Bohunický: Pokud nemáte nejvyšší cíle, můžete to zabalit

Pardubice - Už v loňské sezoně pardubičtí basketbalisté vařili finálový pokrm, který však připálili. Následně to při tvorbě bronzového menu přepískli s cibulí a pak slzeli. „Šéfkuchař" DUŠAN BOHUNICKÝ chce teď spolu se svým týmem „kuchtíků" připravit sladké jídlo.

Nebudeme čtenáře dlouze napínat. Jaké jsou cíle vašeho týmu pro tuto sezonu?
(bez váhání) Účast ve finálové sérii.

Počkejte, to se nebojíte napálit to takhle z voleje do novin?
Ne, nemám důvod nad tím sáhodlouze přemýšlet. Pokud nemáte nejvyšší cíle, můžete to zabalit. Hráč by měl mít ty nejvyšší cíle, aby se mohl 
v kariéře posouvat. Všichni mají v brožurách v kolonce cíle napsáno: hrát NBA či Euroligu. Takže být ve finále české nejvyšší soutěže je téměř povinnost.

Základem vydařené sezony bývá poctivá letní příprava. Jak byste ji zhodnotil?
Nejdůležitější bylo, že se nám vyhnuly problémy se zraněními a nemocemi. Za sedm týdnů jsme nezažili, že by někdo scházel déle než dva dny. Tedy kromě Ondry Kohouta. Po skončení minulé sezony absolvoval operaci kolena a my jsme věděli, že na začátku srpna ještě nebude jeho stav stoprocentní.

Obměnění Tuři vyrazí do boje s pokorou, ale také s odvahou

Svitavy – Pátou sezonu v nejvyšší soutěži začínají svitavští Qanto Tuři. V novém složení, s novým koučem, ale opět s odhodláním dokázat, že národní basketbalová liga našla ve městě na pomezí Čech a Moravy svoji baštu. Trenér STANISLAV PETR hodnotí ambice družstva střízlivě. V každém případě ale Tuři chtějí pobavit fanoušky.

V minulých sezonách jste v české nejvyšší soutěži nepůsobil. Jak se zrodilo vaše svitavské angažmá?
Je pravda, že poslední asi čtyři roky jsem nikde netrénoval a upřímně řečeno ani jsem se po některých svých zkušenostech už nesnažil do basketbalu vrátit. První kontakt ze strany Svitav přišel od trenéra Lubomíra Růžičky, se kterým se znám delší dobu. Když zde končil, doporučil mě jako jednoho z kandidátů s tím, že věří mojí práci. Po nějaké době mi zavolal generální manažer Pavel Špaček s konkrétní nabídkou, takže jsem se musel vážně zamyslet, jestli se mám vrátit do basketbalového světa v České republice. Po zvážení jsem se rozhodl, že svitavskou nabídku vezmu, a dohodli jsme se na smlouvě na tři roky. Pro člověka je nejlepší dělat práci, která je zároveň jeho koníčkem. Tím pro mě basketbal je po celý život.

Co jste věděl o svitavském klubu předtím, než jste přijal nabídku a usedl na trenérské křeslo?
Basketbal jsem samozřejmě neustále sledoval, byť ne aktivně a spíše jako divák. Věděl jsem tedy i o svitavském basketbale docela dost. Zaprvé, že to je klub, který neoplývá velkými financemi, ale na druhou stranu, že jsou zde lidé, kteří do toho dávají srdce. A i tohle mě nakonec přesvědčilo, že jsem kývl na spolupráci.