Dopad na děti? Každý trenér se bojí, že bude obrovský

Josef Marek, trenér atletického oddílu TJ Svitavy:

1. Starší děti, pokud mají zájem, mohou při dodržování opatření trénovat. Snažíme se s nimi být v pravidelném kontaktu na stadionu, pomocí sociálních sítí a videí na internetu. Je to velká časová zátěž pro trenéry, kteří museli tréninkové skupiny rozdělit a tráví na trénincích výrazně více času. Velmi nás mrzí, že skupiny přípravek a předpřípravek trénovat nemohou. U těchto věkových kategorií nejsme schopni zajistit dodržování opatření a potřebné hygienické zázemí. Prosím rodiče o pochopení a trpělivost. Tréninky obnovíme, jakmile bude možné mít skupinky po šesti a více osobách. Samostatnou kapitolou jsou dva členové Sportovního centra mládeže, pro které se nám podařilo zajistit status profesionálního sportovce. To znamená, že se mohou za přísných podmínek připravovat i ve vnitřních prostorách a neztratí tudíž výkonnostní kontakt se soupeři z velkých klubů a měst.

Ztracená generace vs. ztracené sporty. Restrikce ovlivní i zrod dalších "Jágrů"

2. S velkou pravděpodobností se prohloubí výkonnostní rozdíly mezi dětmi, protože takto dlouhý výpadek pravidelného tréninku se bude složitě dohánět. Není to nemožné, ale bude to obtížné. Děti jsou doma (s krátkými přestávkami, kdy se trénovat mohlo) skoro rok. To se u těch, kteří netrénují, nutně projeví na fyzické kondici i na technice. Navíc dětem chybí pravidelný režim, v němž chodily na tréninky, ta „povinnost“ být pravidelně na tréninku. A i rodičům odpadla „povinnost“ dítě přivézt a po tréninku ho odvézt. Takže s návratem dětí ke sportu nám budou muset pomoci hlavně rodiče. Trenér a oddíl zajistí pro sportování podmínky. Ale jsem optimista, i přes těžkou situaci je ve starších kategoriích odpadlíků minimum.

Petr Hemský ml., šéftrenér mládeže HC Dynamo Pardubice a hlavní trenér Akademie:

1. Trénujeme v rámci možností daných vládním nařízením. Pokud je to možné, tak na venkovní ledové ploše po dvojicích, dále to jsou on-line tréninky na suchu po jednom či po dvojicích, týmové tréninky přes aplikaci Teams a videotréninky. Pořádáme rovněž různé challenge o ceny v rámci klubu nebo kategorie.

2. Řekl bych, že dopad to bude mít docela významný. Z hlediska kariéry hlavně v kategorii juniorů, kdy kluci ročníku 2001 mají poslední rok v mládeži a příští rok by měli přejít do dospělých. Přitom od začátku března odehráli pět zápasů a prakticky jim bylo znemožněno trénovat na ledě. Z pohledu vývoje je to předně u malých dětí v základně, které si teď nemohou dostatečně upevňovat automatizaci správné techniky bruslení, vedení kotouče a dalších herních činností jednotlivce. Ale co je úplně nejdůležitější, získat si vztah ke sportu jako takovému, kdy se stane nedílnou součástí jejich budoucího života.

Martin Šorf, trenér basketbalového klubu v Litomyšli a sportovní třídy při III. ZŠ:

1. Trénink a další pohybové aktivity našich členů jsou v této době dost rozdílné a záleží hodně na samotných dětech a jejich rodičích, jak k nahrazení prezenčních tréninků přistoupí. My se snažíme dělat maximum a pro všechny soutěživé děti pravidelně od pondělí do pátku pořádáme on-line tréninky, kdy děti cvičí ve svých pokojíčcích před kamerou. Není to sice plnohodnotná náhrada basketbalového tréninku, je to ovšem pořád lepší než nic. Když už se nemůžeme setkávat a trénovat osobně, tak se vidíme aspoň přes kameru.

Basketbal: Velký negativní dopad, děti se nemohou rozvíjet

2. Bojím se, že dopad bude obrovský, a to nejenom v našem klubu, ale obecně ve sportu. Děti sice mohou cvičit doma nebo si zaběhat venku, ale to je pouze nějaké udržování fyzické kondice. Když ale tak dlouhou dobu nedržíte pořádně míč v ruce a nemůžete se poměřovat se soupeři, tak vám to bude samozřejmě později chybět. Obzvlášť dětem, které jsou nyní ve věku, kdy se toho učí nejvíce. Co se týká vztahu ke sportu, tak tam se především bojím o ty mladší a o ty, které nejsou do sportu tolik zapálené. Děti si nyní zvykly, že se dá všechno včetně školy řešit z pohodlí křesla od počítače. A řada z nich může zpohodlnět a říci si, že vlastně sport nepotřebují a že je jim u počítače lépe. Ostatně uvidíme časem, jak velké ztráty budou všechny kluby po skončení pandemie hlásit. Sport děti nutně potřebují pro zdravý vývoj a rozvoj a bohužel to mají teď zakázané, což je a bude problém.

Ztracená generaceZdroj: Deník

Martin Komoň, trenér sportovního střediska mládeže při fotbalovém klubu TJ Svitavy:

1. Nelehká doba začala zhruba v polovině března minulého roku. Během té doby jsme se v klubu snažili využít možnosti, které nám situace dovolovala. Pokud byla možnost trénovat ve skupinách, využívali jsme ji. V současné době, kdy je šance trénovat jen ve dvojici na jednom hřišti, což je v našich podmínkách těžko realizovatelné, se snažíme kluky motivovat přes sociální sítě. Doporučujeme jim dovednostní, pohybová a kondiční cvičení uvedená na našem klubovém nebo svazovém webu. Snažíme se je motivovat a být s nimi v kontaktu přes mobilní aplikace. Z komunikace s mými svěřenci kategorie U14 mám pocit, že drtivá většina v rámci svých možností sportuje.

2. Tak dlouhá doba bez vzájemného kontaktu, společného trénování se musí především u kolektivní hry, jakou je fotbal, zákonitě projevit. Mrzí mně to hlavně u naší fotbalové školky, tedy u těch nejmenších. Snažili jsme se trénovat s nimi na venkovním hřišti, co to počasí a podmínky dovolily. Velký tréninkový výpadek bude znát i u přípravkových a žákovských kategorií. I když vím, že naši trenéři i rodiče se v rámci možností a státem určených pravidel snaží, vynucená přestávka musí mít svůj negativní dopad. Nezbývá mi než být optimistou a doufat, že celkový počet dětí, kteří s fotbalem, ale i s jiným sportem, skončí, bude co nejnižší.