Chyť je, když to dokážeš… Fanoušci pardubických basketbalistů si pro vystoupení svých miláčků v základní části Kooperativa NBL mohli jemně předělat název známého amerického filmu: Catch me if you can… Beksa se totiž v letošní sezoně prezentuje, na české poměry, velmi rychlou hrou. No a většina ligového pole ji nestačí. Jeden z pardubických trenérů TOMÁŠ BARTOŠEK poukazuje také na nabyté zkušenosti i sebevědomí z evropského poháru.

Jak byste na úvod několika větami zhodnotil základní část Kooperativa NBL z pohledu Beksy?
Určitě jako povedenou. Před sezonou jsme si vytyčili co nejlepší umístění po základní části. No a to se podařilo. Vždyť se čtyřmi prohrami jsme na druhém místě a před třetím Děčínem máme tři výhry k dobru. Druhý cíl byl předvádět co nejatraktivnější basketbal a přilákat diváky na naše tribuny. To se nám, jak doufám, povedlo také.

Můžete první polovinu sezony v nejvyšší soutěži mužů charakterizovat obecně?

Díky menšímu množství zápasů bylo každé utkání velmi důležité, protože na opravu případného zaváhání bylo méně příležitostí. Naopak série tří čtyř výher vás mohla posunout o několik pozic výše. Přesně jako USK po novém roce, který se z osmého místa posunul na dělenou čtvrtou příčku.

Obě poloviny základní části jste, alespoň podle počtu výher a proher, odehráli totožně. Znamená to, že výkony týmu jsou konstantní?
My doufáme, že se neustále zlepšujeme a náš herní výkon je lepší než v prvních zápasech sezony. A to i díky evropskému poháru, který jsme letos znovu hráli.

Líbila se vám více ta rozkoukávající či ta druhá, kdy už jste byli herně pěkně rozjetí?

Pro nás byla herně lepší ta druhá polovina. Díky evropskému poháru jsme chytli dobrý herní rytmus a připsali si i vždy cenné vítězství nad Nymburkem.

Celkem jste zaznamenali čtyři prohry. Je to moc nebo málo a koresponduje tento fakt s předsezonními odhady?

Vždycky bude snaha mít co nejméně proher, takže je stále co zlepšovat. Důležité je naše postavení v tabulce a bodový rozdíl mezi Děčínem a námi. Máme velmi dobrou výchozí pozici pro nadstavbovou část, což byl jeden z našich cílů.
Proher mohlo být víc, ale váš tým zvládal vyrovnané koncovky. Možná i díky tomu, že po loňských nezdarech v koncovkách či hluchých místech v průběhu druhých poločasů jste si více věřili…
Jeden z těch faktorů je, že tým zůstal pospolu. Absolvoval celou letní přípravu pohromadě a je velmi dobře sehraný. Druhý důvod je posílení ofenzivní hry o skórera Domineze Burnetta. Další jsou získání zkušeností z těžkých zápasů v evropském poháru a aktivnější herní i bodové zapracování mladých hráčů Davida Škrance a Josefa Potočka.

Ano, už tak silný kádr se prakticky nezměnil. Pouze přišel jediný hráč, který se navíc stal jedním z lídrů…
Dominez do týmu zapadl velmi dobře a jeho útočné sebevědomí nám velmi pomáhá. Nebojí se na sebe vzít těžké střely a svojí aktivní hrou jedna na jedna umí vytvářet střelecké pozice pro své spoluhráče. Dominez je mladý hráč, který na sobě chce pracovat. V budoucnu může být ještě lepší a dominantnější hráč.

Při hodnocení základní části se nemůžeme vyhnout FIBA Europe Cupu. Protože bez něj by nebylo úspěšné první poloviny sezony. Souhlasíte?
Souhlasím. Těch dvanáct zápasů nám dalo mnoho nezaplatitelných zkušeností a povýšilo naše herní sebevědomí. Když ve středu odehrajeme vyrovnané utkání proti týmu z VTB ligy a jeho skvělým hráčům, tak v sobotu v české nejvyšší soutěži má každý hráč vysoké sebevědomí. Jak do střel, tak do hry jeden na jednoho i taktickou vyzrálost. Protože ve středu ty samé situace řešili v daleko vyšší rychlosti.

Obsáhle se k evropskému poháru vrátil váš generální manažer. Přesto, je něco, co byste ještě doplnil?

Martin Marek to shrnul velmi podrobně. Já se budu opakovat. Nasbírali jsme ohromné zkušenosti i nárůst herního sebevědomí. Ale také jsme si naším evropským účinkováním získali respekt a všem jsme ukázali, že umíme hrát skvělý basketbal.

V čem FIBA Europe Cup pomohl směrem k domácí lize?

Pro naše mladé kluky to byla opravdová škola života. Střetli se s mnoha hráči, kteří mají euroligové zkušenosti. Nabyté zkušenosti v těchto zápasech ukázali ve dvou nejvyšších českých soutěžích, kde nastupují. Dle statistik se v nich prosazují či dokonce dominují.

Do toho ještě trnitá cesta Českým pohárem. Jako obhájce jste asi museli být dvojnásobně koncentrovaní…
Český pohár je jeden z vrcholů této sezony a my jsme rádi, že jsme se probojovali do Final Four. Uděláme vše pro to, abychom uspěli i na závěrečném turnaji. Snažíme se maximálně koncentrovat na všechna utkání, ale věděli jsme, že každé zaváhání v Českém poháru by znamenalo stop obhajobě. No a to nikdo nechtěl (úsměv). Touha vyhrát v Kolíně i Děčíně tak byla enormní.

Program vašeho týmu v lednu byl opravdu smrtící. Neutrpěla tím nějaká z trojice souběžně hrajících soutěží?

Takové slovo bych nepoužil. Ubral nám trochu sil a energie, které nám scházely na pražské Folimance. V celkovém pohledu je toto ale jen drobnost a jasně převládají pozitiva. Navíc jsme věděli, do čeho jdeme a rozhodně se nechceme vymlouvat na těžký program. Většina týmů v evropské soutěži měly stejný rytmus jako my. Tedy liga, domácí a evropský pohár.

Teď se podíváme na obě poloviny hřiště. Začněme pojmem obranná hra. Jak byste ji charakterizoval?

Nedovolit soupeři žádný jednoduchý koš. Snažíme se být maximálně aktivní, vytvářet na soupeře tlak, aby se dopouštěl chyb či neměl útočný komfort. Další charakteristikou je komunikace a s tím souvisí i týmová obrana. Dobrá komunikace v obraně udělá z pětice celistvý organismus, který se jen těžko překonává. Protože pak se dobře posouvá, rotuje a i doskakuje.

Co jste vzadu změnili či vypilovali oproti loňské sezoně?

Přidali jsme do repertoáru i zónovou obranu. Máme tak další možnost reagovat na soupeřovu útočnou sílu. Klademe důraz i na to nepustit jednoduchou přihrávku na svého hráče.

A co váš útok, jak byste ho popsal?

Začíná už na obranné polovině. Snažíme se vyrážet do rychlého protiútoku a to začíná dobrou obranou. V postupném útoku si dobrým pohybem míče i hráčů bez míče snažíme vytvářet otevřené střelecké pozice na perimetru i v blízkosti koše pro naše pivoty. Naše snaha je být v útoku maximálně kreativní a tím i pro soupeře hůře čitelní.

V čem jste se směrem dopředu zdokonalili?
V sehranosti a díky dobrým výsledkům i v sebevědomí. Neustále věříme, že nepříznivý vývoj otočíme v náš prospěch. Nemáme hluchá místa, nezmatkujeme a věříme, že naše hra nás dovede k vítězství.

I slepý by si všiml zrychlené hry vašeho týmu. Takřka ukázkový na české poměry je přechod do rychlého protiútoku. Je to rozdílová stránka v souboji s ostatními soupeři?

Je klíčová, protože kdo dá více jednoduchých košů, ten vyhrává. No a my máme velmi vhodné typy hráčů, kteří vybíhají rychlý protiútok, ale i ty, kteří dokáží dát skvělé přihrávky do rychlého protiútoku.

Zdá se, že vlajkovou lodí vaší hry budou doskoky. Jste zatím první v lize se čtyřiceti na zápas. To je úctyhodné číslo, nemyslíte?

Na doskok se hodně soustředíme, hodně o něm mluvíme a máme i dobré typy hráčů, kteří jsou silní v této dovednosti. Doskok je klíčová věc, která často rozhoduje o vítězství nebo prohře. My chceme neustále dominovat pod oběma koši.

S rychlou hrou Beksy souvisí i fakt, že vás protivníci musejí častěji faulovat. V průměru dvacetkrát za zápas. V tomhle panuje asi velká spokojenost?

Určitě v tomto je velká spokojenost, protože klíčoví hráči se zatíží fauly a musejí být delší čas mimo palubovku. Pak také dostáváme možnost skórovat z trestných hodů. V šestkách ovšem musíme ještě zlepšit jejich úspěšnost.

Horší už to je se ztrátami, které však lze přičíst snaze o rychlou hru, souhlasíte?

Naší snahou je praktikovat co nejrychlejší hru a někdy jsme zbrklí. Nicméně v posledních zápasech jsme se zlepšili a ztráty dostáváme na únosné číslo.

Kompenzujete je deseti zisky na zápas. Máte v týmu specializované „zloděje"?

Hodně je to zapříčiněno naší obranou a zase vhodnými typy hráčů, kteří využívají své atletické schopnosti. Jako Lamb Autrey a Viktor Půlpán. Roli hrají i zkušenosti a chytrost starších hráčů. To bych pro změnu zmínil jména Radek Nečas a Lukáš Kotas.

Velkou devizou je domácí prostředí. Rozhodně v minulosti neplatilo, že byste po jedenácti domácích zápasech drželi neporazitelnost. Včetně skalpu Nymburku. Čím to je?

Je to jasně to naše pravé domácí prostředí. Na Dašické máme většinu tréninků. Halu už známe velmi dobře a věříme si, že můžeme skórovat z každé pozice. Druhým faktorem je publikum a tribuny, které jsou okolo celého hřiště. Jejich blízkost u palubovky vtáhne diváky do hry. Ti nás pak skvěle podporují během utkání. V některých momentech hry se ani neslyšíme navzájem, jaká je atmosféra. To vše vytváří skvělé domácí prostředí.

A jedna příjemná věc, která se dříve dotýkala pouze Nymburku. Jak se vám líbí řeči, že více takových těžkých zápasů jako s Pardubicemi potřebují hrát vaši soupeři?

Samozřejmě se to poslouchá hezky. Za to patří velký dík našemu klubovému vedení a managementu, že nám znovu umožnil hrát evropské poháry. A že dokázal vybudovat velmi dobrou a profesionální sportovní organizaci.