Legenda, nejen české atletiky, Jarmila Kratochvílová je v současnosti trenérkou mladých nadějí. Najít nové medailisty je těžké, což si i sama uvědomuje.

„Já už jsem za svou kariéru viděla takových talentů. Skoro by člověk řekl, že ten dotyčný mohl dokázat velké věci. Jenže pak šla jeho kariéra do háje,“ neskrývá rozčarování v rozhovoru pro Deník světová rekordmanka.

Vnímala jste pardubický půlmaraton v začátcích? 

Dříve to nebyla taková významná akce. Spíše se hledělo na to, aby se vůbec uskutečnil. Aby se dostali do Pardubic špičkoví čeští závodníci, aby se našel termín.

Napadlo vás, že Pardubický vinařský půlmaraton bude mít takovou tradici a že se poběží jako mistrovství České republiky? 

To je zásluha hlavního organizátora Oldřicha Bujnocha. Má výhodu v tom, že mu pomáhají členové jeho rodiny. Přestože přípravy zabírají spoustu času, všechno je precizně přichystané. Co se týče statutu republikového šampionátu, je to i tím, že v Pardubicích je rovina a trať vybízí ke světovým časům.V neposlední řadě závodníky lákají slušné finanční odměny. Když by byly mraky cizinců, tak by se na ně nedostalo. Vždyť oni v rámci mistrovství republiky budou ještě dostávat odměny…

Čím si vysvětlujete očekávaný rekordní počet účastníků v hlavním závodě tohoto sportovního festivalu?

Určitě se na tom podepsala covidová doba. Nemohlo se závodit. Teď jsou všichni nažhaveni. Přilákat je mohlo také počasí.

Podařilo se pořadatelům před těmi šestnácti lety vtrhnout na neorané pole. Vždyť tenkrát byly půlmaratony ještě Popelkou? 

Je pravda, že půlmaratony jsou v poslední době populární. Možná, kdyby chtěli pardubičtí pořadatelé založit tradici dnes, tak už by se nemuseli do běžeckého kalendáře dostat takhle vysoko.

Jaký má Pardubický vinařský půlmaraton ohlasy mezi ostatními pořadateli? 

Téměř každý, s kým se bavím pardubický půlmaraton vychvaluje. Závodníci do Pardubic jezdí rádi. Je tady přátelské prostředí. Navíc se závod koná v centru města, v romantickém prostředí. Někteří závodníci už tady byli několikrát. Takže se to rozkřiklo. Pardubice rovněž mají ideální zeměpisnou polohu. Ze všech koutů republiky je to sem stejně daleko.

Za vaší závodnické éry se oficiálně půlmaratony neběhaly. Absolvovala jste nějaký neoficiální? 

Ne vůbec. Nejdelší trať v mém životě pro mě byla tréninková, po které jsem uběhla dvacet kilometrů.

Vždyť to je půlmaraton… 

No skoro. Byl to ale děs běs. Těch dvacet kiláků jsem běžela v rámci přípravy, kdy se na nějaké časy nekoukalo. Takže si dokážu představit, co obnáší jednadvacet kilometrů. Navíc na čas.

close Jarmila Kratochvílová. info Zdroj: Deník/Jaroslav Loskot zoom_in Jarmila Kratochvílová.

Covid to dodělal úplně…

Střihla byste si půlmaraton alespoň v kategorii pokročilejších sportovců? 

Takhle daleko už bych neběžela. Na takový závod musí člověk natrénovat. Hodně lidí nastupuje na půlmaratony a dokonce i maratony s filozofií, že když to uběhne můj kamarád, tak to zvládnu také já. Ale to je krutý omyl. Pak je vidím, jak sedí úplně hotoví ve škarpě (pousměje se).

Běháte ještě a případně kolik kilometrů denně? 

Denně už vůbec dne. Jsem ráda, když si jednou týdně mohu jen tak poklusat.

close Jarmila Kratochvílová info Zdroj: Deník/Jana Kudrhaltová zoom_in Jarmila Kratochvílová Pokud byste mohla srovnat nesrovnatelné. Kolik kilometrů jste dávala v době aktivní kariéry? 

Tréninky byly zaměřeny na závody na dráze. Za jednu sezonu jsem uběhla zhruba tři tisíce kilometrů. Proto jsem možná nechtěně ze čtvrtky přešla na osmistovku, kde už bylo na tréninku zapotřebí dvacetkrát tři sta metrů. V určitém časem, který trenér naplánoval.

Po skončení aktivní kariéry jste se stala trenérkou. Jaký je zájem dětí o atletiku? 

Nejvíce dětí se shromažďuje v přípravkách. Ale to je pokaždé. Ony si tam hrají a mají všeobecnou přípravu pro všechny sporty. Pak už je to horší. Jak stoupají věkové kategorie, tak děti ubývají. Teď jsme měli u nás v Čáslavi přebor Středočeského kraje v přespolním běhu. Malé dětičky byly v pohodě. Pak ještě žáci. No a přihlásili se jen dvě juniorky. Takže musely běžet s dorostenkami.

Jak se úbytku dětí dotkla covidová doba? 

Ta to dodělala úplně. Covidová doba plus doba internetu zapříčinily to, že děti ztratily zájem něco dělat. Nehledě na to, že v jeden čas se úplně zrušily tělocviky. Je pravda, že jsme trochu zlenivěli všichni. U těch dětí to je ale daleko markantnější.

Kromě internetové doby se k tomu přidala ještě doba moderních matek. S nimi se zrodily vymodlené a odmalička někdy až moc opečovávané děti. Může česká atletika objevit ještě nějakou Kratochvílovou? 

Já už jsem za svou kariéru viděla takových talentů. Skoro by člověk řekl, že ten dotyčný mohl dokázat velké věci. Jenže pak šla jeho kariéra do háje. Často si vzpomínám na slova mého trenéra Kváče: výkon dělá jen deset procent talentu a devadesát procent píle a tvrdé dřiny. Děti a mladí ale nejsou zvyklí pracovat. Připadá mi, že děti teď už doma nic nedělají…

Vykonáváte mimo trenéřiny ještě jiné funkce? 

Především jsem trenérka. Občas vystupuji jako rozhodčí. Do funkcionařiny jako takové se moc nehrnu. Nerada dělám věci, které se řeší v útrobách stadionu. Raději pobývám venku na čerstvém vzduchu (usmívá se).

Věnuje se někdo královně sportu v rodině slavné atletky?

Jeden ze synovců. Například běhá právě půlmaratony. Ač už je mu čtyřicet šest let. Běhal s Lídou Formanovou. Hodně jí pomáhal, když ji odtahoval tréninky. Ženil se trochu později, takže má teprve dvouapůlletého kluka a desetiměsíční holčičku. Kromě toho je vojákem v Chotusicích, takže moc času na trénink mu nezbývá. Běhat zkoušelo více členů rodiny. Dalšímůj synovec mi řekl: Hele, já ani po tobě nechci být. Ať je po tobě brácha. Když viděl, co to obnáší, tak… Uvidíme, co se vyklube z těch malých. Je ale úplně jedno, jestli budou dělat atletiku, nebo něco jiného. Hlavně ať mají nějaký koníček.