"Dát dohromady deset zdravých lidí je unikum"

Jaký si to uděláš, takový to máš. Slova ze známé písně od skupiny Chinaski na něj přesně sedí. Dala by se ještě změnit na: Kolik si seženeš, takový to budeš mít. V době své aktivní kariéry se mu klidně mohlo přezdívat pan Zlatá ruka. Bývalý pardubický basketbalista JIŘÍ VOLTNER byl schopen zničit soupeře padesáti body zápas. Nyní jednou za čas baví svými kousky milovníky oranžového míče na veteránských šampionátech světa či Evropy. Momentálně si odkládá na Orlando, kam se chystá už v srpnu tohoto roku.

Můžete prozradit, jak je to ve veteránské kategorii s nominacemi hráčů na mistrovství světa či Evropy?
Je to zcela odlišné. Žádné nominace nejsou, trenéři ani neexistují. Ono totiž dát v našem věku dohromady deset, dvanáct lidí je velké unikum.

Máte snad na mysli zdravotní peripetie?
Přesně tak. Bývalí spoluhráči mají problémy s páteří. Rovněž já jsem prodělal operaci páteře a dokonce také infarkt. Nicméně snažím se stále aktivně hýbat a odevzdat sportu co nejvíce. Láska ke sportu je v mém případě opravdu velká.

Znamená to, že basketbal v průběhu aktivní kariéru ubere hodně ze zdraví sportovce?
Když se porozhlédnu kolem sebe, tak určitě ano (úsměv).

A to se ještě za vašeho mládí hrál úplně jiný basketbal. Současní hráči možná už ani na žádná veteránská mistrovství jezdit nebudou…
Je pravda, že se basketbal hodně změnil. Vytratila se technická stránka. Důraz se klade na rychlost a agresivitu. Mladší kolegové sice také ještě jezdí a pravděpodobně na veteránské šampionáty budou jezdit i ti další, ale pak už odpadávají rychleji (smích).

To jsme trochu odbočili, zpět k tématu. Jaké máte zkušenosti s mezinárodním veteránským basketbalem?
Bohaté, ale začal jsem s ním později. Po skončení aktivní kariéry jsme spíše pracoval. S věkem jsem ale zjistil, že se hrají veteránské soutěže a začal jsem se o ně více zajímat. Začalo to mistrovstvími republiky a pokračovalo přechodem na mezinárodní scénu. Před osmi lety jsem se zúčastnil světového šampionátu v Praze, o čtyři roky později jsem startoval v Brazílii a letos v srpnu mě čeká mistrovství světa v americkém Orlandu. Mezi tím se konaly dva evropské vrcholy, které jsem však vynechal, protože to nejde vše finančně unést.

Jak si vaše výběry, ve kterých jste nastupoval na zmíněných světových akcích vedly?
Na domácím šampionátu v Praze jsem obsadili pátou příčku. V Brazílii nás poškodili pořadatelé. Měli jsme letenky, které už nešly přebukovat, a tak jsme nestihli odehrát jimi naplánovaný zápas. Po kontumaci jsme skončili osmí. V opačném případě jsme mohli být i pátí.

Ve veteránech se objevuje více kategorií. Kolik jich je a v jaké budete startovat v Orlandu?
Ženy začínají od třiceti let, muži pak od pětatřiceti. Je to vždy po pěti letech. S tím, že věk směrem nahoru není omezen. Já nyní figuruji v té nad pětapadesát let.

Mistrovství světa se koná na Floridě, což je pořádný kus cesty. Ve veteránském sportu je to někdy spíše o financích, viďte?
Určitě nehraje roli výkonnost (pousměje se). Je to hlavně o zdraví a pak těch financích. Hlavně, když cestujete do takové dálky jako je Brazílie nebo Spojené státy.

Hodně vás mrzí, že některé ostatní federace hradí svým reprezentantům náklady spojené se šampionátem?
S tím nic neuděláme. Víte, já jsem na to tak nějak zvyklý. Když jsme hrávali my, naše platy nebyly tak velké. Spíše jsme dělali basketbal z lásky. Ta stále vítězí, takže se snažím získat peníze po vlastní ose. Třeba Brazílii mi jakž takž pokryly sponzorské dary. Dobře se to vyvíjí i nyní, ale pokud by mi chtěl někdo přispět, rozhodně se tomu bránit nebudu (šibalsky mrkne).

Nedalo mi to a zjistil jsem si cenu za devítidenní pobyt v Orlandu. Zpáteční letenka a ubytování v hotelu se snídaní vyšly za téměř 30.000. A to byla nejlevnější nabídka. O kolik tento výlet ztenčí vaší peněženku?
Zápisné činí pět tisíc korun, letenky se dají sehnat zhruba za dvacet tisíc. Ubytovaní také hledáme co nejlevnější. ještě nějaké jídlo. Počítám tak kolem padesáti tisíc. Brazílie mě vyšla na sedmdesát, ovšem v tom bylo ještě očkování. Letěli jsme totiž do Amazonie.

Poodhalte tajemství, která známá jména z řad bývalých basketbalistů, třeba i z Pardubic jsou s vámi v týmu pro Orlando?
Z pardubického týmu se už bohužel nikdo zdravotně neudržel. Dříve hrával Jarda Kantůrek, který by ale stejně byl v kategorii nad šedesát let. Ze známějších jmen to je Zdeněk Bříza, který pracuje v České basketbalové federaci. Vlastně on to všechno dává do kupy. Zaplaťpánbůh za něj.

Jet na světový šampionát, byť v uvozovkách jen veteránů, bez tréninku by byl asi pořádný risk. Jak se udržujete v kondici a hrajete ještě někde basketbal?
Zkoušel jsem hrát basketbalový okresní přebor, ale v něm šlo o zdraví. V této soutěži nastupují nezkušení hráči. Moc to neumějí a jde tam, jak se říká, o život. Třikrát mě podkopli a já si poranil kotník. Potom, když se hrál v ČEZ Areně basket, tak jsem si šel občas zaházet na koš. Teď tam končí, takže se spíše věnuji hokeji a volejbalu. Jezdím také na kole.

Dodržuje se na veteránských akcích styl z vašeho mládí, nebo se starší borci přizpůsobují současnému basketbalu?
Možná se budete divit, ale spíše se to přibližuje k dnešnímu pojetí. Roste tvrdost, zvyšuje se rychlost. Úplně se ze hry vytrácí technika a chytrost. Podle mě je to škoda.

Vy jste byl vyhlášený střelec z dálky. Najde se vůbec prostor a čas na přesné zaměření z trojkové vzdálenosti?
Dříve, když mi to šlo, tak jsem se moc nerozpakoval a okamžitě pálil na koš. Kolikrát mě neměl protivník šanci stihnout. Vzpomínám si, jak jsem v evropském poháru proti portugalskému týmu vysázel 53 bodů. Ale zpátky k otázce. Ano, čas tam je. Jenže, pokud člověk netrénuje střelbu, tak se ta přesnost vytrácí.

Dočetl jsem se, že vaší hráčskou kariéru předčasně ukončily bolesti páteře. Je to po operaci lepší a dá se to na veteránské úrovni vydržet?
Dá se to vydržet. Nicméně. Vedlejšími účinky operace páteře je to, že mi odumírají svaly v lýtku. Takže tento zdravotní hendikep kompenzuji zkušeností a bojovností. Ale dá se na to zvyknout. Ono to ani tolik nebolí, spíše se nemohu odrazit.

Vrací se vám v dobrém, že jste byli v mládí více odolnější než současná generace?
Máte pravdu v tom, že jsme byli více odolnější. Současní hráči toho moc nevydrží. Úrazů na hřišti je na můj vkus strašně moc. Ale přičítám to i způsobu basketbalu. Za nás se také hrálo kolikrát tvrdě, tolik zranění však nebylo.

Česká republika patří ve veteránských kategoriích ke světové špičce. Jsme váženým členem basketbalové rodiny?
Jestli si to dobře pamatuji, tak stříbro udělala parta kolem Kantůrka a Nečase před sedmi lety na evropském mistrovství v Pescaře. V poslední době válí spíše ženy. Co vím od Břízy, Českou republiku si na této úrovni považují.

Jaký výsledek by si představoval Jiří Voltner na srpnovém MS v Orlandu?
Jelikož jedeme do kolébky basketbalu. Umístění v první desítce bych považoval za velký úspěch.