'Cítil jsem se tak, že snad ani nemůžu minout'

Z nosiče vody, pořádný „kropič“. Do koše soupeře sází jeden míč za druhým. Nálepku náhradník už mu nepřiděláte! Naopak pravidelně nastupuje v základní pětce a „naučil“ se rozhodovat zápasy. ONDŘEJ PETERKA je sice momentálně se svým týmem na Českém poháru, přesto není důvod pozastavit rozhovor o jeho proměně.

V posledních pět utkáních Mattoni NBL odehrál v průměru 28,4 minuty a dal v nich čtrnáct bodů na zápas. V poslední třech duelech v Eurochallenge Cupu odehrál v průměru 19,7 minut a připsal si 7,3 bodu na zápas. Tato čísla rozhodně nemohou patřit hráči z lavičky! A bonus k tomu. V české elitní soutěži je tento dvacetiletý borec nejlepším pardubickým trojkařem s úspěšností čtyřicet procent.

Ondřeji, v posledním ligovém utkání v Prostějově jste ve druhém poločase doslova střelecky explodoval. Orlům jste nasypal 21 bodů! Byl to v kontextu důležitosti zápasu a kvality soupeře top výkon vaší kariéry?
 (vypálí) Ano, byl to zatím můj dosavadní nejlepší výkon v Mattonce. A ještě je to zajímavější o to, že jsem všechny body nastřádal za poločas. Navíc proti Prostějovu. Takže je to super pocit, že jsem takovým způsobem pomohl porazit Prostějov. Ke všemu na jeho palubovce. To si budu dlouho pamatovat.

Navenek působíte klidně, ale po čtvrté a páté trojce už jste se nezdráhal a dal průchod emocím. Dá se tedy říct, že vás zápas zcela pohltil?
 Prostějov nás začal dotahovat a ty trojky jako kdyby odrazily jeho nápor. Užíval jsem si to, že tam spadly. Ještě dlouho po zápase jsem nemohl uvěřit tomu, že jsem takhle v klidu dával. Ale na palubovce jste v transu. Proto s každou další trefenou střelou jsem si to víc a víc užíval.

Zpoza tříbodového oblouku jste měl famózní bilanci 5/5. Košem propadla i jedna extra těžká trojka z rohu hřiště přes dva hráče. Cítil jste se v této pasáži nezastavitelný?
 Cítil jsem se tak, že prostě snad ani nemůžu minout koš (rozesměje se). I před trojkou. Jako kdybych věděl, že ji dám. Asi by i bylo jedno, jak bych vystřelil, v tu chvíli by to tam nejspíš stejně spadlo (smích).

Máte výhodu, že vaše střeleckou exhibici mohli vidět na vlastní oči vaši rodinní příslušníci. Co vašemu výkonu řekli otec Lubomír, asistent trenéra a bratr Martin, spoluhráč?
 Tak taťka jen poznamenal, že jsem měl špatný začátek a ve druhé půli, že to bylo super. Asi abych nezpychl (směje se). A brácha povídal: Hustě Miči (pozn. red. – Mičego, přezdívka Ondřeje), to to teda dáváš…

Z tribuny se zdá, že oproti minulým sezonám jste podstatně zrychlil střelu. Po přijetí míče už nepotřebujete tolik času na střelbu. Pracoval jste na pilování střelby hodně?
 (zamyslí se) Ani snad ne. Ale možná to je tím, že celé léto jsem dělal jen basket. Takže je to asi zásluha toho, že jsem víc střílel a víc toho nastřílel. Ale nijak extra jsem na střelbě fakt nepracoval.

Nejen zápasem v Prostějově jste si na sebe ušil bič. Počítáte s tím, že při čtyřicetiprocentní úspěšnosti trojek budou obrany soupeřů ještě dotěrnější?
 Tak je pochopitelné, že si na mě dají větší pozor a budou si mě víc hlídat na trojce. Ale aspoň to pro mě bude příležitost víc najíždět do koše (spiklenecky mrkne). To poznám v nejbližších zápasech.

Máte nějaké oblíbené místo, co se týče trojkové střelby, nebo je vám úplně jedno odkud pálíte?
 Poslední dobou mám oblíbené rohy. Ale jinak, když to vezmu obecně, je mi to celkem jedno.Odkud dám koš (směje se nahlas).

S postupující sezonou dostáváte na hřišti víc a víc prostoru. V několika posledních zápasech jste se stal dokonce stabilním členem základní pětky. Jak vnímáte tenhle posun?
 Celkem dobře (úsměv). I když… Po pravdě řečeno, jsem občas nervózní, když jdu do základu. Ještě stále na to nejsem moc zvyklý. Je to pro mě něco úplně nového.

Cítíte s přibývajícími minutami i větší odpovědnost, nebo si ji nepřipouštíte?
 Určitě cítím větší odpovědnost. Souvisí to s tím, že hraji víc minut i s tím, že jdu třeba do základu. Vím, že na mě musí být spolehnutí. Ale uvidíme, jestli budu chodit do základu, až se všichni uzdraví.

Pozorujete u sebe nárůst sebedůvěry a sebevědomí?
 Ano. Právě to bylo zřetelné ve druhém poločase v Prostějově. Víc si věřím a dělám některé věci, které bych třeba předtím neriskl. Třeba se nebojím tolik střílet, ať jsem sám, nebo ne.

V poháru Eurochallenge jste měl v utkáních základní skupiny necelé tři odehrané minuty na zápas, ovšem v posledních třech duelech se číslo vyšplhalo ke dvacítce. Co jste zjistil o své výkonnosti v konfrontaci se špičkovými hráči Fuenlabrady, Besiktase či Novgorodu?
 Zjistil jsem, že můžu nastoupit a hrát i proti tak vynikajícím celkům, jako jsou naši soupeři v osmifinálové skupině Eurochallenge Cupu. Ale nebral bych to jenom z mého hlediska, protože i jako tým jsme s nimi dokázali hrát velice dobré zápasy. Chybělo málo, abychom je porazili.

Zpátky do Mattoni NBL. Veledůležitý souboj na Hané váš tým zvádl na jedničku a udržel Prostějov na dostřel. Je to velké povzbuzení před dalšími zápasy v horní skupině?
 Pro nás to bylo hodně důležité vítězství. Přiblížili jsme se k Prostějovu a pořád se držíme v boji o klíčové druhé místo. Všichni víme, co tato příčka znamená, výhodu domácího prostředí v semifinále.

Jak vidíte šance pardubického týmu v honbě za co nejlepší pozicí před play off?
 Naše šance jsou otevřené. Rozhodně se popereme o druhé místo. To je naše priorita v nadstavbové části.

(bk, zz)