Královna českého triatlonu. Na trůnu sedí stejně pevně jako britská panovnice Alžběta II. Náchodská rodačka Vendula  Frintová by ale ráda prorazila také na olympijských hrách. Pod pěti kruhy startuje již počtvrté a nejlépe dosáhla na patnácté místo před devíti lety v Londýně. Její tokijský den D přijde na řadu v pondělí.

Startujete na čtvrté olympiádě. Jaká podle vás bude?

Určitě bude hodně jiná než ty tři předcházející. Atmosféra nebude nejlepší, ale musíme se s tím všichni vyrovnat. Každopádně divácká kulisa bude chybět všem.

Po hrách v Riu jste si posteskla, že vám chyběla atmosféra z Londýna. Nebylo to rouhání s ohledem na to, že v Tokiu bude nulová?

(směje se) Přesně tohle už jsem vyprávěla svým přátelům. No asi to bylo trochu rouhání, protože tyhle hry tu atmosféru vážně nevylepší.

Co říkáte na to, že diváci nebudou ani kolem trati?

Máme informace, že naše trať zcela uzavřít nejde. Místní lidé dostali doporučení, že by neměli k trati chodit. Nicméně trénuji v zahraniční skupině, kde máme japonskou závodnici. Logicky jsme se jí na to ptali. První co řekla, že rodiny v čase závodu půjdou na procházku. Doufám, že je policie nebude rozhánět.

Najednou jste vděčna za každého člověka?

(pousměje se) Určitě. Sportovcům pomůže každý povzbudivý hlas.

Jaké jste si vytyčila cíle?

Závodit co nejlépe. Určitě chci podat svůj maximální výkon a nechat na trati všechno. Závod ale bude svými podmínkami tak specifický, že se dá těžko předpovídat, na co to bude stačit. Pro vytrvalostní sporty panují v Japonsku extrémní podmínky. Navíc náš závod přesunuli už na půl sedmé ráno, což rozhodně není ideální. V tyto ranní hodiny startuje sice Ironman, ale v olympijském triatlonu na to nejsme zvyklí. Začínáme závody nejdříve v deset, ale také v pět odpoledne. Takže dalším z faktorů bude připravit se na brzký ranní start.

V olympijském roce jste změnila tréninkovou skupinu. S jakým záměrem?

Chtěla jsem pro olympiádu udělat všechno. Připravuje mě portugalský trenér, který dlouhodobě žije v Americe. To, že je Portugalec, se nám hodilo při přípravě – třeba při domlouvání bazénu v jeho zemi v době, kdy byly bazény ve světě ještě většinou zavřené. Jedná se o poměrně silnou skupinu. V lednu jsme začínali ve čtrnácti, z toho tři byli mladší než já. Nakonec nás jede do Tokia sedm.

V jaké formě se momentálně nacházíte?

Snažila jsem se odtrénovat všechno. Speciálně jsme se připravovali na velké horko. Trénovali jsme na kolech ve vytopené místnosti se zvýšenou vlhkostí. Snad to k něčemu bude. Je dobré, že už mám nějaké zkušenosti, protože člověk, když jede na první hry, tak je ze všeho vykulený. Vnímá i všechno ostatní kolem. Já už jsem ale natolik zkušená, že se budu soustředit jen na ten závod.

Vedro a vysoká vlhkost

Dá se v Tokiu vyladit forma přesně na den D?

To asi úplně nepůjde, protože opravdu záleží na klimatických podmínkách. Dá se předpokládat, že závod se bude vyvíjet jako na posledních třech závodech mistrovství světa. Bude tam velice silná skupina, která za to vezme už při plavání. Následně se pokusí ujet na kole. Uvidí se, jak se zformují balíky a co s tím půjde udělat během cyklistické části. Na kole bude ale zároveň důležité snažit se snižovat tělesnou teplotu, protože na běhu už se to pak bude jenom zhoršovat. Podmínky budou pro všechny závodníky stejné. I když je pravda, že některé státy se rozhodly kvůli cestování zůstat mimo olympijskou vesnici. Ale musíme se s tím poprat.

Na rozdíl od Ria máte v Tokiu reprezentační kolegyni Petru Kuříkovou. Je to, byť pro bublinu, výhoda?

Především je to důležité pro celý český triatlon. V Riu jsem závodila sama a bylo to takové smutné. Český triatlon se na prvních hrách v Sydney dostal zásluhou bronzové medaile Honzy Řehuly vysoko. Na další hry se jezdilo až v pěti lidech. Kolem roku 2015 nastal velký propad. Proto jsem ráda, že v Tokiu budeme alespoň dvě.

Do Japonska vede z České republiky dlouhá cesta. Jak vůbec lety na opačný kout planety zvládáte?

Po pravdě, už je nezvládám úplně dobře. Můj žaludek protestuje proti stravě v letadle a mívám kvůli tomu problémy. Jinak jsem na to docela zvyklá. Na konci května jsem závodila v Jokohamě. Takže letos mám jednu dlouhou cestu za sebou.

V Jokohamě závodíte pravidelně a daří se se vám tam. Čím si to vysvětlujete?

Hodně lidí má problém cestovat na Dálný východ. Já v tom ale kromě té stravy žádné komplikace nespatřuji. Spíše mně dělaly problémy cesty na závody, které se konaly v Americe. Doufám, že v tomto trendu budu pokračovat i v Tokiu.

Už jste to zmínila v Japonsku jsou hodně specifické podmínky – vedro a vysoká vlhkost. Zdá se, že vám nevadí?

Doufám, že mi ty podmínky trochu pomohou. Ale bude to stejně těžké i pro mě. Na horko se chystali všichni tak, aby dokázali snížit tělesnou teplotu před závodem i při něm. Takže na to budou všichni nějakým způsobem připravení.

Zatímco trať v Jokohamě znáte jako vlastní botasky, tak olympijská trať je pro vás velkou neznámou. Proč jste si ji nevyzkoušela?

V roce 2019 se na ní sice konal testovací závod, ale já jsem dala přípravě na světový pohár v Karlových Varech. Soupeřky budou mít oproti mně výhodu. Ony už vědí, co je čeká a mohou se lépe připravit. Závod jsem sledovala on-line. Jedná se o klasickou městskou trať s obrátkami. Měla by být podobná té v Jokohamě, která mi sedí.

Stále tam něco plave

Údajně ale ve vodách Oidaba plave něco, co tam nepatří…

Stále tam něco ve vodě plave. Ale není to poprvé. Na závodech ve světových metropolích není kvalita vody nejlepší. Mám zprávy, že v tom roce bojovala hned po závodě spousta lidí s těžkými žaludeční problémy. Ač se tomu snažíte zabránit tak v tlačenici se vody napijete… S Petrou máme tu výhodu, že jedeme jen individuální závod. Může to být nebezpečné pro štafety, které se vydají na trať za další tři dny. Může to vyřadit celé týmy.

Zdraví ještě jednou. Zneklidňují vás zprávy ohledně covidu, který se šíří v olympijské vesnici hlavně mezi českými sportovci?

Rozhodně to nejsou příjemné informace. Doufejme, že pozitivní případy nebudou přibývat. Člověk dělá maximum, aby se nákaze vyhnul. Když tam odletíte se dvěma negativními testy, po příletu máte negativní test a všichni ostatní by měli mít to samé, tak je záhadné kolik se už případů ve vesnici objevilo.

Olympijská vesnice se kvůli koronaviru promění v olympijskou bublinu. Čistě hypoteticky, jaké sporty byste navštívila při volném režimu pohybu?

Top sportem je pro mě vždy atletika. Ráda mám také plavání i gymnastiku. V Riu jsem se byla podívat i na horská kola. Ono také záleží, kdy se najde volná chvíle v triatlonovém programu.

Jak se zabavíte v čase volna v „tokijském vězení“?

Přibalila jsem si tři knížky, ale všechny je asi nepřečtu. Máme totiž časově náročné tréninkové možnosti. Musíme každé ráno na sedmou hodinu jezdit mimo vesnici, na to abychom mohli odtrénovat. A pak zase jedeme zpátky. Budeme rádi, že si dáme oběd a odpoledne nás čeká další trénink mimo. Podobný režim jsem absolvovala v Jokohamě a bylo to časově velice náročné. Člověk neměl téměř žádné volno. Prakticky jsme den strávili na cestách a tréninku.

Při závodech budete nepřehlédnutelná. Stačí se podívat na vaše nehty v českých barvách a s olympijskými kruhy na palcích…

Už od první olympiády jsem měla na nehtech vlajky. Teď jsem chtěla trochu změnu, aby mi to ladilo s outfitem. Tak jsem tam přidala zlaté olympijské kruhy

Daleko dopředu před Tokiem jste prohlásila, že to je vaše poslední olympiáda. Čekají vás však divné hry. Nerozmyslíte si to?

Nikdy neříkej nikdy. Už se nechci znovu rouhat (úsměv). Takže abych nebyla tolik konkrétní, odteď už raději budu říkat s největší pravděpodobností. Ale asi bude…