Jedna, dva, tři.. A takhle bychom mohli pokračovat až do osmnácti. Přesně tolikrát v řadě odcházeli pardubičtí basketbalisté poráženi v utkáních s Nymburkem. Naposledy českého giganta vykoupali v play off 2010, když dokonce vybrali nymburský chrám.

Mezitím proteklo v obou labských městech hodně vody. A speciálně v pardubickém kádru nezůstal kámen na kameni. Proto není divu, že v něm jsou hráči, kterým slast po skalpu dvanáctinásobného mistra chyběla. Třeba takový Lukáš Kotas. Pardubický kapitán byl v pátek večer po výhře 83:78 asi nejšťastnějším člověkem na planetě.

Naopak výhra nad Nymburkem už nemusí připadat jako nic zvláštního Radku Nečasovi. Vždyť velezkušený pivot ho poráží každý rok. Domácí suverén několika posledních let prohrává v Kooperativa NBL maximálně jednou za sezonu. Loni se tak stalo v Prostějově, kde Nečas působil. Teď si svoji dávku vybral velmi brzy. Také proto, že tragicky váhal při střelbě trestných hodů. Vždyť ze 34 pokusů prohnal košem jen 19 šestek. A zoufale si počínal i za trojkovým obloukem.

„Hala na Dašické je už domácím prostředím. Za začátku sezony jsme v ní netrénovali a zápasy byly i pro nás těžké. A Nymburk v ní hrál poprvé. Jsou tam velmi tvrdé obroučky a teď byly dobře vyztužené. Možná proto soupeř minul patnáct šestek. Architekt a projektant to vymysleli znamenitě," směje se nyní už červenobílý Radek Nečas.