Devět tisíc kilometrů. Taková je vzdálenost mezi domovem Horčičkové a dějištěm juniorského šampionátu. Hlavní město Taipei leží na severu ostrova, který neustále čelí represivní politice Číny.
„Právě kvůli vyhrocené politické situaci se šampionátu na Tchaj-wanu nezúčastní čínské závodnice,“ předesílá Jana Horčičková.
Ještě nemá ani občanku a už se podívá se svým sportem do takové destinace. Svůj dosavadní rekord trhla takovým způsobem, že už ho jen těžce bude překonávat. V mládežnické kategorii určitě.
„Nejdále jsem závodila v Gdaňsku. Před tím ještě v Linci. V obou případech se jednalo o sérii Grand Prix,“ povídá.
Byla vůbec někdy takhle daleko sama od rodiny?
Ne, ještě ne. A znovu nebudu. Vždycky cestuji s mamkou. Tohle není výjimka. Na Tchaj-wan poletím s mamkou a ještě paní trenérkou Olgou Petrementovou. Ona je moje hlavní a jedinou krasobruslařská trenérka. Trénuji s ním každý den,“ vysvětluje Horčičková.
Jet lag dvakrát neřeší
Let na Tchaj-wan trvá zhruba dvanáct hodin. Žákyně deváté třídy a kandidátka sportovního gymnázia ale může být v klidu.
Cestovali jsme do Los Angeles. Je to zhruba stejně daleko jako Taipei na kilometry i čas.“
Za půl dne v letadle se už dá něco stihnout. Třeba se učit na přijímačky…
„Stejně jako cestou do Ameriky se budu koukat na filmy, nebo spát. A nově háčkovat. To je můj úplně čerstvý koníček a musím říct, že mě to baví,“ směje se starší z krasobruslařských sester.
Na Tchaj-wanu je časový posun o sedm hodin více než v České republice. Pro staršího člověka může být tzv. jet lag, jinak také pásmová nemoc, problémem. Rychlý přechod u mezikontinentálních letů má vliv na biorytmickou zátěž.
„Většinou nemám problémy přizpůsobit se na dané časové pásmo. Za mě je nejideálnější, když se přiletí v noci. Jdete hned spát a vzbudíte se tamního času ráno, nebo dopoledne. Ten první den v novém prostředí je většinou takový, že je člověk unavenější, ale pak už je to v pohodě,“ nedělá si s tím velkou hlavu Horčičková.
Koneckonců už zažila delší časový posun. V Los Angeles je dokonce o devět hodin jiný. I když je pravda, že dozadu.
„Vím o tom. Před odletem jsem si vypracovala plán, že musím vstávat i chodit spát dříve než obvykle. Nic strašného to snad s tím posunem nebude,“ přemítá.
Při takto časově brutálních změnách je dobré mít čas na přizpůsobení se podmínkám v dané lokalitě.
„Odlétáme teď v pátek a závody jsou na programu až 28. února. Takže si myslím, že je dostatek času na aklimatizaci,“ podotýká velká naděje českého krasobruslení.
Prvním rokem v juniorkách, tudíž na svém prvním světovém šampionátu. V mladších kategoriích se totiž krasobruslařky takovým způsobem ještě nekonfrontují. Tomu také odpovídají plány dívky z Pardubic.
„Mým největším přáním je mistrovství světa si hlavně užít. Chtěla bych se dostat do volných jízd. Z krátkého programu postupuje čtyřiadvacet závodnic z celkového počtu sedmačtyřicet. Musím tedy zajet čistý kraťas, což je můj hlavní cíl,“ odtajňuje Jana Horčičková.
Vím, co holky skáčou
Krasobruslení není fotbal, nebo hokej, aby tým analytiků rozebíral všechny konkurenty a pak danému sportovci předal kompletní informace. Skauty nahrazuje osobní zkušenost. Navíc v individuálním sportu je každá vlastní chyba vidět a znalost soupeře je v tu chvíli k ničemu…
„Své konkurentky znám dobře ze závodů série Grand Prix. Vím, co skáčou i jak na tom holky jsou. Tedy ve většině případech. A ty co neznám si najdu někde na youtube. Největší kandidátkou na zlato je Mao Shimada,“ vypálí Horčičková.
Jakými skladbami bude chtít uchvátit publikum v hale Taipei Arena?
Krátký program pojedu na píseň Candy man od Christiny Aguilery. Ve volné jízdě mě bude doprovázet skladba Shatter me od Lindsey Stirling,“ nechává nahlédnout čtenáře do svého tanečního repertoáru.
Na základní škole se Tchaj-wan nějak extra neprobírá. Samostudium přináší ale ovoce…
„O Asii jsme si něco říkali. Nejsem na zeměpis extraprofík, ale vím, co je tam za státy. Už před mistrovstvím republiky, než jsem se kvalifikovala na svět, jsem koumala, kam bych to vlastně jela (směje se). Takže Tchaj-wan se nachází blízko Číny. Čína ho chce mít pod sebou. Už jsem se koukala na nějaká známá turistická místa. Budeme mít nějaký čas, se tam porozhlédnout. Třeba ze známého mrakodrapu Taipei 101. Zaujaly mě také vodopády,“ vypočítává.
play_fill
Politická situace v zemi je dlouhodobě napjatá. Řeší mladá dáma, jestli je v zemi bezpečně?
"Ano, řeším. Snad by tam ale mělo být bezpečno, když se tam koná mistrovství světa. Nemyslím si, že na Tchaj-wan poletí nějaká bomba,“ říká tak trochu s nadsázkou.
Buď jak buď, protáhne si jarní prázdniny. Tím, že je Pardubice mají až od 11. března, musela požádat o volno.
„Mám menší individuální plán na hodiny, kdy nejsem ve škole. Do školy ale většinou chodím. I když. Spíše je to půl na půl (úsměv). Na šampionát mě pustili, ale museli jsme se zažádat o ředitelské volno.
Juniorský vrchol v Taipei startuje 28. února a potrvá do 3. března.
