Dva roky makáte v přípravě jako Bulhar, těšíte se na mistráky a pak se v posledním turnaji zraníte. Czech Open je pro šestadvacetiletého útočníka Pardubic prokleté. Odjet z Prahy každý rok s lékařským zákazem už evokuje myšlenky, zda se raději na to nevykašlat.

„Párkrát jsem si říkal, jestli má vůbec cenu v tom pokračovat. Jestli se náhodou zase něco nestane. Nicméně touha vrátit se zpátky byla vždy silnější. No a když si to vezmu, tak spousta lidí nemá možnost dělat věci, které by chtěli a které je naplňují. Já tu možnost mám a jsem za to vděčný,“ říká s pokorou Jan Savický v rozhovoru pro Deník.

Pardubická osmapadesátka Jan Savický v akci.Pardubická osmapadesátka Jan Savický se vrátil po zranění a teď pomáhá sokolům k záchraně.Zdroj: facebook Sokoli Pardubice

Brzda do strany

Máte přesně spočítané, jak jste dlouho chyběl na florbalových palubovkách?

Přesně to spočítané nemám. Každopádně pokud se budeme bavit o tom, kdy jsem naposledy nastoupil k soutěžnímu utkání, tak to bude něco kolem jedenácti měsíců.

Můžete přiblížit důvod vaší dlouhé pauzy?

Byl to přípravný turnaj Czech Open, který se každoročně koná před začátkem sezony. Při jednom ze zápasů jsem se snažil o brzdu do strany. Bohužel, to moje koleno nezvládlo a bez cizího zavinění jsem skončil na palubovce.

Jaká byla diagnóza a co vám po jejím oznámení prolétlo hlavou?

Diagnóza po magnetické rezonanci zněla: poraněný meniskus a přední zkřížený vaz. V hlavě mi prolétlo: Tak to tady fakt dlouho nebylo (hořký úsměv).

Jak tomu mám rozumět?

Dvě sezony jsem odmakal celou letní přípravu a na jejím konci se zranil. Paradoxem je, že se tak na stejném turnaji a na stejném hřišti. Pouze zhruba o dvacet metrů vedle.

Školní zápasy v Pardubicích doprovází bouřlivá atmosféra, o kterou se starají děti.
School Match nabízí unikátní atmosféru. Děti jsou nejlepší fanoušci, říká Drašar

Co následovalo po určení diagnózy?

Nabízely se dvě varianty. Bez chirurgického zákroku, nebo s další operací. Tentokrát to nebylo tak, že bych musel nutně na operaci abych mohl fungovat. Dostal jsem na výběr a rozhodl jsem se, že zvolím první variantu.

Jedenáct měsíců je dlouhá doba, vyskytly se nějaké komplikace? Proč trvala rekonvalescence tak dlouho?

Je to sice jedenáct měsíců od posledního soutěžního utkání ve kterém jsem nastoupil, ale reálně je to vlastně ,,jen” půl roku, co jsem se dával do pořádku. Žádné vážnější komplikace nenastaly.

(Pokud se chcete dozvědět, jak těžký byl pro Jana Savického druhý návrat po těžkém zranění a jak zvládal první zápasy, pokračujte ve čtení v placeném obsahu Deníku).

Jinak. Nechtěl jste návrat uspěchat a tím předejít opětovnému zranění? Nebyl by to první případ ve světě sportu.

Asi nedokážu úplně posoudit, jestli je návrat uspěchaný, nebo ne. Samozřejmě záleží na tom, co vám řeknou lidi, kteří tomu rozumí. Nejdůležitější ale je, jak to vnímáte vy sám. Respektive to, že konečné rozhodnutí musíte udělat vy sám.

Poslouchat své tělo

Jaké to je být 330 dní bez milovaného sportu?

Nebudu lhát je to náročné. Především na psychické zdraví. Ale je to sport a s tím se musí člověk v hlavě srovnat.

Postihlo vás druhé vážné zranění v tak krátké době. Nehonily se vám hlavou černé myšlenky? Nebyla ohrožena vaše kariéra?

Určitě měl. Párkrát jsem si říkal, jestli má vůbec cenu v tom pokračovat. Jestli se náhodou zase něco nestane. Nicméně touha vrátit se zpátky byla vždy silnější. No a když si to vezmu, tak spousta lidí nemá možnost dělat věci, které by chtěli a které je naplňují. Já tu možnost mám a jsem za to vděčný.

Kdo vás podporoval v léčbě a v bolestivých chvílích?

Pochopitelně mě podporovali hlavně ti nejbližší. Rodina, přátelé a kamarádi. Bez nich by to bylo samozřejmě o dost složitější.

Udržoval jste kontakt s kabinou. Vyjadřovali vám spoluhráči, trenéři či fanoušci podporu?

V kontaktu jsem byl se všemi. Hlavně s naší úžasnou fyzioterapeutkou Kačkou Levínskou (úsměv). Podporu jsem cítil ze všech stran.

Děti ze základních škol vytvořili v Pardubicích na florbal až nezvyklou atmosféru.
VIDEO: Žáci základních škol podpořili florbal i Sokol. V Pardubicích to hučelo

Chodil jste na domácí zápasy a jezdil i k venkovním?

Na domácí zápasy jsem samozřejmě chodil. Na venkovní jsem ovšem koukal z pohodlí domova (pousměje se).

Jak se ve florbale nabírá fyzička po takovém vážném zranění?

Určitě to není jednoduché, ale všechno se dá zvládnout. Posilovna, rotoped, ovál a tak furt dokola.

Ptám se proto, že florbal je velice náročný sport pro kolena. Samá změna směru a navíc v rychlosti… Čeho je potřeba se vyvarovat?

Těch aspektů je více. Mezi ty klíčové bych zařadil rehabilitace, posílení svalů, práce na flexibilitě, dostatečný čas na zotavení a hlavně je důležité poslouchat své tělo.

Udržet ligu i letos

Je vůbec možné se po návratu na hřiště šetřit?

Za mě je důležité se v tréninku postupně dostat k tomu aby byl člověk schopný přijít do zápasu bez toho, aniž by se nějakým způsobem šetřil.

Chodíte tedy do všech soubojů naplno, či máte čerstvou zkušenost se zraněními v paměti a zatím to nejde?

Je pravda, že se to snadno říká, ale na začátku to člověk vždycky v hlavě má. Alespoň já to takhle měl. Postupem času ale nějaký ten pocit nejistoty odpadá až se zapomene na to, že vůbec nosí nějakou ortézu na koleni.

Do hry jste naskočil na půdě lídra. Byla to náhoda, či plán?

Jednalo se o zápas, ve kterém víceméně o nic nešlo. Navíc jsem se už cítil celkem dobře. Chtěl jsem ještě před play down odehrát nějaké to těžší utkání, abych byl připravený na nejdůležitější část sezony.

Jaký jste měl po zápase na hřišti Střešovic pocit ze svého těla?

Pocity byly vcelku dobré. Byl to první zápas po dlouhé době tak jsem byl rád, že jsem ho zvládl bez újmy na zdraví. To byla ta nejdůležitější zkouška.

Ilustrační foto
Kdo se směje naposled, hraje florbal za Pardubice

Trenéři vás rozhodně nešetřili, když jste na palubovce pobyl téměř třetinu? To také není úplně obvyklý jev po takovém zranění…

Je to tak. Skutečnost je taková, že v plánu byla pouze jedna třetina. Já se však cítil dobře a nakonec z toho byl celý zápas.

Zapsal jste asistenci u jediného gólu Pardubic. Jak je to pro hráče, na kterého tým spoléhá, důležité?

Je to důležité pro psychickou pohodu. Hlavně, když jste na pozici útočníka a to mají jasné úkoly.

A na gól jste čekal do třetího zápasu. Takže se nedá hovořit o nějakém střeleckém trápení, viďte?

Střelecké trápení asi úplně ne. Nicméně těch gólů jsem ve dvou zápasech mohl vstřelit více.

Jan Savický se vrátil pro rozhodující fázi sezony. Ještě s větším odhodláním kolegům vynahradit dny své dlouhé absence a být tím hlavním motorem záchrany?

Nevím, jestli bych to formuloval přesně takhle. Každopádně se budu snažit předvádět co možná nejlepší výkony, které jsou v mých silách. Tak, aby se Livesport Superliga v Pardubicích udržela i letos.