Prakticky od nuly… Koronavirová katastrofa otřásla všemi sférami. V té sportovní měla vliv nejen na pořádaní akcí, ale také na fakt, že hodně lidí skončilo s aktivní činností. Pořadatelé Czech Open stojí před výzvou vrátit se do úrodných let. Vidle jim ale létají ze všech stran…

„Jdeme nahoru postupně. Kvůli covidu jsme byli nuceni přetrhat vazby, které se téměř rozdrolily. Těžko se vrací zpátky. Vytyčili jsme si nějaké cíle a podnikli jsme nějaké kroky, které se nám zaplaťpánbůh daří plnit. Samozřejmě jsou věci, které se nedají ovlivnit. Jako válka. Propad ruských a ukrajinských šachistů se dohání hůře. Přesto je ten letošní ročník hodně podobný tomu z roku 2019. Doufáme, že se letos zase posuneme o kousíček dál. Ať už se to týká počtu účastníků i jejich kvality,“ říká Petr Laušman v rozhovoru pro Deník.

Zdroj: Tomáš Mach

Z Ukrajiny pouze děti

Máte za sebou třiatřicet ročníků. To už se dá hovořit o zavedené firmě. Poradíte si hravě se vším?

Mazuch: Nikdy si člověk neporadí hravě se vším. Nejhorší jsou poslední dny přípravy, kdy se do hlav vkrádá největší nervozita, jestli všechno dobře dopadne a jestli je všechno nachystané tak, jak má být. Když už hráči sedí za stolkem a hrají, tak se v nás rozlévá příjemný pocit, že se festival rozjel. No a pak se v jeho průběhu řeší běžné provozní věci.

Ptal jsem se proto, že nejdříve účast na Czech Open ovlivnila covidová doba a potom válka na Ukrajině. To jsou věci, na které se nedá dopředu připravit. Musí se jednat okamžitě. Pohltí vás panika nebo jako správní šachisté řešíte situace s chladnou hlavou?

Mazuch: Panika snad ani ne. Pochopitelně covidové období i válka na Ukrajině byly a ještě bohužel jsou události, které nás, když to řeknu kulantně, hodně nepotěšily. Logicky zkomplikovaly pořádání tak velké akce. To, že tady nejsou žádní hráči z Ruska má velký vliv. Na Czech Open jich hrávalo kolem dvou stovek. A když jsme měli rekordní rok, tak klidně i tři sta. Pochopitelně nastává úbytek také hráčů z Ukrajiny. Přijedou pouze děti, protože dospělí nemohou mít na zábavu ani pomyšlení. Tedy ti, kteří nežijí trvale v zahraničí. A ještě jedna věc ovlivňuje počet účastníků na soutěžích.

Herní víkend na festivalu šachu a her, jinak zvaném také jako Czech Open, opět táhl. Oblíbená byla především Rubikova kostka.
Pardubice nabídly pestrý program. Herní víkend v Ideonu i hospodský kvíz v aréně

Povídejte…

Obecně, sportovci ze vzdálenějších zemí se bojí přicestovat do střední Evropy, protože si myslí, že je blízko války. S tímto zajímavým jevem jsme se ale setkali minimálně. Naopak. Registrujeme hráče například z Jižní Koreje, Spojených arabských emirátů i Ameriky.

Podle predikované účasti to ale vypadá, že jste, jak se říká, zpět.

Laušman: Těžko se vrací zpátky. Jdeme nahoru postupně. Kvůli covidu jsme byli nuceni přetrhat vazby, které se téměř rozdrolily. Vytyčili jsme si nějaké cíle a podnikli jsme nějaké kroky, které se nám zaplaťpánbůh daří plnit. Samozřejmě jsou věci, které se nedají ovlivnit. Jako válka. Propad ruských a ukrajinských šachistů se dohání hůře. Přesto je ten letošní ročník hodně podobný tomu z roku 2019. Jsme na podobných číslech. Doufáme, že se letos zase posuneme o kousíček dál. Ať už se to týká počtu účastníků i jejich kvality.

(Která šachová legenda je velkým odpůrcem Putinova režimu a jak skončila, nebo která země překvapila šachové organizátoři? Na tyto otázky najdete odpověď v placené sekci Deníku.)

V loňském roce vám navíc nepomohl fakt, že se v době Czech Open konala šachová olympiáda. Hodil vám někdo do toho vidle i letos?

Laušman: Ano. A je to zapříčiněné tím, že covidem byly rozházeny systémy celosvětových soutěží. V loňském roce nám sebrala určité množství hráčů šachová olympiáda. Ať už českých nebo dalších špičkových. V letošním roce se do našeho termínu přesunul světový pohár. Máme celou řadu hráčů, i bývalých vítězů, se kterými jsme byli domluveni, že budou u nás hrát. Ale světový pohár je soutěž, kde se jedná o jiné peníze a také o postup do zápasu o mistra světa. Tudíž má pochopitelně přednost před normálním turnajem. Tak nezbývá doufat, že za rok už žádná tak významná akce v době konání Czech Open nebude a my k nám dostane hvězdy z předchozích ročníků. Případně nějaké další talenty, aby festival zesílil nejen v množství ale hlavně v kvalitě.

Z vězení do exilu

Jak je na tom po covidu Česká šachová republika?

Mazuch: Je suprové, že se v České republice šachy v počtu registrovaných hráčů dostaly na předcovidová čísla. Dá se říct, že do roku 2019 dokonce členská základna o jednotky procent rostla. V době covidu klesla o nějakých deset procent, ale už jsme zase zpátky. Vliv na to má skutečnost, že v době koronavirové pandemie děti mohly trénovat a dospělí hrát partie on-line. V jiných sportech se také mohlo cvičit přes počítač, ale nebylo to ono. Kdežto šachový trénink on-line může být plnohodnotný tomu, jako když se střetnou soupeři tváří v tvář. Umožňovalo to, že si hráči mohli udržet určitou herní kondici.

Laušman: Možná jde o můj subjektivní pocit, ale je potřeba také zmínit, že někteří hráči se ocitli na pomezí toho, jestli se šachy uživí nebo ne. Vydali se na jinou dráhu a už nemají na hraní tolik času. Nemohou tedy absolvovat tolik turnajů jako dříve, protože jim to nedovolí pracovní povinnosti.

V loňském roce za vás vyřešila situaci FIDE, když zakázala starty ruských šachistů pod vlajkou své země. Jak je to letos?

Laušman: Letos je situace úplně stejná. Šachisté, kteří nastupovali pod hlavičkou ruské federace, mohli zažádat o členství u Světové šachové federace. Tohle opatření platilo už vloni, s tím, že je na rok. Na začátku letošního, byla tato možnost prodloužena.

V několika sportech, kde byli ruští sportovci silně zainteresováni, je situace benevolentnější. Na šachovnicích kají Rusové také silné zastoupení. Objevila se nějaká lobby? Uvažovalo se, že se jim povolí start?

Laušman: Podle mě neuvažovalo. Ruská šachová federace totiž sáhla v evropském sportu k výjimečnému kroku. Vystoupila z Evropské šachové federace, které byla historicky vždy součástí a přestoupila do Asijské šachové federace. Za účelem toho, aby se její členové mohli jednodušeji účastnit různých mistrovství Asie.

34. ročník Mezinárodního festivalu šachu a her se ponese v duchu návratu před covidovou dobu.
Jedeme dál! Festival šachu a her umazává covidové manko

Ptají se zástupci ostatních zemích, jestli budou startovat Rusové?

Mazuch: Vzhledem k tomu, že stejná situace je na všech turnajích, takže se z ní vychází u povolování účasti. Nikdo se nad tím nepozastavoval. Spousta ruských hráčů, protože ten svět byl před válkou propojen žila v Čechách nebo jiných evropských státech. Měli ruský pas a hráli pod ruskou, českou nebo třeba německou federací. Teď je zásadní jedna věc. Kdo se zdá v uvozovkách ruské vlajky, jinak řečeno: distancuje se od tamního režimu, tak nebude zahrnut do té kolektivní viny. Nicméně je těžké rozdělit kdo je kde. Na druhou stranu je spousta Čechů, kterým bych klidně za jejich názory na situaci na Ukrajině zakázal. A pak je spousta Rusů, kterých si za jejich názory vážím. Jde tedy o tu symboliku, že na turnajích nemůže být název Rusko a vlajka. Hráči ale za splněných podmínek hrát můžou. Vloni na Czech Open startoval pod hlavičkou FIDE jeden hráč, letos jsou přihlášeni tři. V Rusku už sice nežijí, ale museli si změnit členství.

V České republice je největším kritikem účastí ruských sportovců bývalý hokejový brankář Dominik Hašek. Velkým kritikem ruské politiky je bývalý mistr světa v šachu Gari Kasparov. Ještě si ho tajní nenašli?

Laušman: Podle mě žije někde v Chorvatsku. Šachového života se účastní částečně v podobě nějakých simultánek. Nicméně už do něj aktivně nezasahuje. Ten důvod proč žije trvale mimo ruské území je ten, že tam před lety skončil za své názory ve vězení. Dokonce ho navštívil ve věznici Anatolij Karpov jeho velký souputník na šachovém poli. Kasparov si jeho návštěvy cenil. Byť se neměli moc v lásce, tak ho podpořil v těžkém okamžiku. Stál přesně na opačné straně barigády, protože v té době byl poslancem Státní dumy.

Motivace být největší a nejlepší přetrvává

Prioritou tedy bylo nahradit ruské a ukrajinské šachisty. Kdo je vystřídá?

Mazuch: Hodně nám pomáhají hráči z Německa. Letos se dostáváme na předcovidovou úroveň. Přihlásilo se dvě stě třicet hráčů. Nejdříve k nám jezdili jednotlivci a pak celé skupiny lidí. Celá řada z nich, kteří poslední tři roky chyběly, se k nám znovu chystají. Velký šachový boom zasáhl Polsko. Domnívám se, že je to z několika důvodů. Systematicky tam pracují s mládeží a jejich základna se silně rozšířila. Mají velmi silné šachisty. Jan-Krzysztof Duda je jedním z nejlepších hráčů na světě. Když jsem začínal hrát šachy, tak Poláci neměli ani jednoho velmistra a my už pět. Teď jich mají mnohem víc. Polský A tým byl výrazně slabší než ten český. Nyní je to obráceně. V Polsku se nekoná tolik turnajů vzhledem k členské základně jako v České republice. Třetí věc je to, že Polsko jako země za dvacet let výrazně ekonomicky posílilo. Lidi mají více peněz a mohou tudíž více cestovat. I za šachy.

Oživením festivalu bývá start hráčů s exotických nebo vzdálených zemí. Co letos?

Laušman: Příjemně nás zaskočil zvýšený zájem z Jižní Koreje. Jedná se o tři na sobě nezávislé skupiny. Korejští hráči dříve jezdili se v menším počtu. Také vloni jich tady pár, ale letos to pojali masově. Souvisí to s obnovením linky Praha – Soul. Přijedou vyloženě pouze na festival a po jeho skončení se vracejí zpátky.

Mazuch: Víte, vždy záleží, jak je v jednotlivých zemích ta hra nadále populární. Především se jedná o šachy. V Jižní Koreji mělo před pár lety ELO FIDE asi osm lidí. Pro zajímavost jsem teď nahlídl do žebříčku a u čísla sto jsem se zastavil. Takže jich bude daleko více. Pravým opakem je například Katar. V nedávné minulosti se u Perského zálivu věnovalo šachům docela dost lidí. Z nějakého důvodu ale došlo k výraznému úbytku a hraje je o poznání méně než před nějakými patnácti lety.

Na závěr trochu odlehčíme. Czech Open pořádáte čtyřiatřicátým rokem. Je to pro vás už stereotyp nebo se festivalu nedá přesytit?

Laušman: Vzpomínám si na naše začátky. Tehdy jsme pořádali pouze Pardubice a já byl vždycky smutný, když to končilo. Říkal jsem si: zase čekat rok. Od roku 2000 děláme po České republice nějakých dvanáct, čtrnáct turnajů. Tudíž, jeden končí a druhý začíná. Nicméně pořád mám motivaci být největší a nejlepší. Obzvlášť nyní, kdy jsme spadli z výšky pusou na zem a musíme se znovu postavit na nohy. Snažili jsme zachránit základní funkce. Prostě přežít. Paradoxně, když zvládnete krizi, tak vás to může namotivovat jít zase dál. Nic není automatické, musíte to znovu zabojovat. Mám vyšší motivaci než před covidem, když už šlo vše samospádem. Festival je takové mé další dítě.

Mazuch: V roce 2020 nastala pro mě zajímavá situace. Aktivně jsem se ho zúčastnil pouze první a poslední den. Musel jsem do karantény, přestože jsem covid neměl. Trčel jsem doma a myslel na všechny ty lidi, kteří v Ideonu pracovali i za mě. Takže to bylo opravdu divné. Proto jsem se více než obvykle těšil na další ročník. Vlastně jako na každý, což je má odpověď na otázku.