Trenér pardubických hokejbalistů Jiří Mašík se ohlíží za kratší sezonou

Kde že ty loňské sněhy jsou. V jejich případě se však může mluvit o pětiletém sněhu… Tolikrát v řadě totiž postoupili hokejbalisté HBC Autosklo H.A.K. Pardubice minimálně do semifinále extraligy. V jednom případě se radovali z premiérového mistrovského titulu a ještě vloni brali stříbro. U kapitoly psané zlatým písmem byl vždy trenér JIŘÍ MAŠÍK. Jenže v letošním ročníku přišel výkonnostní pád a vyřazení už ve čtvrtfinále. A nová situace. Místo nabitého května i června volno od poloviny dubna.

Jak byste v kostce zhodnotil předčasně skončenou sezonu?

Hodnocení sezony bude spíš průměrné a já osobně ji považuji za nepovedenou. Vypadnutí už ve čtvrtfinále jen navázalo na nevydařenou základní část. Celý rok jsme měli výkyvy ve výkonech a těžko jsme mohli čekat, že se to v play off prudce zlepší. I když je pravda, že jsem trošku sázel na zkušenosti z minulých let. Jenže ani ty nám nepomohly.

Pardubický hokejbal po pěti letech medailového období, letos nepřekročil práh čtvrtfinále. Je to nějaký varující signál, nebo se jenom nepovedla jedna série, popřípadě sezona?

Varující signál to být určitě musí. Není nutné z toho přímo dělat tragédii, ale poučení si vzít musíme. Nesmíme také opomenout fakt, že se extraliga hodně vyrovnala. Kert Park Praha a Kladno jsou asi momentálně o něco vepředu, ovšem za nimi čeká šest, sed týmů, které můžou bojovat o medaili. Tím se ale nemůžeme nechat uchlácholit, nebo se na to dokonce vymlouvat!

Ze druhého místa na páté je to sešup a hranice mezi úspěchem a neúspěchem obří, souhlasíte?

Ano, ta sezona skončila neúspěchem. Samozřejmě ta hranice je tenká. Vloni jsme rovněž hráli páté čtvrtfinále. Mohli jsme vypadnout a mluvilo by se o neúspěchu. My se však probojovali až do finále. A nebyli jsme daleko od titulu.

Koledovali jste si už v loňském roce, kdy jste také ve vyřazovacích bojích začínali na hřišti soupeře. Tehdy jste nevýhodnou situaci ještě ustáli. Našla by se nějaká paralela?

Paralela možná v tom, že se neustále potýkáme s docházkou. Respektive personálními problémy. Od titulu v roce 2016 nám skončilo několik hráčů. A zrovna ti ve věku kolem pětadvaceti let, by teď měli být tahouny .

Váš tým prochází nějakou generační výměnou. Jak ji hodnotíte a jak s ní souvisí výsledky v této sezoně?

Nevím, jestli se dá úplně hovořit o generační výměně, ale některé mladé hráče se opravdu snažíme do manšaftu zapracovávat. Někteří to zvládají lépe, u některých je potřeba delší čas. Nejvíc mě ale mrzí právě ta ukončení činnosti. Hráči projdou několika sériemi play off, získají zkušenosti a když jdou do nejlepšího věku, tak skončí. Ale co se bavím s kolegy, tak je to u všech sportů stejné.

Kromě zařazovaní mladíků, a tudíž nedostatku zkušeností, vás kosila i zranění a nemoci. Jak se tento fakt podepsal na této sezoně?

Jasně, že to nějak sezonu ovlivnilo. Ale my jsme na to měli být připraveni a vyrovnat se s tím. Bohužel jsme na podzim neodehráli dva zápasy po sobě ve stejném složení. Zavinil to také přístup hráčů. Na druhou stranu jsme v deseti lidech dvakrát porazili mistra z pražského Kertu.

V tabulce po základní části jste získali stejně bodů jako čtvrtý Letohrad, kde jste ty body, které by vám zajistily domácí prostředí, poztráceli?

Jednoznačně s týmy ze spodní části tabulky. Dvakrát jsme prohráli s Kovem a doma s Karvinou

Přesto jste ale měli čtvrtfinále rozehrané na postup. Ukořistil jste výhru venku ale nepotvrdili ji dvěma doma. Proč?

Sérii jsme si prohráli doma ve čtvrtém zápase. Vedli jsme čtyři minuty před koncem o gól. Vzal jsem si oddechový čas, řekli jsme si, na co si dáme pozor a stejně nám unikl hráč sám na branku. Nicméně stejná chyba bylo to, že jsme neproměnili vyložené šance.

Pátý a poslední zápas jste tak museli absolvovat na letohradské půdě. Co ho rozhodlo?

Říká se mi to těžko, ale větší chuť Letohradu. Nás asi doběhlo pět posledních dlouhých sezon, kdy jsme hráli až do června, reprezentanti ještě každé dva roky mistrovství světa. A tím, že chodíme do práce, tak regenerace není dokonalá. Takže i tohle mohlo hrát roli. Letohradu navíc dozráli mladí hráči a do posledního zápasu vlétli s daleko větším zápalem.

Velkým tématem byly odlišné povrchy obou účastníků čtvrtfinále. Kdo se s tím lépe vypořádal? A jak je velký rozdíl mezi asfaltem a plastem?

Ano, je velký rozdíl hrát na plastu nebo asfaltu. Myslím,že v tomhle měl trošku výhodu Letohrad. My jsme tam ovšem dokázali vyhrát první utkání. Takže bych to na povrch úplně nesváděl. Každopádně naší kombinaci asfalt nevyhovuje. Měli jsme se tomu přizpůsobit. Spíš nám neseděla hra Letohradu, který hraje na loby a dobíhání soubojů. Hráli jednoduše a my mnoho situací přehrávali, až jsme nezakončili, nebo ztratili míček.

Ápropos. Proč nejsou rovné podmínky, co se týče povrchu, na všech stadionech?

Letohrad by měl plast položit v létě a už zbudou jen Sudoměřice a nevím kdo postoupí do extraligy. Pochopitelně by bylo ideální, aby na všech stadionech měli stejné povrchy. Ale je to finančně náročné a některé kluby si to zatím dovolit nemůžou. Za mě je plast velký přínos pro hokejbal. Zdravotní i herní.