Torf v základní části

Celkem
7. místo: 29 b. (9 2 11) skóre 92:86
První polovina
13 bodů (4 1 6) skóre 39:36
Druhá polovina
16 bodů (5 1 5) skóre 53:50
Doma
10 bodů (6 0 1) skóre 45:50
Venku
19 bodů (6 1 4) skóre 47:36
Nejlepší střelci
16 – M. Slováček, 14 – Beran, 11 – Koudelka a Netolický, 7 – Jeřábek II a Sklenář, 5 – Malý


Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je tenká. Tato věta se týká především čtvrtfinále play off. O letošní Jetbull Futsal lize se to ale dalo říct již po základní části. Otřepané klišé, že každý bod byl důležitý, se stalo jejím průvodcem. Pardubický Torf by o tom mohl vyprávět. A trenér MILOSLAV RŮŽIČKA také vypráví. S trochou nadsázky se dá povědět, že šéfoval mateřské školce. No a některé své „děti“ vychoval pro mládežnickou reprezentaci.

Pane trenére, jak byste v kostce zhodnotil základní část z pohledu vašeho týmu?
 Po odehraných dvaceti dvou kolech převládá spokojenost. Některé zápasy ale nebyly podle mých představ. Mohli jsme mít o několik bodů více a v závěrečném součtu poskočit o nějaké to místo nahoru. Odehráli jsme slušná utkání, ve kterých jsme paradoxně nebodovali a na druhou stranu jsme někdy, v těch méně vydařených, něco získali.

V každém kolektivním sportu jsou přednější body, přesto, jak jste spokojen s předvedenou hrou?
 Vyloženě nespokojen jsem byl pouze po našem prvním vystoupení na Benagu. Prohráli jsme 1:8 a bylo tam vidět, že mladý kádr, který mám momentálně k dispozici, si ještě správně nesedl. Nemohu ale říct, že by byl náš výkon úplně odevzdaný. V ostatních zápasech už jsme šli herně nahoru a v závěru jsme odehráli velice kvalitní utkání. Předvedená hra už odpovídala mým požadavkům.

Torf měl hrůzostrašný začátek. První tři utkání prohrál a první bod získal až ve čtvrtém kole. V čem byla příčina?
 Už jsem to naznačil. Máme mladý a poměrně nezkušený kádr. Navíc jsme se nestačili před sezonou dostatečně sehrát. Do poslední chvíle totiž nebylo jasno, zda k nám přijdou Koudelka s Matějem Slováčkem. V přípravě i v úvodu sezony jsme vstupovali do zápasu se širším kádrem. Chvíli trvalo, než jsem našel optimální složení čtveřic.

Dá se říct, že vás na nohy definitivně postavily výhry v Třinci a doma s Helasem Brno?
 Ano. Především utkání v Třinci bylo pro nás klíčové. Z různých důvodů jsme totiž odjeli na sever Moravy pouze v sedmi hráčích. Mančaft se semkl a přestože jsme inkasovali jako první, ještě do poločasu jsme zápas otočili. Kluci si ověřili, že umí nejen hrát, ale také vyhrát. To se potvrdilo hned v následujícím zápase, když jsme smetli Helas. Takže tyto dvě výhry pro nás opravdu byly odrazovým můstkem k lepším časům.

A lepší časy přišly. Stalo se tak v závěru první poloviny, kdy jste zvítězili v derby na půdě Vysokého Mýta…
 Zápasu v Mýtě ještě předcházelo domácí střetnutí s Teplicemi. To jsme sice prohráli brankou v samotném závěru, nicméně jsme proti vicemistru odehráli vynikající part. A ve Vysokém Mýtě kluci perfektně plnili mé pokyny. Soupeře jsem měl díky nedávného působení v jeho barvách dokonale přečteného. Taktika nám vyšla.

Po trochu nečekaných třech bodech z Vysokého Mýta se na váš účet „přisypaly“ další tři po kontumační výhře na Era–Packu Chrudim. Možná je nesportovní se z nich těšit, nicméně ve vaší situaci to bylo příjemné, nemyslíte?
 Naše zlepšená forma se projevila na hřišti, kdy jsme prohráli pouze 2:5. V Chrudimi jsme odehráli nejkvalitnější zápas sezony. Příjemné body to sice byly, ale zaznamenali jsme několik negativních ohlasů, že to bylo domluvené. Samozřejmě, že se to nezakládá na pravdě. Ukázalo se, že i profesionální klub jako Era–Pack se mohl dopustit administrativní chyby v podobě startu Michala Mareše.

Po první polovině jste měli deset bodů. Pro účast v elitní osmičce po konci základní části ale bylo nutné přidat. Uvědomovali jste si to?
 Pochopitelně. V první polovině základní části jsme měli problémy s koncovkou. Proto jsme na tréninku pilovali právě zakončení. Do jejich programu jsme zařadili častější střelbu, modelovali situace při přečíslení. Zkoušeli jsme brejky z jedné strany, z druhé strany, středem. Musím s potěšením konstatovat, že to přineslo ovoce. Stříleli jsme více branek, získali jsme více bodů.

Série výher vás katapultovala a na páté místo. Ba co více, hned třikrát jste uspěli na půdě soupeře…
 Přesně tak. Prosinec byl pro nás nejvydařenější. Zvítězili jsme jak na Slavii, tak na Bohemians. A to takovým způsobem, že jsme si vylepšili i vzájemná střetnutí. Pak jsme sice nezvládli po Novém roce domácí bitvu s Jistebníkem, ovšem výhry nad Třincem a na Helasu nás katapultovaly na pátou příčku.

Pro váš klid bylo důležité, že jste zvládali zápasy s konkurenty v boji o play off. Jakými zbraněmi?
 Složili jsme novou čtveřici. Ke Koudelkovi, Beranovi a Matěji Slováčkovi jsme přiřadili Sklenáře, který měl ve fotbalovém klubu zimní přestávku. Tito kluci po dvou zápasech odjeli na turnaj reprezentačních jedenadvacítek a tam chytili formu jako hrom. Tu si přenesli do ligových zápasů. Také proto jsme naše soupeře nepřehrávali o jeden gól, ale výrazným rozdílem.

V tu dobu to byl příjemný pohled na tabulku, ovšem nevydržel vám dlouho. Proč jste o účast v play off usilovali až do poslední minuty posledního zápasu?
 U futsalu jsem pětadvacet let, ať už jako hráč či trenér, ale nepamatuji se, že by za posledních deset byla takto vyrovnaná soutěž jako letos. Na každém výsledku strašně záleželo a nebylo to jenom u našeho týmu. Když pominu první čtyři týmy tabulky a poslední tři, tak dojdeme k závěru, že se to týkalo pěti mančaftů. Střed tabulky byl volný. Tyto týmy si mezi sebou rozdaly dost bodů.

Torf neuvěřitelně limitovaly domácí zápasy. Z jedenácti pokusů vyhrál pouze tři. Vlastně může být rád, že s takto tragickou bilancí vůbec dostal do vyřazovacích bojů. V čem byl zakopaný pes?
 Přičítal bych to zmíněnému mládí a nezkušenosti. Za nerozhodnutého stavu jsme nedokázali převážit misky na naší stranu. Ve futsalu se rozhodují zápasy mezi 33. a 36. minutou. Buďto vyhraný zápas dotáhnete do úspěšného konce, nebo naopak stahujete náskok soupeře. Musíte jít do rizika. A to jsme nezvládali. Některé klíčové momenty jsme řešili špatně. Ale kluci jsou mladí a oni se do toho určitě rychle vpraví.

Ještě jedna poznámka. Vy jste nedokázali udržet ani remízový stav…
 To jde jednoznačně na vrub individuálních chyb. Čím je hráč zkušenější, tím dělá méně chyb. To je ale známá nejen futsalová pravda.

Říká se: Konec dobrý, všechno dobré. Pro vás to platilo po konečném hvizdu posledního zápasu. Na Tangu Brno jste remizovali 5:5. Kolik nervů vás tento duel stál?
 No, to se raději ani neptejte. Kdyby mi někdo řekl, že v osmé minutě budeme prohrávat 0:3, poklepal bych si na čelo. Jenže se tak stalo, a to po chybách jednotlivců ve středu hřiště. Podařilo se nám snížit na rozdíl jednoho gólu, ale vzápětí jsme dostali čtvrtý. V kabině jsem řval jako tur, změnili jsme taktiku, vystřídali několik hráčů, včetně gólmana. Kluci slyšeli na varování, že možná hrají poslední poločas sezony. Prohraný zápas jsme dotáhli k remíze. Při výhře Teplic na Slavii jsme se dostali na sedmou příčku. Přitom tomu tak nemuselo být. V poslední minutě střelu Matěje Slováčka zastavil obránce na brankové čáře. Mohli jsme být šestí a šli bychom na Benago.

V základní části jste poslal do hry celkem dvacet hráčů. Je to na futsal málo, moc nebo optimální počet?
 Dvacet je standardní počet. Před sezonou jsem měl k dispozici čtrnáct hráčů do pole a tři brankáře. V jejím průběhu jsme kádr doplnili.

Při podrobnější studii vašeho kádru lze zjistit, že jste nasadili do hry hned pět brankářů. To už ale asi není tak obvyklé, není–liž pravda?
 To není. Největší problémy jsme skutečně měli s gólmany. Už v přípravě se nám zranil Dufek. Musel na operaci a bylo jasné, že sezona je pro něj v háji. Zůstal nám Kašpar, Nachtigal a junior Zahradník. Aby toho nebylo málo, zranil se Kašpar. Na hostování z Vysokého Mýta jsme měli Šimona, ovšem při zranění Gerčáka musel zpátky. Takže jsme sáhli po Hloušovi, který v Chrudimi nechytal. Od prvního utkání byla jeho účast pro nás oživením.

Asi nemáte v týmu jediného specialistu na futsal. Všechno jsou „vyučení“ fotbalisté vesměs na úrovni krajského přeboru…
  Je to podobné v každém týmu kromě Chrudimi a Teplic. I když i tam jsou kluci, kteří se věnují fotbalu. Při lámání chleba se však rozhodnou pro futsal. V našem případě, když kolidují termíny obou sportů, tak sedmdesát pět procent volí fotbal.

Jak je to s jejich posty. Zachovávají si z fotbalu své zaměření nebo je tomu někdy naopak? Může se stát, že fotbalový útočník ve vašem týmu hraje beka a naopak pravověrný obránce ze zeleného pažitu plní útočné povinnosti?
 Ve futsalu je to hodně variabilní. Mám v týmu hráče, kteří jsou typologově defenzivní, ovšem já je v případě nutnosti vysunu třeba na pivota. Konkrétně mám na mysli Urbance. On zpracovává a posílá do druhé vlny na nabíhající hráče dlouhé míče od gólmana či loby od obránců. Obecně ve futsalu platí, že musíte umět hrát oběma nohama, musíte mít dobrý pohyb a dobrou techniku ovládání míče a zpracování balonu. Pokud to hráčům chybí, nemohou hrát první ligu.

V rozhodujících momentech zápasů hrají klíčovou roli také disciplinární prohřešky. Váš tým nasbíral pouze dvě červené karty. Dá se říct, že máte poslušné družstvo?
 Na to, že jsou kluci mladí, jsou v tomto ohledu vycepovaní. Snad jedinou výjimku tvoří Koudelka, který byl jednou vyloučen a nasbíral sedm žlutých karet. Neřekl bych ale, že je nedisciplinovaný, spíše je hodně impulzivní. Jinak, ale kladu na tuto oblast velký důraz. Kluci, vědí jak se mají chovat na hřišti nejen při zápase ale i při tréninku. Dávno jsou pryč doby, kdy po odpískání kopali do balonu nebo se bavili.

Jméno Torf se začalo skloňovat také na reprezentační úrovni. Jak je na duši trenérovi, který vychovává hráče pro nároďák?
 Především je to odměna klukům za jejich přístup k zápasům i tréninkům. Jsou to kvalitní hráči, takže se to musí někde projevit. Pokud si toho všimnou reprezentační trenéři, já mohu být jen rád. Stejně jsou na tom i kluci, protože si vyzkouší mezinárodní futsal a ten je o další úroveň výše. Myslím si, že Koudelka, Beran a Matěj Slováček mají dobře nakročeno ve své futsalové kariéře. V otázce Sklenáře jsem trochu skeptický, myslím si, že dá přednost fotbalu.