David Navara o královské hře: Nestává se, že by se šachisté poprali

Sedmnáct let se drží na pozici české jedničky. Za sebou má řadu úspěchů i na mezinárodní úrovni. A dá se předpokládat, že šachista David Navara ve svých pětatřiceti letech bude ještě pěknou řádku let v tuzemsku vládnout. V královské hře ovšem zažil i netradiční situace. „Šachy nejsou tak nudné, jak se může zdát,“ usmívá se velmistr. Pro Deník se podělil o své názory a nevšední zážitky.

Jak situace ohledně covidu poznamenala svět šachů?
Amatérský šach to poznamenalo méně, profesionální více, s výjimkou úplné světové špičky. Šachisté mohou hrát po internetu. V tomhle je to jednodušší než u jiných sportů. Jediný problém je v tom, že je daleko těžší hráče kontrolovat, zda všichni hrají čestně.

A dá se uhlídat, aby všichni hráli v duchu fair play?
Na předních turnajích jsou spolehlivější systémy kontroly, ale ty jsou jen pro omezený počet účastníků. Například v sérii světové jedničky Magnuse Carlsena, kde hraje větší část světové špičky, si nemyslím, že by někdo podváděl. Dostávají velké honoráře a při hře mají zapnuté dvě kamery. U dalších turnajů, kde jsou odměny menší, byly v minulosti případy, že někdo konzultoval partii s počítačem.

A podvádí se hodně? Není to tak dávno, co byl jeden český šachista na turnaji ve Štrasburku přistižen rozhodčími na toaletě, jak na mobilním telefonu analyzuje svoji rozehranou partii.
Je to rok a půl stará záležitost. Takové věci se stávají, ale že by se to stalo na takhle vysoké úrovni, to bylo ojedinělé. Sice zmíněný turnaj nebyl nijak špičkový, ale jednalo se o šachistu, který se ve světovém žebříčku dostal do první světové padesátky. Netroufl bych si dát ruku do ohně za všechny hráče první světové padesátky, ale kdyby tam byli jeden dva podvodníci, tak by to bylo hodně. A kdybych jich tam bylo víc, byl bych extrémně překvapen.

Může vůbec člověk se svými schopnostmi uspět ve hře proti počítači, který je schopen během chvilky vyhodnotit miliony partií?
Já mám ve své databázi okolo deseti milionů partií, ale úskalí hry proti počítači není ve vysokém počtu partií, protože každá partie začíná ze stejné pozice figur a pak se vyvíjí určitým směrem, ale v tom, že počítač dokáže za vteřinu vyhodnotit třeba deset milionů pozic. Konkurovat šachovým programům člověk tedy může velmi těžko. Proto, aby byl konkurenceschopný, tak se nemůže snažit simulovat počítač. Dovolím si paralelu: Když člověk chtěl létat, také nenapodoboval ptáky ve smyslu mávání křídel, byť první letadla na tomto principu fungovala. Pak se ukázalo, že létat se dá daleko rychleji na jiném principu. Člověk má tu výhodu, že vidí i dál za horizont…

Myslíte intuitivní myšlení? Takzvaný šestý smysl.
Ano. Připodobním to k tomu, když kupříkladu vidím televizní vysílač dva kilometry daleko. Tím, že ho vidím, tak se k němu mohu dostat dřív. Vydám se tím směrem, někde přejdu pole, vezmu to zkratkou, kdežto počítač, nebo v tomto případě asi robot, vidí všechno jen do kilometru daleko a musí při cestě vyhodnotit každou ulici. Nevidí to, co vidím já. Přesto proti nejlepším šachovým programům nelze uspět, nanejvýš se s nimi dá remizovat.

A co je při hře proti soupeřům pro vás důležitější? Naučené herní varianty, nebo víc využíváte intuici?
V zahájení je nejdůležitější paměť, v další hře jsou významnější zkušenost, intuice i propočet. Při hře počítám varianty ve smyslu: Soupeř půjde tam, já sem, on zahraje toto… A u toho přemýšlím, jestli je to pro mě dobré. A takhle průběžně vše propočítávám. Využívám intuici a jdu směrem, který považuji za správný. Ale pokud si to neověřuji propočtem, tak když zase použiji přirovnání s cestou k vysílači, mohu skončit ve slepé ulici, nebo spadnu do kanálu, protože se nedívám před sebe.

V letě byl Michek na pokraji smrti, přesto na Dakar jede

U šachistů je fascinující, jak dokážou hrát proti více soupeřům najednou. Kolik protihráčů jste porazil?
Simultánku jsem hrál nejvíce proti padesáti soupeřům. Bylo to při výročí Jizerské padesátky. Ono to není obtížné na zapamatování. Přijdete k šachovnici, vidíte pozici figur a podle toho zahrajete. Přejdete k další, zase vidíte pozici a podle toho se rozhodnete a na tu předchozí už nemyslím. Když obejdu kolo, a vrátím se k ní, tak se na to rozpomenu. Jinak u zmíněné simultánky jsem 48 partií vyhrál a zbylé dvě po velkém boji zremizoval.

U šachů je důležitá schopnost koncentrace. Jak si udržujete soustředěnost?
Tohle řešit moc neumím a často to zhoršovalo mé výsledky. V nedávné minulosti jsem měl konzultace se sportovním koučem, panem Marianem Jelínkem, který spolupracoval i s mnoha velmi slavnými sportovci. V něčem mi to prospělo. Myslím, že teď dokážu koncentraci udržet o něco lépe. Mně ale pomáhá i to, že mě šachy baví, tak se na ně lépe soustřeďuji.

Šachy nejsou kontaktní sport, ale pořád je to souboj dvou lidí, kde mohou vzplanout emoce. Zažil jste, že by se hráči do sebe pustili?
Že by se šachisté přímo poprali, to se nestává. Kdyby se něco takového stalo, tak to proběhne novinami ve všech zemích světa (úsměv). Někteří lidé mohou být po prohře méně příjemní, to se někdy stává. Naštěstí to není časté. Ač se zdá, že šachy nejsou dramatické, spíše nudné, tak emocí při nich není málo. Například moje matka se na mé partie dívat nemohla, jak z toho byla nervózní.

Vztek může pohltit i samotného hráče. Neměl jste někdy chuť po smolné prohře rozházet figury po stole?
(smích) Emoce prožívám, i když ne v takové míře, že bych měl chuť rozházet figury. Vnímám to tak, že když prohraji, tak si za to v drtivé většině případů mohu sám. Šachy jsou mimořádné v tom, že hráči nemají pod stolem schované karty. Když někdo udělá chybu, tak to není proto, že by mu nepadla dobrá karta, ale protože se sám nesprávně rozhodl.

V některých sportech probíhají během zápasů psychologické hry za účelem rozhodit soupeře, což není férové. Děje se tohle i na šachovnici?
Já bych pokus rozhodit soupeře rozdělil na dva typy. Jeden je vyloženě rušení soupeře, a to máte naprostou pravdu, to není férové. A legendární scénka ze seriálu Nemocnice na kraji města v podání doktora Štrosmajera je příkladem nečestné hry (úsměv).A druhý způsob, jak vyvést soupeře z komfortní zóny, je korektní a v duchu hry. Například zahájím partii způsobem, který soupeři vůbec nesedí, nebo pokud rád útočí a často rád obětuje i materiál, tak mu něco obětuji a přinutím ho se bránit. Jde o to, dosáhnout pozice, která co nejvíc sedí mně a co nejméně soupeři.

Platí v šachu spojení dobrá fyzická kondice rovná se lepší mentální výkony a vytrvalost?
Nemyslím si, že by vždy platilo: Kdo má fyzickou vytrvalost, vydrží déle v duševní aktivitě. Tohle se může projevit třeba až od čtvrté hodiny hry. Takto Magnus Carlsen porážel soupeře ze světové špičky. V prvních čtyřech pěti hodinách hry s ním soupeři dokázali držet krok, ale pak začali ztrácet. Ve špičkovém šachu nyní rozhodují detaily, proto se všichni věnují i fyzické kondici.

Jak si kondici vylepšujete vy?
Jsem člověk, který nijak systematicky necvičí, ale zase nejsem líný na krok. Ráno se většinou protáhnu, aby mě nebolela záda, abych rozproudil krev v žilách. A jak jsem řekl, hodně chodím. V šachu více než zvednout těžké závaží rozhoduje vytrvalost myšlení. A když myšlení jede na plné obrátky, tak to také stojí dost energie. Kompenzuji to i stravou.

Zápasník MMA David Dvořák jako mladý hrál závodně šachy a pak přešel na boj v kleci, kde se prosadil do světové špičky. Zaznamenal jste něco podobného?
Vím, že byl jeden mladý americký šachový talent Joshua Waitzkin, jehož výrazně podporovala rodina a okolí. Možná i proto v mládí rychle předběhl ostatní, ale pak nepostupoval tak rychle, jak očekával, a začal se věnovat bojovým uměním, kde také dosáhl úspěchů. Dokonce o svém příběhu napsal knihu. Vím, že jeden šachový velmistr se věnoval kulturistice a vyprávěl historku…

Povídejte…
Jednou v hospodě ho někdo vyzval na souboj v páce, velmistr ho přetlačil, a ten poražený si řekl, že když to nejde silou, tak ho porazí v něčem, kde má víc šancí zvítězit. A nabídl mu, ať si zahrají šachy. A zase prohrál… Vůbec nemohl pochopit, že ten kulturista je zároveň šachista. (úsměv)

A jak je to s alkoholem za šachovnicí? Stalo se vám, že váš protivník byl takto posilněn?
V současnosti to ve světové špičce není možné. Ale dříve se mi to stalo několikrát. Když jsem začínal hrát turnaje s dospělými, lokální a amatérské soutěže, tak jsem ze soupeře cítil alkohol. Vím, že tím byli známí šachisté z bývalého Sovětského svazu, kolovaly o tom i historky. A jeden velmistr tím byl proslulý. A také jsem rád, že už před několika desítkami let bylo zakázáno kouření za šachovnicí, protože dříve se kolem některých šachovnic vznášela oblaka dýmu. (úsměv)

Máte za sebou řadu šachových úspěchů. Jaký sportovní cíl máte do budoucna?
Rád bych se zase dostal do nejprestižnějších turnajů. V šachu to je tak, že člověk musí na takový turnaj obdržet pozvánku. A tu dostávají lidé, kteří jsou vysoko v žebříčku, a to může být trochu začarovaný kruh. Já si nedávám dlouhodobé a velké cíle. Snažím se, abych dobře odehrál hned tu příští partii, další turnaj. Uvidím, co život přinese, budu se snažit dosáhnout co nejlepšího výsledku, ale v téhle době se moc plánovat nedá. V roce 2020 jsme všichni měli svoje plány, a pak jsme byli nuceni něco škrtnout, změnit či odložit.

David Navara

Narozen: 27. března 1985, Praha.

Titul: šachový velmistr.

Nejlepší český šachista současnosti, patřící do širší světové špičky. V žebříčku FIDE byl nejvýše v říjnu 2006, kdy se dostal na 13. místo.

FIDE ELO: současné 2697 (rok 2020), nejvyšší 2751 (rok 2015)

Kariéra a úspěchy: 1997 – 3. místo na MS do 12 let, 1998 – 2. místo na MS do 14 let. Ve 14 letech získal titul mezinárodního mistra, velmistrem se stal sedmnáct dní před svými 17. narozeninami.1. července 2003 se stal českou jedničkou. Na ME 2004 v Turecku obsadil 6. místo. Na 37. šachové olympiádě 2006 uhrál 8,5 bodu z 12 partií s předními světovými šachisty. Na 40. olympiádě 2012 uhrál 9,5 bodu z 11 partií a dosáhl druhého nejlepšího výsledku celé soutěže. Na turnaji ve Wijku aan Zee 2007, přezdívaném šachový Wimbledon, obsadil 7. místo, mj. zvítězil nad současnou světovou jedničkou Magnusem Carlsenem. 2015 – na ME v Izraeli 2. místo.

Ve spojení s královskou hrou David Navara zažil spoustu příhod, některé na vlastní kůži, další z vyprávění jiných šachistů.

OMYL. ZNAČKA AUTA

Ačkoliv nejlepšího českého šachistu zná u nás kdekdo, tentokrát David Navara zažil humornou zápletku.

„Jednou, když jsem jel tramvají, tak se bavili dva lidé a jeden povídá: Hele, Navara! Já jsem se otočil a oni se dívali z okna a druhý hned doplnil: Hm, Nissan…,“ rozesmál se David Navara. Kluci reagovali na značku projíždějícího stejnojmenného vozu. „Dokonce se píše s jedním er,“ usmál se.

S KUFREM ZE SCHODŮ

Dramatickou chvilku zažil David Navara, kdy vyskakoval z pomalu jedoucího vlaku.

„Cestoval jsem na turnaj a v cílové stanici, dřív, než jsem očekával a sbalil si věci, se vlak začal pomalu rozjíždět, tak jsem s kufrem v ruce skočil ze schodů, a nebylo to moc příjemné. Odřel jsem si končetiny a narazil žebra,“ řekl s úsměvem. „Naštěstí tohle není při cestách na turnaj tak časté,“ směje se.

ŠACHOVÝ „BLÁZEN“

Další vtipná historka se už netýká Davida Navary, přihodila se v hotelu.

„Stalo se, že jeden šachista měl hrát důležitou partii a někdo ho zamkl v hotelovém pokoji. Nevím, jestli to byl soupeř, nebo to omylem udělal někdo jiný, každopádně se šachista nemohl dostat ven. A tak z okna křičel na kolemjdoucí po ulici, ať ho pustí, jinak mu spadne praporek…, že překročí čas… A jak takhle užíval jen samé šachové termíny, tak ho procházející lidé považovali za blázna,“ přidává k dobru.

HRA S PODVODNÍKEM

I v královské hře jsou švindlíři, kteří chtějí lehce vyhrát.

„Nejmenovaný český velmistr rozehrál partii, a jak se ukázalo, jeho soupeř byl podvodník, který během hry odešel do předsálí ke stánku s knihami a v jedné z nich začal hledat, jak má zahrát. Velmistr si toho všiml, vyrazil za ním a důrazně mu skřípl ruku do té knihy, přitáhl ho zpět do hracího sálu a vše nahlásil rozhodčímu. Ten zkontroloval pozici na šachovnici, potom v knížce a podvodníkovi přisoudil prohru. A on si navíc musel tu poškozenou knížku ještě koupit,“ směje se.