Třetí místo v hlavní soutěži Czech Open sám považuje za svůj největší úspěch, za který vděčí rodině i psychickému rozpoložení. Se stylem pohodáře se prokousal celým turnajem a se svou formou neměl strach ani ze dvou největších štik v rybníku. Na adresu Viktora Lázničky se Sergejem Movsesianem s úsměvem vzkázal: „Měli štěstí, že na mě nenarazili."

Jak vysoko mezi svými počiny řadíte letošní třetí příčku z hlavního turnaje?
Rozhodně to je můj největší úspěch na Czech Open. Zároveň letošní umístění považuji za nejlepší výsledek mé šachové kariéry vůbec.

Jaký byl z vašeho pohledu průběh turnaje? Pomohlo vám, že jste nenarazil na první dva nasazené hráče Lázničku a Movsesiana?
Myslím si, že to spíš pomohlo jim… Viktor se Sergejem jsou samozřejmě špičkoví hráči, ale já jsem měl letos chuť hrát s kýmkoliv. Byl jsem v takové herní pohodě, že jsem se cítil i na ty nejsilnější soupeře. Každou partii jsem se snažil hrát na výhru, kromě té osmé, kde jsem trochu psychicky selhal. Důležité bylo, že kromě tohoto ojedinělého případu jsem se během turnaje s krizí nepotkal.

Nemrzí vás zpětně to, že jste se nekonfrontoval právě s dvěma nejvýše nasazenými?
Upřímně ani ne. S Viktorem jsem si zahrál hezkou partii v rapidu a los byl zkrátka takový, já to samozřejmě nemohl nijak ovlivnit. I tak jsem si zahrál s velmi kvalitními soupeři. Především partie s mladým Rumunem Deacem byla skvělá. Podle mě je to génius a zcela jistě budoucí šachová hvězda.

Pomohla vám v hlavním turnaji zkušenost právě z turnaje v rapidu, který jste tady odehrál?
Určitě, zvykl jsem si na zdejší prostředí a kvalitně se rozehrál. Zjistil jsem, že hraji naprosto v klidu a nervy mi fungují, což bylo před hlavním turnajem důležité.

V průběhu turnaje jste vypadal velmi uvolněně a vyzařovalo z vás, že si turnaj užíváte. Bylo tomu opravdu tak?
Jednoznačně. Psychicky jsem na tom byl výborně, což mi pomáhalo při každé partii. Dá se říci, že se tady projevila moje současná pohoda z osobního života. Bez dcery a přítelkyně bych podle mě takto dobře nezahrál. Šel jsem do turnaje zkrátka s čistou hlavou a díky tomu se nakonec dostavil kýžený výsledek.

Počítáte po takovém úspěchu s účastí v Pardubicích i v následujícím ročníku?
Jednoznačně, když se nestane nic neočekávaného, tak rozhodně přijedu. Už teď sem jezdím nějakých patnáct let v řadě, takže se pokusím tuto červencovou tradici nepřerušit a uhrát nějaký pěkný výsledek i za rok.