V Nairobi jeho forma vygradovala. Pátý pokus si zapíše do své kariérní kroniky zlatým písmem. O pět centimetrů přehodil řeckého soupeře a prvenství mu už nikdo v závěrečných pokusech nesebral.

Jak závodil Jan Doležálek v Keni

S jakým cílem jste cestoval na mistrovství světa juniorů do Keni?

Zabojovat o co nejlepší výkon a pokud by se to povedlo, tak o jednu z medailí.

Jedna věc je cíl, druhá pak vnitřní touha v návaznosti na reálné schopnosti, formu a také soupeře. Měl jste někde v hlavě zlato?

Tohle asi ne. Nenapadlo by mi, že bych mohl vyhrát. V cestě mi stálo hodně soupeřů, kteří mě mohli přehodit. Ale nepodařilo se jim to.

Jaké bylo vaše maximum před odjezdem na světový šampionát? Blížilo se ke keňským mistrovským hodům?

V letošním roce jsem zažil jeden pětasedmdesátimetrový závod. Jinak jsem házel někam k hranic sedmdesáti tří metrů. Nutno podotknout, že jsem jezdil na závody unavený z tréninkové zátěže. S trenérkou jsme cílili až na dva letošní vrcholy. Tedy mistrovství Evropy v Tallinu a světový šampionát v Nairobi.

Měl jste to tedy nastavené tak, aby forma vygradovala v Estonsku i Keni?

Přesně tak. Nechci říkat, že jsme zbytek podceňovali, ale věděli jsme, že nebudu házet takhle daleko.

Kolikrát jsou rozdíly mezi soutěžními a přípravnými pokusy. Kolik jste házel v trénincích, ať už v Nairobi nebo doma?

Musím se přiznat, že na trénincích jsem nikdy nehodil obzvlášť daleko. Takže nebyl žádný ukazatel ve smyslu: Ten fakt hodí raketu. Ale já to takhle nemám nikdy. Na tréninku házím míň, ale vím, že v závodě mohu klidně pět metrů přidat, což se potvrdilo.

Znamená to, že v závodě se vyhecujete víc než na tréninku?

Ano. Mám to přesně tak.

Návštěvu nějakého keňského šamana před závody si tedy můžeme škrtnout?

(směje se) Ne, ne žádné zaklínání soupeřů mi k medaili nepomohlo. Zatím to ještě nebylo potřeba (smích).

Překvapivě jste hodem 77,58 m ovládl už kvalifikaci. Jaký vám tento počin vyslal signál pro hlavní závod?

Máš dokonalou formu. Na druhou stranu nesmím se tím nechat uspokojit a furt dělat maximum, abych byl ještě lépe připravený.

Nevyděsil jste své soupeře? Přeci jenom se s vámi takto vysoko nepočítalo.

Nebavil jsem se s nimi o tom. Nicméně patrně jsem je trochu překvapil, protože to byl hodně dlouhý hod.

Jak se finálový závod pro vás vyvíjel?

Začal jsem nejhůř, jak jsem mohl, a to neplatným pokusem. Do hlavy se vkrádala myšlenka, co budu dělat, když dám ještě dva křížky. Přeci nepojedu domů s prázdnou. Druhým pokusem jsem ale založil na sedmasedmdesát metrů, což už by stačilo na třetí medaili. Dostal jsem se do klidu. Chtěl jsem však ještě přidat, ještě přidat a vyplatilo se. V pátek pokusu jsem dal 77,83 m, čímž jsem přehodil Řeka o pět centimetrů.

Takže se nedá v průběhu závodu případný neúspěch hodit lehce jako kladivo?

Ne to určitě. Samozřejmě, že mezi svými hody přemýšlím o tom, že se mohou soupeři zmátořit a odsunout mě z medailových pozic.

Zvítězil jste o pět centimetrů. Je to v kladivu hodně nebo málo?

(vypálí) V naší disciplíně to vůbec nic není. Není to ani průměr kladiva.

Která část kladiva se bere při dopadu náčiní?

Počítá se první velká díra od koule.

Jaké jsou míry a váhy kladiva?

I ze strunou měří 1215 milimetrů. Průměr koule je od 105 do 130 milimetrů. Pro jednotlivé kategorie jsou různé hmotnosti. V juniorech házíme šestikilovým, v dospělých pak sedmikilovým.

Jak je široká výseč ve vrhačské kleci pro kladivo a je těžké se do ní trefit?

Občas je to těžké. Už se mi přihodily závody, kdy jsem ani jednou nevyhodil z klece. To pak člověka bolí, když pro to dělá hodně a pak se mu to nepodaří. Jinak výseč má minimálně čtyři metry.

Na evropském šampionátu v Tallinu jste obsadil až páté místo, na tom světovém bral hned zlato. Prozraďte recept, jak se dá za měsíc dojít k takovéto proměně?

Po nevydařeném mistrovství Evropy jsme říkal zahraničním klukům, že jim v Keni ukážu, jak se dělá kladivo u nás v České republice. Upřímně, řečeno, ani já jsem si neuměl představit, že vypilujeme formu k dokonalosti. Sezona byla dlouhá a já už byl unaven z atletiky nejen fyzicky ale i mentálně. Udělali jsme však s trenérkou maximum.

Ve většině sportů platí že svět je nad Evropou. Máte to v kladivu podobně?

O tolik vyšší konkurence nebyla. Navíc oproti Tallinu mi ubyl jeden soupeř z Německa. Naopak přibyl Kanaďan, který byl na sedmasedmdesáti metrech.

Kam si pověsíte zlatou medaili z juniorského MS a jedná se o největší úspěch?

Určitě. Asi budu muset na dílně vyrobit na podobné medaile něco speciálního?

Vyrobit?

Jasně, jsem vyučený truhlář.

Jaké byly, jsou či budou oslavy?

Tu první oslavu jsme měli už v Nairobi. Jenom na hotelu s klukama z reprezentace. Nějaké to pivko, šampus… Velkou párty mi připravili v klubu po Pardubickém atletickém mítinku.

Kolik vám přistálo v Nairobi gratulací?

Dvě stě.

Před šampionátem vás veřejnost a spousta novinářů neznala. Nyní se stáváte mediální hvězdou. Jak se cítíte v nové roli?

Asi bych se nenazval mediální hvězdou. Furt se cítím jako stejný kluk z Pardubic. Je ale pravda, že se zvýšil zájem o moji osobu.

Stal jste se juniorským mistrem světa. Historie už ale pamatuje několik případů, kdy vycházející hvězdičky rychle pohasly. Jak tomu zabránit?

Úplně se tomu zabránit nedá. Jsem ve věku, kdy se většina mladých závodníků rozhoduje, jestli se vůbec chce atletice věnovat. Jestli je naplňuje. Dokončují střední školu, chystají se na vysokou, uvažují o civilním zaměstnání. Ne každý se rozhodne dělat atletiku naplno, když nemá odpovídající výsledky. Je pro ně spousta důležitějších věcí, než denně chodit na stadion.

Vás konkrétně zlatý úspěch z MS namotivoval do další práce?

Určitě, ale pokračoval bych v kariéře i bez něj.

Jak se žilo Janu Doležálkovi v Keni

Kolik dní jste měl na aklimatizaci? Ne snad časovou jako spíše přivyknout si na klimatické podmínky?

Tři dny. Kvalifikace byla na programu čtvrtý den od našeho příletu. Je to poměrně málo. Nairobi leží v nadmořské výšce asi 1800 m nad mořem. Musím se přiznat, že jsem ji docela pociťoval. Na tréninku jsem se zpočátku více zadýchával. Ale pak jsem si zvykl.

Jaké jste měli počasí a jaké vám nejvíce vyhovuje?

Byla tam poměrně zima. V České republice jste měli tepleji. Mně jejich počasí ale vyhovovalo. Nemám ani teplo ani zimu. Optimální je pro mě jarní počasí. Nemám problém si na sebe vzít mikinu nebo dokonce tepláky i na závody.

Jaké to je závodit pro tak mladého kluka pod rovníkem. V zemi, která spíše než závodění láká na dovolenou?

Bral jsem to jaké každé zahraniční závody. Já bych do Keni ani na dovolenou nejel. Dvakrát mě tato destinace nezaujala.

Jaká platila v Keni bezpečnostní a hygienická opatření ohledně covidu?

Samozřejmě všude se nosily respirátory, všude měli dezinfekci, měřila se teplota a testovalo se na covid.

Jak to vůbec mají v zemi s covidem?

Pokud je to pravda, tak byla nákaza rozšířena míň než v České republice. Otázkou ale je, jak tam fungují testy a také informovanost.

Podstoupil jste nějaké speciální očkování pro tuto zemi?

Týmový lékař nám už v Tallinu oznámil, že žádné potřeba. Do poslední chvíle jsme nevěděli, zda se šampionát uskuteční. Takže stejně by bylo na očkování už pozdě. To by se muselo případně řešit už někdy v květnu. Risknul jsem to, ale přiznám se, že jsem z toho měl docela vítr.

Jak to mají v Keni s jídlem či pitím?

Vody jsem se bál. Pil jsem jenom balenou. I když, zuby jsem si sice čistil tou jejich. Mám očividně silný žaludek, protože jsem to přežil bez střevních potíží. Na hotelu jsme měli stejné jídlo jako na nějakém pobytu s all inclusive. Tedy žádné africké speciality. Vyzkoušel jsem jejich placky, ovšem jsou to takové palačinky bez chuti.

V podobných zemích je vyhlášené tropické ovoce. Objevil jste nějaký nový druh?

Vsadil jsem na klasiku. Konzumoval jsem pouze neomyvatelné a neloupané. Takže banán, meloun, ananas, mango.

Keňa je zemí safari. Podnikli jste nějaký výlet do rezervace či národního parku?

Všichni jsme dostali možnost zúčastnit se výletu. Vzhledem k tomu, že většina výpravy měla večer před tím závěrečnou párty, kde jsme slavili nejen moji medaili, tak to ne každý zvládl. Já stejně moc na takové věci nejsem. Když chci vidět exotické zvíře tak si zajedu do zoologické zahrady, třeba do Dvora Králové.

Jak jste trávili volný čas?

Hráli jsme s klukama na telefonech hry. Většinu času jsme trávili spolu na pokojích. Neorganizovaně jsme stejně nikam nesměli.

Kde jste byli ubytováni?

V pětihvězdičkovém hotelu v největší čtvrti. Pendlovali jsme jen mezi hotelem a stadionem.

Všiml jste si v Nairobi kontrastu luxusních čtvrtí a slumů pro chudé?

Poslední den jsem měl možnost vykouknou z hotelu. Byli jsme se s klukama projít, ale po deseti minutách nás zastavil policista a dal nám ochranku, která to s námi kousek prošla. Ukázala nám různá zákoutí. Je hrozné, jak se v Nairobi žije. Trochu strašidelně. Je tam hodně chudáků.

V Nairobi se prý nedoporučuje vycházet turistům po setmění.

Možná ani ve dne. Spousta lidí se na nás jako bělochy lepila. Buď něco nabízeli k prodeji, nebo žebrali. Hlavně děti škemraly o jídlo.

Jak funguje v Keni internetové připojení?

Organizátoři se nám snažili zajistit internet na hotelu. Byly tam dvě wifiny. S domovem jsme se sice spojili, ale nebyl to dobrý internet.

Odvezl jste si z Keni nějaký zážitek, pochopitelně kromě zisku zlaté medaile?

Ta země moc dvakrát nezaujala, takže ne.

A co nějakou perličku?

Na tréninku jsem přetáhl kladivo z výseče a málem trefil jedoucí policejní auto. Organizátoři totiž ještě neměli dokonale přichystanou klec a já ho poslal přes plot. Náčiní dopadlo těsně před jejich vůz. Zareagovali v africkém stylu. Vylezli z auta, jeden z nich hodil kladivo zpátky a jeli dál.