Prudký výboj… Doposud bylo jejím nejlepším výsledkem na mistrovství světa 36. místo z loňského závodu na krátké trati. Letos však čtyřiadvacetiletá orientační běžkyně JANA KNAPOVÁ zaznamenala výrazný výsledkový skok. Na srpnovém světovém šampionátu ve skotském Inverness si připsala deváté místo z krátké trati a dvanácté ve sprintu, k tomu ještě přidala šestou příčku v ženských štafetách a desátou ve smíšených sprintových štafetách a stala se tak nejúspěšnější českou reprezentantkou na letošním MS.

Jano, čím to, že jste se z roku na rok takhle zlepšila?
Ten posun přišel logicky v návaznosti na narůstající trénink a zkušenosti ať už technicko-mapové, tak se závoděním na vrcholných akcích. Navenek víc vidět takovýhle výsledkový skok, ale vlastně za ním stojí pouze dlouhodobější kontinuální systematická příprava. Zároveň jsem se rozhodla pro letošní jaro upozadit školu a věnovat se naplno běhání. Na pár měsíců jsem se odstěhovala za kvalitním tréninkem a závoděním do Švédska.

Když se podíváme na jednotlivé starty na mistrovství světa ve Skotsku. První medaile se rozdávaly ve smíšených sprintových štafetách, kde jste českému týmu finišovala pro desáté místo. Jaký to byl závod?
Zajímavý, pěkný prostor, povedené tratě. Původně jsem tuto disciplínu neměla ani běžet, ale na poslední chvíli se trenér rozhodl pro změnu soupisky. Pomýšleli jsme na lepší umístění, ale bohužel se to tentokrát nesešlo. Kolegové udělali pár chybek, ale to je sport. Nakonec top deset nezní vůbec špatně. Já si alespoň odbyla první ostrý start na letošním šampionátu o den dříve, než jsem plánovala.

Po štafetách vás čekalo finále sprintu. Jak svůj výkon, za nějž jste si připsala dvanácté místo, hodnotíte?
Jsem spokojená, dvanácté místo je super. Vzala jsem pár o trochu méně výhodných voleb postupů. A jedno zaváhání při ražení mě stálo několik vteřin. Takže z výsledného času by se určitě ještě dalo něco ukrojit.

Po dni volna začaly tzv. lesní disciplíny. Startovní interval v závodě na krátké trati byl neobvyklý, pouhá minuta a půl. Ovlivnilo to nějak váš výkon a následně i výsledek?
Musím bohužel říct, že ano. Klasicky je interval na middle (krátká trať na cca 35 min vítěze – pozn. redakce) stanovený na dvě minuty. Nezdá se to, ale ta půlminuta hraje velkou roli. Zvlášť právě na middle, který bývá technický a není tam neobvyklé, že závodníci chybují. Pak se startovní pole sbíhá ve dvojičky a vícečlenné vláčky. Samozřejmě jsme věděli předem, že startovní interval je kratší, ale málo jsem se předem připravila na to, že mohu v lese doběhnout dost holek. V jednu chvíli nás bylo pohromadě snad pět. Vyhazovalo mě to z koncentrace a začala jsem dělat drobné chyby.

Přesto jste skončila na devátém místě. Čekala jste, že budete atakovat první desítku?
Spíš jsem v to věřila. Věděla jsem, že když podám svůj dobrý výkon a vyvaruji se chyb, tak by to mělo dopadnout.

Co pro vás vlastně toto umístění znamená?
Je to můj nejlepší dosavadní výsledek na mistrovství světa. Když jsem si projížděla konečné pořadí, našla jsem kolem sebe holky, které jsou už několik let mými vzory a inspirací. Je až neskutečné vidět své jméno mezi nimi. Je to fakt super pocit.

Jak těžké bylo se po takovém úspěchu zkoncentrovat na závěrečný závod štafet?
Nebylo to lehké. Ale je to o zkušenostech. V minulosti už jsem tenhle moment několikrát nezvládla. Je fajn umět se poučit z chyb a posunout se. Takže tentokrát to pro mě bylo relativně v pohodě.

Na poslední úsek jste vybíhala sedmá. Zkoušela jste zaútočit na závodnice před sebou?
Nejde jen o vás, ale o tým a sny dalších lidí. Takže štafety jsou pro mě vždycky větší zodpovědnost. Proto, když jsem po startu viděla v dálce finišmanky před námi, zkoušela jsem to napálit a dohnat je. To nepřemýšlíte, jestli to má nebo nemá cenu, snažíte se. Štafety pro mě byly už pátým závodem v řadě a bohužel už mi to fyzicky netáhlo. Navíc v té skupině přede mnou byly hned dvě mistryně světa. Náskok měly takový, že jsem s nimi v lese už neměla vizuální kontakt, tak mi nezbývalo, než jít sólo a čekat na nějakou chybu z jejich strany, kdy se mi podaří je docvaknout. Nedali mi ovšem šanci.

Nakonec jste po diskvalifikaci Rusek skončily šesté. Jak byste celkově zhodnotila své vystoupení na mistrovství světa?
Jednoznačně pozitivně. Svoje individuální cíle pro letošní MS jsem si splnila a pomohla jsem svými výkony štafetám. Hlavně jsem udělala radost lidem, kteří mi věří, podporují mě a fandí mi. To je pro mě hrozně cenné, protože bez nich bych nebyla tam, kde jsem. A ještě mi to ukazuje, že jdu v přípravě dobrou cestou.

Byl to váš třetí světový šampionát. Jak by vyznělo srovnání letošního a těch předchozích ve Finsku a Itálii?
Nebe a dudy. Co se výsledků týče rozhodně. Smířila jsem se s tím, že jsem asi člověk, který musí jít postupně. Neumím přijet na první MS a perfektně odevzdat to, na co mám fyzicky natrénováno. Obzvlášť v orienťáku to zdaleka není jen o fyzičce a naběhaných kilometrech. Musím k tomu dospět. Odzávodit si pár velkých akcí, podchytit psychiku. Je to proces, na jehož větší urychlení jsem ještě nenašla recept. Ale snad mám ještě času dost (pousměje se).

Jaký jste si odvezla ze Skotska nejsilnější zážitek?
Vrátím se opět ke štafetám. Jsou to přece jen sdílené emoce a je to krásné. Ale celý šampionát je vždycky hrozně silný zážitek. Možná to je tím, že orientační běh je trochu specifický sport a netočí se v něm takové peníze. Závodníci se znají napříč týmy, povzbuzují se, gratulují si a udržují přátelské vztahy. Závod je závod, ale po něm se všichni rádi sejdeme u jednoho stolu.

Příští rok se světový vrchol uskuteční ve švédském Strömstadu. Už víte, jak bude vypadat vaše příprava?
Myslím, že úspěch ve Strömstadu bude podmíněn nějakou dobou strávenou tréninkem v severských terénech. Ty jsou totiž v mnoha ohledech náročnější než třeba ty české. Takže mě pravděpodobně i příští rok čeká pár týdnů ve Skandinávii.

(kli)