Stačí, aby vám vypadl jeden, dva zaměstnanci a veškeré úsilí jde do „kytek". Podobně si musel v této sezoně připadat i trenér pardubických basketbalistů DUŠAN BOHUNICKÝ. Na marodku se poroučel jeden borec za druhým a místo vysněného finále musel skousnout vyřazení už v prvním kole play off. Přitom týmu věnoval iks přesčasů. Tedy pokud má tento pojem ve světě sportu vůbec své místo.

Můžete popsat své pocity čtrnáct dní po vyřazení ve čtvrtfinále 1:3 na zápasy s Opavou?
Každá otázka na toto téma, mě vrací k těm momentům, kdy jsme byli vyřazeni. Stále ve mně převládá smutek. Samozřejmě, že jsou chvíle, kdy se usmívám (úsměv). Hledíme totiž směrem dopředu. Potřebujeme se co nejrychleji odrazit od věcí, které se nám povedly. A naopak chyby musíme co nejrychleji opravit.

To znamená, že si dokola přehráváte situace v hlavě či videa z play off, abyste zjistil, co jste dělali špatně?
Dokola určitě ne, ale je jasné, že mi hlavou běží film především z posledního zápasu. Znovu jsem si ho celý prohlédl, abych zjistil, které momenty byly klíčové.

Jak byste celkově zhodnotil sérii s Opavou?
Byl jsem opravdu překvapený, jaké výkony Opava předváděla. A to na základě našich domácích zápasů v základní části s tímto soupeřem, i toho, když jsem Opavu sledoval v jiných venkovních utkáních. V play off nastoupila s úplně jiným odhodláním. Svým způsobem nás to zaskočilo, hlavně pozice Gniadka. Dělal nám velké problémy, zejména na obranné polovině. Energii, kterou soupeř ze sebe vydával, byla enormní.

Pojďme se nyní vydat ve stopách jednotlivých střetů. V nich se potvrdila nedobytnost obou tvrzí v této sezoně, viďte?
Ano. V prvním utkání jsme se dokázali po strašidelném začátku vrátit do zápasu a nakonec jsme ho vyhráli. Pak jsme cestovali do Slezska a tam výborně odehráli tři čtvrtiny a kousek. V té závěrečné jsme nechali soupeři otevřené střely nebo volný prostor pro nájezd a on toho využil. Touto výhrou si Opava potvrdila, že s námi může hrát otevřenou partii, což považuji za jeden z klíčových faktorů.

A prohráli jste i dva zbývající duely. Pro vývoj série byl ten třetí, druhý domácí zásadní…
Přitom ve třetím zápase jsme na domácí palubovce podali výborný výkon. Hlavně v prvním poločase jsme využili sílu našeho týmu. Vycházely nám akce, které máme nacvičené. Jenže takovou neodolností na obranné polovině, jsme v situacích jeden na jednoho, dovolili protivníku těžší střely. Opaváci je proměňovali a dostali se do laufu.

A to do takové herní euforie, že v posledních vteřinách zvrátili prohraný zápas.
Vedli jsme o bod a na polovině hřiště ztratili míč, když Jobi Wall zbytečně přihrával. Namísto toho, aby si nechal míč a nechal se faulovat s výhodou šestek. Hosté okamžitě zakončili košem a nám v závěrečné vteřině vypadl míč s obroučky. Ale nemyslím si, že tohle byl ten úplně rozhodují moment čtvrtfinále.

Nebyl. Ale jen kvůli tomu, že jste ve čtvrtém utkání ztratili jedenáctibodový náskok, který jste drželi ještě necelých sedm minut před koncem. Co vy na to?
V tomto zápase bych našel dva momenty. Ve třetí čtvrtině jsme vedli o devět, ale dvakrát jsme nechali volného Klečku a on zatrojkoval. Ten druhý už jste zmínil v otázce. Příčinu vidím v nemohoucnosti Opavu dorazit. Možností skórovat jsme měli dost.

Ve všech čtyřech zápasech jste měli problémy v posledních pěti minutách. Jak si tuto skutečnost vysvětlujete?
Z opavských hráčů vyzařovala větší sebedůvěra. Stále hráli uvolněně s tím, že i kdyby prohráli, nic by se nestalo. Psychika sehrála o mnoho větší roli, než by laik řekl.

Další příčinou nezdaru bylo otupění elitní zbraně, se kterou jste do čtvrtfinále vystupovali. Totálně jste vyhořeli ve vnitřním prostoru. Proč?
Naším cílem bylo tlačit co nejvíce míčů na podkošové hráče. Jak ale výsledky napověděly, tato strategie se neukázala jako správná. Na této pozici jsme se nedokázali dostat přes obranný val soupeře. Nevyužili jsme našeho útočného potenciálu.

Do očí bijící jsou ztráty. Ve všech zápasech jste v této činnosti, jistě nechtíc, dominovali…
Naše filozofie je založena na tom, že chceme rychle hrát na útočnou polovinu. Nemáme postavenou hru tak, že budeme zakončovat na určitého hráče. Tím odstraňujeme alibismus hráčů. Chceme, aby na sebe brali zodpovědnost a všichni byli nebezpeční. A v těchto chvílích nám ztráty rostou. V play off už to mělo být zkorigované a většina míčů měla putovat na nejzodpovědnější hráče. Nakonec ale i oni dělali chyby.

Poodhalte své nitro. Nenapadla vás myšlenka, že by vás mohlo vedení po neúspěšné sezoně odvolat, nebo že byste odstoupil vy sám?
Basketbal miluji. Kdyby mě vyhodili, šel bych a dál tento sport měl rád. Nezanevřel bych, stále pracoval poctivě a na sto procent. Naučil jsem se nedělat nic ze strachu, ale pro to, že tomu věřím. A tuto myšlenku se snažím vštěpovat i hráčům. Nechci, aby hráli, protože trenér na ně řve, ale pro to, že jsou přesvědčeni, že se jedná o nejlepší variantu…