Co pro vás jako domácího závodníka znamená závod o Zlatou přilbu?
Jsem Pardubák, je to pro mě do určité míry pocta. A vždy takový malý svátek na konci sezony. Z těch kluků, se kterými jsem vyrůstal v dílně na stadionu, už závodím prakticky jen já. Vždy jsme se na to těšili, hráli si na závodníky a doufali, že ten závod taky jednou pojedeme. Letos se mi to znovu poštěstí. Je to pocta a do určité míry i zodpovědnost.

Vzpomenete si, kdy jste sledoval slavný závod poprvé?
Vybavuji si, že mě tam vzal táta nebo děda, ale to mi ještě nebylo snad ani deset let. K ploché dráze jsem se dostal až někdy ve dvanácti, když mě začaly zajímat motorky. Táta mi řekl, že to budu dělat pořádně, pokud chci jezdit na motorce.

Jak k pardubickému podniku přistupujete v současnosti?
Nyní jsem v takové pozici, že si ten závod chci hlavně užít. Mám už civilní zaměstnání a plochou dráhu u toho dělám, jak můžu. Spíše se realizuji v dlouhé ploché dráze, ale to neznamená, že bych nechtěl zajet v neděli nějaký dobrý výsledek. Připravoval jsem se teď celý týden, dal jsem tomu, co šlo. Uvidí se, jak mi to půjde. Samozřejmě je potřeba i trochu štěstí.

Co říkáte na startovní listinu nedělního závodu?
Super. Jen to potvrzuje tradici a kvalitu závodu. Je spousta dalších, lépe finančně ohodnocených, ale i do Pardubic tito závodníci přijedou. Zlatou přilbu chtějí. Já říkám, že je mistrovství světa a pak Zlatá přilba.

Zahájení 70. ročníku Zlaté přilby města Pardubice na svítkovském plochodrážním stadionu.
Zlatá přilba 2019: Devadesát let od premiéry

Jak vnímáte zaplněné tribuny ve Svítkově?
Samozřejmě dobře, protože spoustu lidí znám osobně. Další zase třeba z Anglie, kde jsem závodil. Z Berwicku sem jezdí velký fanklub, vidím se s nimi, to je paráda. Působí to na mě pozitivně, i když jsem někdy trochu nervózní, když cítím nějaké očekávání. Samozřejmě jsem rád, že diváci přijdou.

V tomto roce se vám dařilo na dlouhé ploché dráze. Jak sezonu hodnotíte?
Myslím, že to je až neuvěřitelné, vzhledem k počtu závodů, které jsem odjel. Jsou závodníci, kteří jich jezdí třeba osmdesát za sezonu. Já jsem letos odjel patnáct závodů, protože jsem byl pracovně vytížený, nemohl jsem jet světový šampionát Grand Prix na dlouhé dráze. Podařilo se mi se štěstím vyhrát mistrovství republiky na dlouhé dráze. A přivezli jsme stříbro z mistrovství světa družstev, což je historický úspěch pro českou plochou dráhu. Asi příští rok budu muset jet ještě o pět závodů méně, pravděpodobně mi to vyhovuje (směje se). Sezona byla opravdu dobrá.

Jak se vyrovnáváte s přesunem zpět na klasickou dráhu?
Když to řeknu, tak jsme na motorce naprogramovaní, že spoustu věcí děláme automaticky. Na dlouhé jsou zase určité věci jinak. Jsou tam jiné rychlosti, těžiště je většinou více vzadu. Zrovna pardubická dráha patří k těm větším, ale pak jsou specifické dráhy. Když pak jede člověk někde v Anglii, tak je to hodně znát. Je důležité si zatrénovat a přehodit se na klasickou speedway.