Jak jinak si vysvětlit fakt, že v mladí exceloval mezi mantinely, pak na rychlých nožích a momentálně září na galuskách. Ptáčník se poprvé v životě kvalifikoval na olympijské hry, a to na základě výsledků tria Adam Ptáčník – Denis Špička – Tomáš Bábek. Díky tomu může startovat rovněž v individuálních disciplínách.

Dlouho to vypadalo, že se budete připravovat na zimní olympijské hry. Věci však nabraly neuvěřitelný obrat směrem k letní olympiádě. Kde nastal ten pověstný bod zlomu?

Od pěti let jsem hrál hokej a měl jsem ho hrozně rád. Dá se říci, že jsem v něm vynikal a dokonce jsme se dostal do užšího reprezentačního výběru. Jenže pak mě ostaršili, někteří lidé mně přestali přát a úplně mi ho otrávili. Začal jsem se věnovat rychlobruslení, které jsem chvíli kombinoval s hokejem. Bohužel, na rychlobruslení nejsou v České republice podmínky a v tomto sportu jsem moc neviděl perspektivu. Důležitou součástí rychlobruslení je cyklistika a mně kolo doslova učarovalo. Po čtrnácti dnech jsem se vyrovnal domácí špičce a měsíc nato jsem získal medaile na mistrovství Evropy.

Jak jste naznačil, poté co jste nasedl na závodní bicykl, jste začal vítězit. Znamená to snad, že na co ve sportu sáhnete, to vám jde?

No, ono tak vypadá (smích), ale musím přiznat, že jsem hodně těžil ze svých bývalých sportů. Od rychlobruslení není k cyklistice daleko. Tvrdí se, že cyklistika je nejlepší přípravou pro rychlobruslení. Stačí se podívat například na Martinu Sáblíkovou. A kdybychom překročili hranice naší země, tak zářným příkladem je Američan Eric Heiden. Na zimní olympiádě 1980 v Lake Placid získal pět medailí a jen kvůli bojkotu své země nestartoval na letní v Moskvě v témže roce. Kromě dráhové cyklistiky vynikal i na silnici. Já osobně těžil z letních hokejových příprav, kde se hodně běhá a posiluje. Hokej a sprint jsou si hodně podobné, úseky, kdy se jede naplno do třiceti sekund a pak následuje střídání. Rychlobruslení bylo takovou nadstavbou. Tam dominovala rychlost a síla nad výbušností a obratností.

Způsoby kvalifikování se na olympijské hry jsou různé. Můžete popsat vaší cestu do Pekingu?

Dráhoví cyklisté se nominují na základě dlouhodobých týmových výsledků ze závodů, které pro daný rok vypíše UCI, nebo rozhoduje umístění jednotlivců do šestého místa v dané disciplíně. Naše cesta na olympiádu byla trnitá, a to je ještě slabé slovo. Do Pekingu jsme se nejdříve nekvalifikovali a pak kvalifikovali o jeden a půl bodu. Po dubnovém mistrovství světa se uzavíraly výsledky a my figurovali na třináctém, prvním nepostupovém místě. Měsíc jsme žili v domnění, že na olympiádu nejedeme. Jenže naše federace podala protest, neboť konkrétně u mého jména se objevily nesrovnalosti. Měl jsem míň bodů než ostatní dva kluci, Denis Špička a Tomáš Bábek. A to nebylo možné, neboť všechny započítávané závody jsme jeli spolu. Součet měl být stejný u všech.

Kde tedy nastala chyba a jaké bylo rozřešení celé kauzy?

Chyba byla ryze administrativní. Spletlo se číslo licence a já byl uváděn jako Filip Ptáčník. Body tak nezapočítali mně, ale Filipovi, což je někdo jiný. Navíc, Poláci si udělali dva domácí šampionáty, jeden dospělých a druhý do třiadvaceti let. Chtěli UCI obelhat a obodovali si oba dva. Na Mezinárodní cyklistickou federaci však nevyzráli, a ona jim zrušila oba mistráky. Závěr celé kauzy je ale úsměvný. Poláci nakonec na olympiádu jedou jako třináctý tým, a ne v pozici náhradníků. Prostě zase jednou zapracovala vyšší politika. Zpátky k našemu týmu. Pro Českou republiku je účast v tak silné konkurenci obrovským úspěchem.

Máte zkušenosti se stavem závodiště v Číně? Jak vypadá?

Přímo na olympijské dráze v Pekingu se v únoru konal jeden ze závodů Světového poháru. Když jsem halu poprvé uviděl, tak jsem si říkal, že to je snad nějaký zimák. Uvnitř mně však přecházel zrak. Všude nejmodernější zařízení, překrásná dráha. Kapacita může být tak dvanáct tisíc diváků, přitom obvykle bývá okolo velodromů sotva poloviční. Musím říci, že mi prostředí sedlo. Ve sprintu jsem v nejsilnější konkurenci obsadil desáté místo, což se dlouho žádnému z českých cyklistů nepodařilo. Pro mne to byl navíc nejlepší výsledek sezony.

Jaké jsou vaše cíle pro olympijské hry? S jakými umístěními bude vládnout spokojenost?

Reálný odhad pro umístění ve sprintu družstev je desáté místo. V Pekingu budeme nejmladší, takže jedeme především sbírat zkušenosti. Doufám, že nás v budoucnu čeká ještě několik olympiád, a tam je zúročíme (smích). V Číně můžeme jen překvapit. Jak je známo, ze zadních pozic se vždy útočí líp. Co se týče individuálních disciplín, vypadá to, že pojedu sprint a v něm bych se chtěl kvalifikovat do jízdy o páté až osmé místo. V nejtajnějším koutku duše myslím na finále. Jestli nastoupím do keirinu, je ve hvězdách. Vzhledem k tomu, že jsem po třech letech přišel o domácí korunu v této disciplíně, pojede asi čerstvý mistr Denis Špička.

VIZITKA

ADAM PTÁČNÍK

Narozen: 4. prosince 1985 v Pardubicích.
Sportovní odvětví: dráhová cyklistika (sprint, keirin, team sprint).
Oddíl: Dukla Brno.
Trenér: Svatopluk Buchta.
Sportovní kariéra: HC Moeller Pardubice (lední hokej), SKB Svratka (rychlobruslení).
Největší úspěchy: 3. místo v závodě SP (Moskva 2004), 4. místo celkem v SP (2005), 3. místo na ME (Fierenzola 2005), 9x mistr ČR.

ANKETNÍ OTÁZKY

1. Co pro vás znamená účast na olympijských hrách?
Je to pro mě částečné splnění snu. Úplné jeho splnění by znamenalo olympiádu vyhrát. Ten sen je však datován do pozdějšího věku. Dlouho jsem totiž provozoval hokej a v tomto sportu jsem se chtěl dostat do reprezentace.

2. Jaká událost vás nejvíce zaujala v historii OH?
Tento zážitek se opět váže k hokeji. Nejvíce se mi do paměti vrylo Nagano v roce 1998 a především finálový zápas s Ruskem, který jsme 1:0 vyhráli.

3. Kolik medailí získá v Pekingu česká výprava a kteří sportovci se o zisk cenného kovu zaslouží?
Na tuto otázku je strašně těžká odpověď. Myslím si, že v současné formě našeho sportu můžeme získat tak čtyři cenné kovy. Konkrétně Roman Šebrle v desetiboji, i když se mu moc nevěří. Dále Ondřej Synek ve skifu, Barbora Špotáková v hodu oštěpem, také ona ale v poslední době bojuje spíše sama se sebou, a velmi pravděpodobná je medaile ze střelby, kde máme tradičně silné zastoupení. Vsadil bych si na sportovní střelkyni Kateřinu Emmons.