Původně se po konci hráčské kariéry chtěla bývalá kapitánka a také úspěšná exekutorka sedmimetrových hodů podílet na rozvoji pardubické házené v ženském provedení pouze jako trenérka. Ale znáte to. Člověk míní a život mění…
„Neměla jsem na výběr. Pokud se vám něco nelíbí a máte představu, jak to chcete změnit, tak se musíte přímo do dění zapojit. To vnímám jako problém většiny lidí kolem sportu. Sice vědí, jak by se to mělo dělat a poskytují vám nevyžádané rady, ovšem svůj volný čas pro práci v klubu by neobětovali,“ říká bez servítek Kateřina Bulíčková v rozhovoru pro Deník.
close
info
Zdroj: se svolením DHK Pardubice
zoom_in
Kateřina Bulíčková na náboru nejmenších…
Celý den i půlhodina
Jak se vám to přihodilo, že jste se stala první ženou v Dámském házenkářském klubu Pardubice?
Dříve jsem hrávala závodně za Pardubice. Vrátila jsem se, když házenou začala hrát moje dcera. Nejdříve jako vedoucí družstva a postupem času i jako trenérka. Klub vedl Petr Voženílek. Trenéři i někteří rodiče ale úplně nesouhlasili s tím, jak se tady házená dělá a proto odešel. A já funkci převzala po něm.
Šéfovat většímu klubu není asi legrace. Proč jste do toho šla?
Neměla jsem na výběr. Pokud se vám něco nelíbí a máte představu, jak to chcete změnit, tak se musíte přímo do dění zapojit. To vnímám jako problém většiny lidí kolem sportu. Sice vědí, jak by se to mělo dělat a poskytují vám nevyžádané rady, ovšem svůj volný čas pro práci v klubu by neobětovali.
Co máte všechno na starosti?
V podstatě všechno. Komunikaci s rodiči, trenéry, sponzory, takže finance. Mohla bych pokračovat. Nicméně tohle vše se děje ve spolupráci s výkonným výborem a trenéry. Mám to štěstí, že se v našem klubu utvořil tým lidí, kteří se mi snaží pomoct a házenou doslova žijí. Hlavně moje úžasné trenérky a náš jediný trenér, kterého jsme si vypůjčili z Chrudimi. Moc jim za vše děkuji.
Kolik vám zabere práce v klubu času?
To se snad ani nedá konkrétně říct. Někdy řeším věci průběžně celý den a někdy je to otázka půl hodiny.
Příjmení Bulíček rezonovalo pardubickou házenou již dříve. O koho šlo?
O Petra Bulíčka. Je to můj manžel a já jsem byla jeho svěřenkyně. On a René Kumpán v době, kdy jsem hrála za ženy, trénovali, sponzorovali a celkově vedli pouze tým dospělých. Tehdy se v Pardubicích hrála první liga žen. Troufám si říct, že na velmi dobré úrovni.
Jaká byla vaše hráčská kariéra a pod jakým příjmením?
S házenou jsem začínala v kategorii mladších žákyní v roce 1988. Hrála jsem až do roku 2004. Vrcholem mé kariéry, pod dívčím jménem Dvořáková, byla první liga žen v Pardubicích a chystané angažmá v Kunovicích. V té době tam působil v roli kouče René Kumpán. Bohužel jsme se nedohodli na financích.
Házená je tradičním sportem. V Pardubicích však bojuje s masovějšími odvětvími. Je těžké v tomto konkurenčním prostředí být účastníkem nejvyšší soutěže?
Ano, házená je tradiční sport a jeden z mála kolektivních sportů pro děvčata. Na to se snažíme přilákat dívky. A hlavně na dobrou partu a pohodu v klubu. Myslím, že se počet dětí za ta léta moc nemění. Bohužel je házená pouze halový sport, takže jsou vysoké náklady jak na halu, tak i na dopravu. Například v ženské kategorii je naším zeměpisně nejbližším soupeřem Praha. A v soutěži máme i Kynžvart nebo Plzeň. Ani naše hala na Dukle není úplně v top stavu a tím pádem nejsme zajímaví ani pro sponzory. Někdy je to opravdu velmi těžké.
Najdou se v současné době děvčata, která by se nechala otloukat v tomto na první pohled ne tolik fyzickém sportu?
Házená je tvrdý a rychlý sport. Naše filozofie je dát všem dívkám prostor, šanci a péči. Je zcela jedno v kolika letech k nám přijdou. Poslední tři roky se nám stává, že se hlásí i čtrnáctileté dívky, které chtějí začít s házenou. Většinou s partou spolužaček a po předchozích nezdarech v jiných sportech. Výhodou je, že nějaké základy a vztah ke sportu už mají. Na našich trenérkách je dát jim příležitost a věnovat jim trpělivost. Prostě si to musejí osahat.
Potenciál v každé kategorii
Jak je to momentálně se členskou základnou DHK Pardubice?
Máme zhruba stovku aktivních členů a deset hostujících hráček z Chrudimi. V současné době se totiž pokoušíme navázat spolupráci s tamním Sokolem. Trochu v tom vidím budoucnost našeho klubu.
Kolika kategoriemi disponujete a jakými?
Soutěže hrajeme v šesti kategoriích: přípravka, mini žákyně, mladší žákyně, starší žákyně, mladší dorostenky a ženy. Bohužel už druhým rokem nemáme kategorii starších dorostenek. To se ale od nové sezony změní. Myslím si, že má všechny předpoklady hrát atraktivní házenou, na kterou se vyplatí přijít podívat. Ostatně to ukázaly na nedávném mezinárodním turnaji v Praze.
Tvoří jádro vašich mládežnických týmů děti bývalých házenkářek či házenkářů, jak už to bývá u kolektivních sportů?
Ano. Jádro srdcařů tvoří děti bývalých házenkářů. A právě ony vytvářejí v klubu pocit mít házenou rád. I když je to opravdu tvrdý sport.
Jaký je v Pardubicích zájem o dívčí házenou?
V poslední době se zájem o dívčí házenou zvedl díky aktivní práci našich trenérů na sociálních sítích. Především Facebooku a Instagramu.
Kolik se hlásí dětí v průměru ročně?
Do klubu přijde ročně zhruba dvacet nových dívek.
Jakým způsobem a kde nové členy získáváte?
Nové členy získáváme na pardubických akcích jako jsou Dětský super den a Sportovní park. Občas máme školní akci v naší hale a pak na již zmíněných sociálních sítích.
Dříve se uvažovalo také o chlapecké části. Jste tedy ryze dívčí klub?
Ano, jsme čistě dívčí klub. Představa o házené se u chlapců výrazně liší.
Vidíte v nějaké kategorii výjimečný potenciál?
Víte, já vidím potenciál v každé kategorii. Parádně měl našlápnuto ročník 2006 ale bohužel holky zastavil covid a nedal jim šanci. Vždy hodně záleží na trenérech. Musí se pokusit vytáhnout z hráček to nejlepší.
Současné děti nejsou vychováváni drilem. Tak jakou formou volíte tréninky?
To máte pravdu. Současné děti jsou vedeny k tomu, aby je vše, co dělají bavilo. O to se také snažíme. Praktikujeme házenkářský dril, který by měl děti bavit (pousměje se).
close
info
Zdroj: se svolením DHK Pardubice
zoom_in
Šéfová Kateřina Bulíčková v celé své kráse.
Součástí evropské smetánky
Jaká je roční sportovní náplň klubu? Soutěže, turnaje mimo město i pořádání akcí?
Každá kategorie má svou oficiální soutěž. Dále objíždíme turnaje, z nich některé jsou vícedenní a pořádáme domácí turnaje. Momentálně připravujeme krajský tým na Olympiádu dětí a mládeže.
Největší prověrkou v mládežnických letech je Prague Handball Cup. Jaké měl DHK Pardubice letos zastoupení?
Ve všech kategoriích turnaje. Takže nám do Prahy odjelo pět týmů. Mohlo se tam ukázat i družstvo starších dorostenek, které si vyzkoušely, jak jim to příští sezoně půjde a v jakém složení. Je to právě zmíněný ročník 2006. Vloni vyhrál v Praze v kategorii mladších dorostenek skupinu B. Mám pocit, že tyto turnaje jsou pro holky největším potěšením a zážitkem z celé sezony. Představují totiž fyzickou i emoční zátěž. Na nich má trenér možnost poznat děvčata jako celek.
Jak si vaši „podřízení“ na letošním mládežnickém sletu vedli?
Hodně se dařilo starším žákyním, které z 87 týmů skončily na 15. až 28. místě. Další kategorie: mini žákyně 23. až 30. příčka z 30 kolektivů, mladší žákyně 50. až 60. pozice ze 76 družstev, mladší dorostenky 54. až 65, místo ze 71 celků, starší dorostenky 22. až 28. ze 36 týmů.
S evropskou konkurencí se vaše mladé hráčky potkají pouze na Handball Cupu. V čem je potřeba přidat oproti týmům ze zahraničí?
Tento mezinárodní turnaj je pro holky velmi motivující. Těší se, že porovnají sily třeba s Dánkami. No a když se jim podaří zvítězit, tak se stanou součástí evropské smetánky. Zápasy našich družstev jsem na turnaji viděla ve všech kategoriích a s jejich výkony jsem byla spokojená. Samozřejmě vždy je co zlepšovat. Házená je především o rychlosti a tvrdosti celého týmu. Na tom musíme ještě zapracovat.
Jak obecně se popasovaly české dívčí kluby s evropskou smetánkou? Česká házená zaznamenala několik prvenství.
Je vidět že česká házená dělá pokroky. Podobná vítězství na mezinárodních turnajích jsou pro naše děti velmi důležitá. Motivuje je to do další práce.
A co kategorie dorostenek, juniorek a žen. Jak si vedou v české hierarchii. V jakých soutěžích startují a jak se jim tam vede?
V současné době naše mladší dorostenky a ženy hrají druhou ligu. Mladší děvčata figurují v tabulce na desátém místě. Nutno poznamenat, že tato kategorie je vždy velmi silná. Většina holek zároveň hraje za starší dorostenky a výrazně se projevují talentované hráčky. Juniorky tedy nemáme a proto všechny hrají za náš tým žen. Ty si v soutěži počínají velmi dobře, když jsou na čtvrté příčce. Tým žen je naší stálicí. Ve druhé lize se jim vede dlouhodobě dobře. V loňském roce měl jejich trenér ambice postoupit do první ligy, ale bohužel musel ze zdravotních důvodů skončit. Momentálně se nám nedaří najít stálého trenéra žen, což pro nás představuje velký problém.
Jaký je zájem v jiných klubech, které hrají na vyšší úrovni, o vaše hráčky?
V současné době naše brankářka Kateřina Antlová hraje v kategorii mladších dorostenek za nejlepší český klub Baník Most. Káťa je ukázkovým příkladem naši práce a trpělivosti s hráčkami, které si neúspěšně prošly jinými sporty.
Kdo je momentálně nejslavnější odchovankyní pardubické házené?
Naší zatím nejslavnější odchovankyní je Klára Černá. Klára ale kvůli zranění už není několik let aktivní hráčkou. To nemění nic na tom, že její kariéra ve Slavii Praha, Francii i reprezentačním týmu byla skvělá. Nyní spolukomentuje zápasy české reprezentace žen v televizi.
