 procent hlasů a obsadí šest z deseti mandátů.

Děti, rodiče a učitelky se sešli na Kloboukovém bále

Pardubice - Mateřská škola nábřeží Závodu míru v Pardubicích připravila první akci v letošním roce, na které se setkali rodiče, děti a zaměstnanci školky.

Propadák zažila nejen ČSSD. Kraj jako svou baštu ztratili i lidovci

Pardubický kraj - Parlamentní volby potvrdily, že na rozdíl od komunálních - a částečně krajských - nejsou o osobnostech, nýbrž o stranách.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT