Ale je tu ještě druhá věc, tedy uspět po sportovní stránce, protože reprezentanti domácího Maple Pool Clubu náleží k české špičce a kde jinde ukázat širšímu publiku svoje umění než právě na této prestižní akci, nadto na hlavní ploše hokejové haly.

O tom, co obnáší uspořádání turnaje, pohovořil dvaadvacetiletý FILIP LEBDUŠKA v pondělním vydání Deníku. Tentokrát se zaměřil na svoje vlastní ambice a na kulečníkovou hru a její specifika.

Aspoň zopakovat minulý výsledek

„Zatím jsem se zúčastnil všech odehraných ročníků, letos to je pro mě sedmý start,“ začal Lebduška povídání informací, která není nikterak překvapivá vzhledem k tomu, že je spoluorganizátorem Stabedo Open.

Nejlépe se zatím dostal na 17. místo v celkovém pořadí hlavní kategorie. „Když vezmu v potaz 256 účastníků, včetně několika mistrů světa a kluků, kteří se poolem živí, tak je to pro mě obrovský úspěch,“ připomíná vysokou úroveň hráčů, kteří se do Pardubic pravidelně sjíždějí.

Také v letošním ročníku by se velmi rád umístil v elitní dvacítce, ačkoli si je vědom, že to bude velmi náročná práce. „Minimálně sedmnáctou pozici chci zopakovat. Každý sportovec se ale chce zlepšovat a já nejsem výjimkou. Chci si hlavně užít akci jako takovou. Navíc jako jeden z pořadatelů budu mít na starost přípravy a zařizování. A ve chvíli, kdy člověk musí řešit věci okolo, není nejjednodušší po sobě vyžadovat nejlepší výkon,“ je si dobře vědom Filip Lebduška.

Nejenom on bude mít na turnaji výrazné ambice. Pardubický klub může nabídnout hned několik zajímavých jmen, která mají čáku na to, aby promluvila do pořadí na předních příčkách. „Podle mě by se někdo do samotného finále o dvou lidech mohl prokousat. Především David Žalman či Petr Urban. Když budou mít dobrý den, může se jeden z nich do souboje o zlato dostat.“

Jak bylo zmíněno, na Stabedo Open se objevují také hráči, pro které je kulečník zdrojem obživy. Jak obvyklé je to v tomhle odvětví? „Ryzích profesionálů hraje po světě pár. Řekněme desítky, maximálně nižší stovky. Profesionálem se v poolu stane člověk ve chvíli, kdy ho sport dokáže plnohodnotně uživit. A živit se kulečníkem jde po dvou cestách. Buď si zajistit sponzoring, nebo vyhráváním turnajů, za které obdrží peníze. Pak je to full time job. Člověk pracuje možná více, než kdyby chodil na osm hodin někam do zaměstnání. Je to dřina, dřina a zase dřina. Nejde to vydržet do smrti,“ vysvětluje pardubický hráč.

Trénink? Hodiny a hodiny času

Příprava na takový turnaj je vážná věc. Představa, že hráč přijde ke stolu a začne to tam jen tak sázet, je sice hezká, ale takhle to nefunguje ani v kulečníku. „Je to náročné. Pokud se chci připravit dobře, jako že chci, tak musím denně trávit co nejvíce času u stolu. Ne však jídelního (pousměje se), ale tréninkem různých pozic a hraním s rozmanitými soupeři. K tomu si musím hledět i životosprávy. Nejíst hlouposti před turnajem, aby člověk nebyl zbytečně unavený. Nedostávat do sebe věci, které by se chovaly kontraproduktivně ve smyslu energie. To znamená třeba nenadopovat se cukrem, který potom spadne. A pak dohánět něčím jiným. Samozřejmostí je mít kondici. Když stojíte celý den na nohou, tak večer také fungujete jiným způsobem než ráno. Jde o komplexní přípravu jako u každého jiného sportu,“ vysvětluje Lebduška.

A samozřejmě, u kulečníkového stolu pracuje velice významně rovněž psychika. „Psychická příprava se u hráčů liší. Já mám rád před zápasem svůj klid. Vezmu si sluchátka na uši a poslouchám oblíbenou muziku. Potom přicházím ke stolu s čistou hlavou. Na psychické stránce hry pracuji dlouhodobě. Ať hraji jakýkoliv zápas, tak ho beru jako finále třeba našeho openu. V tu chvíli se člověk dopředu připravuje na situaci, která by náhodou mohla nastat, a už je s ní ztotožněn,“ zdůraznil.

Ve sportu, kde o úspěchu a nezdaru často rozhodují milimetry, bývá umění zachovat chladnou hlavu a pevné nervy zásadní. „Hráč musí být za každou cenu jen kliďas. Musí svoji zlobu umět vybít na stole. Každý člověk je jiný. Když vás něco na chvíli rozhodí, tak vás to nesmí sundat dolů, ale naopak nakopnout, abyste podal ještě lepší výkon,“ říká Filip Lebduška.

Talisman? To ne, potřebuji muziku

Vybavení, to je další kulečníková alchymie. Tágo, tedy základní „zbraň“, si každý hráč vybírá podle vlastní potřeby. „Na turnajích se vždy hraje s vlastním vybavením. Každý z hráčů si vybere tágo, aby mu sedlo do ruky. Máme více variant. Tágo se skládá ze tří částí. První je spodní část, druhá špice a na špici se ještě lepí kůže, kterou se hraje samotný úder. Všechny tyto části mají milion možností. Jsou rozmanité. Každý si najde to svoje,“ vysvětluje Lebduška s tím, že k utkání potřebuje tři typy. „Kromě hracích používáme rozstřelové. Jsou trochu tvrdší a pevnější kvůli větší dynamice úderu. Zkrátka, aby koule letěla (úsměv). Třetí tágo je tzv. jumpové, se kterým se koule přeskakují,“ doplnil.

Není výjimkou, že si hráči pomáhají do potřebné pohody talismany či rituály, Filip Lebduška však mezi takové nepatří. „Nic takového nepoužívám. Mám svoji muziku, kterou potřebuji k soustředění. Znám však spoustu hráčů, kteří s sebou talismany nosí. Zatím jsem nenašel potřebu něco měnit,“ uvedl.

Pool je hra plná zajímavých okamžiků a některé strky se jeví tak, že popírají fyzikální zákonitosti. Pamatují si hráči na některé zvlášť povedené momenty? „Konkrétně si na nic nevzpomínám. Tím, jak je hra rozmanitá, se člověk do podobných situacích dostává často. Musel bych to mít před sebou na videu, aby si to zpětně vybavil,“ říká Lebduška. A co nejhorší rány, třeba když se hned prvním úderem vymete díra černou koulí? „To se nedopatřením stává relativně běžně. A každému. I na větších turnajích. Vezměte si, že na stole máte patnáct koulí. Ve chvíli, kdy zahrajete první úder, tak bílá koule může přes ty čtyři další putovat k černé a náhodou ji utrhne,“ usmál se.

A jak je to s různými akrobatickými pozicemi hráčů u stolu? Je to filmový a televizní mýtus, nebo se skutečně používají? „Existují. Nicméně devětadevadesát procent strků se provádí ve standardním postoji. Tyto kreace jsou pro speciální typy úderů. Například, když potřebuji, aby bílá koule udělala velký oblouček, že po plátně zabere dynamickým skluzem. Řekněme, že tu bílou roztočím natolik, že ji sice dám energii směrem dopředu, ale ona rotuje dozadu, takže se potom vrátí zpátky. Nejdůležitější je vždy úhel sklonu tága,“ popisuje Filip Lebduška.

Na umění jeho a dalších hvězd se můžete přijít podívat od čtvrtka až do neděle do pardubické enteria arény.

Stabedo Open 2022 – program

Čtvrtek 7. července:
Muži – skupiny (10.00).
Pátek 8. července:
Muži – skupiny (16.00)
Ženy – skupiny (10.00)
Slavnostní zahájení (16.00)
Sobota 9. července:
Ženy – finálový pavouk (10.00)
Junioři – skupiny (10.00).
Junioři – finálový pavouk (16.00)
Dvojice (18.00)
Neděle 10. července
Muži – finálový pavouk (10.00)
Turnaj útěchy (15.00)