Nicholas James Bollettieri (31. července 1931, Pelham, New York) je americký tenisový trenér. Zakladatel Tenisové akademie Nicka Bollettieriho na Floridě v roce 1978. Je známý výchovou a vedením mnoha hráčů světové úrovně včetně Andre Agassiho, Jima Couriera, Moniky Selešové a Mary Pierceové. Připravoval také světové jedničky Marii Šarapovovou a Jelenu Jankovičovou, mezi jeho žáky patří i Venus a Serena Williamsovy, Martina Hingisová, Anna Kurnikovová, Boris Becker či Marcelo Ríos. Roku 1987 akademii prodal společnosti IMG. Přesto si v ní zachoval vedoucí trenérské a řídící postavení.

Ze svých žáků by hravě mohl zaplnit celého pavouka grandslamového turnaje. Chcete důkaz? Tak například v roce 1987 nastoupilo ve Wimbledonu třicet dva tenistů, kteří prošli jeho rukama! A tento nejslavnější trenér v oblasti bílého sportu NICK BOLLETTIERI okořenil svojí návštěvou 87. ročník Pardubické juniorky.

Někteří tenisoví příznivci na něj koukali jako na zjevení a museli se štípnout, aby se ujistili, že je to on. Zakladatel nejslavnější tenisové akademie na světě, který se celý život řídí mottem: „Pokud chcete být nejlepší, musíte být trochu blázen. Když se podíváte do historie, úspěšní lidé dělají věci, o kterých ostatní tvrdí, že jsou nemožné…"

Pane Bollettieri, můžete popsat, jak se přihodilo, že jste se ocitl na nejstarším mládežnickém turnaji starého kontinentu?
Přijel jsem do České republiky za svými přáteli. Pozvala mě Naďa Kalinovská – Vanišová. Dobře se známe, protože její dva synové studovali na mojí akademii. Slíbil jsme jim, že se občas podívám na jejich klub na Zbraslavi a případně jim pomůžu. Třeba s trénováním malých dětí. Víte, cítím se u nich jako doma. Beru je jako součást své rodiny a přijíždím k nim jako do svého druhého domova. No a společně jsme na pozvání pořadatelů navštívili Juniorku.

Kdy jste poprvé slyšel pojem Pardubická juniorka a co jste před svým příjezdem o ní věděl?
Poprvé jsme se o Pardubické juniorce dozvěděl, když mi bylo oznámeno, že budu předávat ceny vítězům. Takže asi dva nebo tři dny před finále.

Teď trochu odbočíme. Když jsme se dostali ke jménu města Pardubice, sledujete lední hokej?
Ano, o lední hokej se zajímám prostřednictvím NHL.

Víte, kam tou otázkou směřuji?
Ne, nemám ponětí.

Z Pardubic pochází brankář Dominik Hašek, který dlouhá léta působil v NHL. Věděl jste to?
Ne, to jsem opravdu netušil.

Zpátky k tenisu. Pardubická juniorka má v České republice obrovský zvuk a vítězům otevírá dveře do velkého tenisu…
Co jsem stačil pochytit, tak mám za to, že získaní triumfu na Pardubické je pro hráče i hráčky velice důležité. Ještě důležitější je ale budoucnost. Někdo může jít z mládežnické kategorie přímo mezi profesionály, ale tomu druhému to může trvat delší dobu. Záleží na tom, jak zesílí, protože z dorostenecké kategorie mezi dospělé je to obrovský skok. Proto samo vítězství na Juniorce nic neznamená. Je také potřeba získat dostatek sponzorů na to, aby měli tenisté dva až tři roky na prosazení se v profi tenisu.

Pro vaší informaci Pardubickou juniorku vyhráli v minulosti Drobný, Kodeš, Lendl, Korda, Navrátilová, Mandlíková, Novotná a z těch současných českých tenistů Berdych, Kvitová či Veselý…

Ano, to jsou samá známá jména. Když už padlo jméno Berdych, tak za jeho éry prosadit se mezi profesionály ještě tak náročné nebylo. Dnes se tam hráči naplno dostanou až někdy kolem dvaadvaceti let. Jsou vyšší, silnější a je mnohem těžší uspět. Neměli by mít žádnou slabinu. Rozdíl je především ve fyzickém a mentálním vývoji. To pochopitelně platí i pro finalisty letošní Juniorky. Pro oba bude strašně těžké fyzicky se připravit na chlapský tenis.

Á propos. Existuje ve Spojených státech podobné výkonnostní srovnání mladých tenistů napříč celou zemí?
Jistě. Vítěz turnaje vyhrává volnou kartu pro US Open. Přímo v dospělé kategorii.

Pro světový tenis jste připravil celou řadu tenistů, jak se díváte na výchovu mladých hráčů v České republice?
Čeští hráči se vždy mohou pochlubit excelentní technikou. Nejčerstvější zážitek se váže k dívčímu finále tady na Juniorce. Překvapilo mě, že vítězka hrála úplně všechno. Komplexní hráčka, která chodila i na síť, kde byla hodně dominantní. Líbilo se mi, že hrála všechno, co v tenise jde. Už jsem mluvil s jejím trenérem a jediné, co ještě potřebuje, je zesílit. Aby se mohla prosadit také v ženách.

Pomalu jste přešel k hodnocení vítězů 87. ročníku Pardubické juniorky. Muchovou jste ocenil, co byste doporučil Kolářovi?
Doporučil bych mu zlepšit druhý servis a také nemůže všechny fiftýny získávat od základní čáry. Musí chodit občas na síť a tam předvádět agresivnější hru.

Český tenis v poslední době dominuje ve světě. Je to pro vás překvapení? Co nadvládě říkáte?
Ano, jsem překvapen, že tak malá země jako Česká republika vládne světovému tenisu. Ve vaší zemi není žádná masa hráčů, u které by byla větší pravděpodobnost takové dominance. Zdá se, že Česká tenisová federace musí dělat něco správně (úsměv). Pokud opakovaně vyhráváte Davis Cup i Fed Cup musíte pracovat určitě dobře. USA vám v tuto chvíli mohou jen závidět.

Pane Bollettieri, vy jste chrlil jednu jedničku za druhou. Můžete prozradit recept na velkovýrobu těchto světových es?
Každý z těch hráčů byl pochopitelně jiný a já jsem se jim snažil přizpůsobit a zlepšit je individuálně k jejich potřebám. Nepreferoval jsem jedno držení, jeden styl forhendu, jeden styl bekhendu. V naší IMG Academy je kromě spousty moderního zařízení hodně dobrých trenérů a hráčů, kteří se posouvají nahoru. To je jejich vzájemná motivace. Každý chce být totiž lepší než ti ostatní.

Který z vašich svěřenců vám nejvíce přirostl k srdci a proč?
Nemůžete po mně chtít abych vybral jednoho jediného (smích). To nejde. Měl jsem a mám je rád všechny stejně.

Tak trochu jinak. U koho jste vypozoroval největší talent?
Marcelo Ríos. Mohl z něj vyrůst jeden z nejlepších tenistů historie, ale nedokázal akceptovat svůj talent. Jinak všechno je popsané v mé knize s názvem Nick Bollettieri – mění hru. Budu se snažit, aby vyšla i v České republice. Je v ní obsažen celý můj životní příběh, i všech hráčů, které jsem trénoval.

Ještě než se dostane na pulty našich knihkupectví, můžete přiblížit, kdo z vašich svěřenců byl naopak největší dříč?
Ano, to jediné ještě prozradím (úsměv). Monika Selešová a Jim Courier.

Chvíli jsme se točili kolem českých tenistů, Znáte se s někým z nich osobně?
Samozřejmě. Někteří z nich žijí a trénují v mé akademii. Třeba Radek Štěpánek. Toho mám hodně rád. Je to neuvěřitelný hráč a především deblista. Dobře se znám i s Petrem Kordou. Ten je pro mě symbolem hráče, který chce jen vítězit. Znám se s Nicole Vaidišovou a Hana Mandlíková měla děti v mé akademii.

„Tři vítězné sety" redaktora Deníku
Na Juniorku dorazí slavný Nick Bollettieri! Po tomto zjištění mi poskočilo srdce. Ten kouč, který trénoval tenisové vzory mého mládí Andre Agassiho a Moniku Selešovou. Okamžitě jsem spřádal plány, jak se k němu dostat s žádostí o rozhovor. Mojí partyzánštinu trochu narušilo vedení, když jsem „udělat Nicka" dostal befelem. Na druhou stranu to bylo jednodušší v tom, že se vše upeklo ve vyšších kruzích. Zbývalo vyhrát bitvu, kterou jsem si nazval Tři vítězné sety.
První sada – sehnat překladatele. Tak tento set měl hladký průběh, když Bollettieri dorazil s vlastním. Navíc jsem měl k dispozici druhý servis v podobě tlumočníka z řad LTC Pardubice. Takže „kanár".
Druhá sada – dojednat si konkrétní čas. Tento set se táhl neuvěřitelně dlouho. První sjednaný termín padl, přestože jsem na svého respondenta čekal hodinu. Na podruhé se to zdálo býti slibnější, ovšem jeho průběh ovlivnil zájem o osobu mistra Bollettieriho. Neustálé focení, podepisování atd. Cesta z kurtu na místo určení rozhovoru (asi třicet metrů) trvala něco přes půl hodiny. Takže tahání se o každý fiftýn.
Třetí sada – předběhnout kolegu z Mf Dnes. Drama až do konce. Oba jsme sledovali, co náš objekt zájmu dělá a nehnuli se od něj na krok. Když se přiblížila výhoda mečbolu, soka jsem ukázkově prohodil a vítězně zvedl diktafon nad hlavu. Takže vydřená výhra. Odměnou mi byla čtvrthodina s nejlepším tenisovým trenérem všech dob…