Změna je život… Tímto rčením se řídí nejlepší česká koulařka poslední desetiletky. JANA KÁRNÍKOVÁ, která léta hájí barvy pardubické Hvězdy, vsadila kartu na nového trenéra. Nově se připravuje ve skupině Petra Stehlíka. Hned s ní absolvovala soustředění v Jihoafrické republice. A zřejmě jí šlo k duhu. Halovou sezonu totiž zahájila velmi dobře a hned při třetím startu si zajistila účast na březnovém domácím mistrovství Evropy.

Jano, v loňském roce jste svoji výkonnost posunula opět na sedmnáctimetrovou hranici. Co se u vás změnilo?
V první řadě jsem se dala dohromady zdravotně a mohla naplno trénovat. Hlavní změna ale byla v tom, že jsem začala více spolupracovat s koulařským trenérem Petrem Stehlíkem z pražské Dukly. To se ukázalo jako velmi dobrý krok kupředu.

Hlavní přípravu na halovou sezonu, která vyvrcholí mistrovstvím Evropy v Praze, jste absolvovala v Jihoafrické republice. Proč zrovna tato země?
Do Jihoafrické republiky se jezdí připravovat spousta špičkových atletů. Teď už i já vím, že tréninkové podmínky jsou tam opravdu skvělé. Musím říci, že to bylo zatím nejlepší soustředění v mém životě. Opravdu jsem byla ze zázemí Potchefstroomu nadšená. Ať to vezmu ze sportovního hlediska, ale i z pohledu obyčejného Evropana, který byl poprvé v této destinaci. Příprava byla velmi dobrá, už se těším až až prodám vše, co jsme tam natrénovali.

Na jih černého kontinentu jste se vydala s tréninkovou skupinou Petra Stehlíka. Proč jste si vybrala zrovna ji?
To je jednoduché, Petr Stehlík byl sám skvělý koulař s osobním rekordem 20,96 m. A když se podíváte na výsledky jeho svěřenců, kterými jsou Ladislav Prášil, Tomáš Staněk, Martin Stašek a Martin Novák, tak není o čem přemýšlet. Lepší tréninkové kolegy bych si ani nemohla přát. Je skvělé se učit od těch nejlepších. Vždyť v současné době patří Staňkovi první a Prášilovi druhé místo v evropských tabulkách.

Halovou sezonu jste otevřela vítězstvím v Otrokovicích. Byla jste s výkonem přes šestnáct metrů spokojená?
No jak se to vezme. Ale je pravda, že výkonem přes šestnáct metrů jsem ještě nikdy halovou sezonu nezahájila. Tak se dá říci, že je to bylo dobré. Na konci soustředění jsem si natrhla fascii šikmého břišního svalu a v první polovině ledna jsem brala antibiotika na zánět průdušek. Tyto zdravotní peripetie mě trochu přibrzdily. Nicméně teď již je vše v pořádku.

Na další akci, kterou byly veřejné závody v Jablonci nad Nisou, jste zaostala jen devět centimetrů za limitem pro evropský šampionát. Mrzelo vás to?
Samozřejmě, že to zamrzelo, ale jednalo se teprve o druhé závody. Technicky to nebylo ono a zdravotně jsem také ještě nebyla úplně v pohodě. Spíše bych to nazvala jako test před krajskými přebory. Na nich jsem plánovala požadovaný limit splnit.

A podařilo se. Při třetím letošním startu, na krajských přeborech v Jablonci jste ho pokořila, a to se značnou rezervou. Jak byste tento fakt okomentovala?
Splnění limitu jsem v podstatě očekávala na základě výsledků z tréninku. Limit pro účast na halový evropský šampionát v Praze je stanoven na hodnotu 16,40 m. Nicméně pro mne to není zajímavé číslo. V Jablonci jsem předvedla nejdelší pokus 16,75 m. Není to špatné, ale s trenérem pracujeme na tom, aby se má výkonnost ustálila za hranicí sedmnácti metrů.

Jak vidíte svoji účast na mistrovství Evropy v Praze?
Limit mám splněný a tak se mohu v klidu připravovat na halový evropský šampionát. Do mistrovství zbývají ještě tři týdny a čeká mě tedy ještě dost práce. Věřím, že to na domácí půdě klapne a předvedu výkon za sedmnáct metrů metrů. Mým cílem pro Evropu je probojovat se do finálové osmičky.