"Ježíšek byl asi velmi dobrý krizový manažér"

Jen tak někdo do něj nemůže! Řeč je o vánočním křesle Pardubického deníku, kam každoročně usedne jeden ze sportovců. Sportovců, kteří v té dané sezoně zazářili. V jejím případě šlo o jasnou volbu. Orientační běžkyně JANA KNAPOVÁ totiž byla zvolena nejlepším závodníkem ve svém odvětví. Členka pardubické Lokomotivy zaznamenala v roce 2015 výrazný výkonnostní skok. Na mistrovství světa se poprvé probojovala do elitní desítky. A to hned třikrát!

Letošní vánoční svátky si mohla vychutnat s pocitem dobře odvedené práce. Od Ježíška už se pocty kvůli jejím čtyřiadvaceti rokům „asi" nedočkala, nicméně zasloužila si nůši dárků. A Jano, snad jste na Štědrý den netrénovala…

Slovo Ježíšek je doslova magickým pro každou dětskou duši. Dokdy jste na něj věřila vy?
Nevím to úplně přesně. Tuším, že jsem přestala věřit s nátlakem spolužáků s příchodem na základní školu.

Jaký vůbec byl Ježíšek ve vašich představách?
Nebyl určitý, vlastně jsem si ho nikdy jasně nepředstavila. Věděla jsem, že to není děda Santa s plnovousem, stejně jako by mi dárky nenosilo novorozeně z Betléma. Takže spíše jsem přemítala o takové hodné duši, která žije někde v přírodním království na dálném severu.

Jak dlouho dopředu jste se na jeho příchod k vám domů těšila?
Dlouho, rozhodně více, než dnes (úsměv). Když jsme navíc dříve jezdili přes Štědrý den na hory, byly celé Vánoce takový správný rituál.

Dospělí lidé vidí situaci kolem Ježíška jinak a kolikrát není pro ně jednoduché dárky před malými dětmi schovat. Jak to bylo v případě vašich?
V tomto ohledu u nás fungoval Ježíšek precizně nebo byl minimálně velmi dobrý krizový manažer (směje se).

Dětská zvědavost je bezbřehá. Ani jste v pokročilejším dětském nezkoušela pátrat po dárcích předem?
Občas pátrala. Zkoušely jsme to se ségrou.

A nebylo vám pak líto, že všechno už víte?
No nám se málokdy podařilo něco opravdu najít. Jak říkám, Ježíšek byl na všechno perfektně připraven. Tak jsme raději se sestrou hledaly předem krabice s cukrovím a střídaly se, kdo pro ně poleze na skříň (úsměv).

Ukrýt dárky před dětmi je jedna věc. Ta možná ještě těžší je, jak je z různých schovávaček dopravit pod stromeček. Jak to zvládali vaši rodiče?
Mamka si nás vždycky zavolala do kuchyně či pokoje, že zrovna potřebuje s něčím pomoct, nebo jsme šli ven. Taťka mezitím nepozorovaně nanosil dárky pod stromeček.

Nebylo vám divné, že nemůžete jít delší dobu do pokoje, kde je stromeček?
Rodiče to vždycky zaobalili tak, že nám vlastně ani nedošlo, že zrovna co nevidět dorazí Ježíšek. Poslušně jsme šli právě třeba na procházku.

Jak se u vás vůbec oznamovalo, že Ježíšek už není v místnosti, kde naděloval?
Ježíšek zazvonil na kravský zvonec a zmizel dřív, než jsme ho kdy stihli spatřit. Zase dokonalá příprava.

Zmínila jste, že máte sestru. Je starší nebo mladší?
Mám mladší sestru. Vlastně vtipné je, že podle vyprávění rodičů to byla snad ona, kdo přestal věřit na Ježíška dřív. Prý jsme na to téma vedly spoustu debat a já starší byla ta, chcete-li, naivnější.

Když jste byla malá, jakým způsobem jste vyjadřovala,co si přejete od Ježíška?
Psaly a kreslily jsme mu dopisy, které jsme poté dávaly za okno.

Byla jste jako na trní, kdy si vaše umělecká díla odnese?
Jasně. Kontrolovaly jsme to několikrát denně. Když konečně dopisy zmizely, byl to takový zvláštní pocit. Nastalo čekání.

Z jakého vánočního dárku jste měla největší radost?
(zamyslí se) Uf, to je těžká otázka. Když jsem byla menší, rodiče vždycky vymysleli něco dobrého, ale já byla ve výsledku nejnadšenější z krabice od banánů, ve které se nějaké dárky přinesly. Udělala jsem si z ní totiž auto. V pozdějším věku to byly, hádám, lyže, hole, kola apod.

Jakým vánočním dárkem jste naopak vy udělala svým blízkým největší radost?
Konkrétně nevím. Pravidelně se mi ale daří mile překvapovat ségru, Doufám, že to tak bude dál.

Mohla jste si ještě ten den, kdy jste našla dárky pod stromečkem, pohrát si s nimi?
Určitě. To bylo součástí. Všichni rozbalovaly a koukaly, co dostávají ostatní. No a všechno se muselo hned vyzkoušet.

A co ráno, nemohla jste dospat, aby jste si už hrála?
Dřív jsem byla od brzkého rána na nohou. Teď už ne, to si i pospím (rozesměje se).

Kupujete dárky s předstihem nebo až na poslední chvíli?
Polovinu dárků už mám třeba půl roku dopředu. Jednoduše vidím něco, co vím, že by někomu udělalo radost. Zkrátka, že to musí mít, tak to beru. Než bych 23. prosince lítala po obchodech, tak spíš hledám, kam jsem všechny ty věci už za ty měsíce byla schopná pouklízet (smích).

Nakupujete také dříve, protože nesnášíte fronty a přecpané obchodní domy lidmi?
V tomhle naopak soucítím se všemi pány, co v obchodních centrech okupují lavičky v meziprostorech. Fronty a plné město lidí často špatně snáším. Někdy se do toho zvládnu ponořit, ignorovat to, nebo to pozorovat jako takový výjev. Spíš ale chytám lehkou klaustrofobii a musím rychle mizet.

Stejně jako neexistuje Ježíšek, je neviditelné i zlaté prasátko. Jak je to bylo s jídelním půstem u Knapových?
Tradice zlatého prasátka byla. Ale většinou to rodiče měli dost jednoduché, protože jsme snad se ségrou nikdy nevydržely nejíst (směje se).

Jak vypadá ve vaší rodině jídelní menu 24. prosince?
Řekla bych, že to je taková poupravená klasika. Snídani už moc neřešíme, ale pak nesmějí chybět čočková a rybí polévka. A večer kapr s bramborovým salátem.

Kupujete rybu živou či mrtvou?
Dříve jsme kupovali živého a my se ségrou jsme ho chodily pozorovat do vany. Pamatuji si to jako dnes. Nejdřív jsme se ho trochu bály, ale pak z nás asi nebyl moc nadšený (směje se). Pořád jsme na něj totiž chmataly. Dnes už kapra koupíme a přiznám se, že ho často sama ani nejím.

Neodmyslitelnou součástí českých domácností je cukroví. Jaké druhy se pečou v kuchyni Knapových?
Záleží, kdo má jak čas a chuť. Ale linecké s marmeládou, vanilkové rohlíčky a perníčky. Bez toho to nejde.

Který druh vám chutná nejvíce?
Linecké. Je zajímavé pozorovat, jak vždycky mizí z talířů bleskovou rychlostí.

Další dilema řeší lidé s vánočním stromkem. Kupovat každý rok přírodní nebo mít iks let umělý?
Naše rodina prošla asi vším, včetně rostlých venku zdobených. Posledních pár let kupujeme živý.

Jaký druh letí ve vaší rodině?
V loňském roce jsme měli kanadskou jedli.

A kterému straníte vy sama?
Mně osobně je to vcelku jedno. Na zahradě máme krásné borovice a v lese kus za plotem smrky…

Jak jste to měla se strojením vánočního stromečku?
Většinou je to taková rodinná aktivita.

Čím vším se může pochlubit stromeček u Knapových?
Každý rok se to liší, co se najde, co se hodí. Ale nechybějí sladkosti, to už je taková tradice od dětství.

Pohodovou atmosféru Štědrého dne dokreslují pohádky. Pouštíte si je rovněž?
Když se naskytne nějaká povedená tradiční, tak ano. Jinak raději běháme po lese.

Jaká je vaše nejoblíbenější pohádka nebo film?
Z těch pouštěných na Vánoce to je Popelka a Mrazík.

Další indicie, která naznačuje nejen české Vánoce, je koleda. Zpíváte vůbec koledy?
No, už ne. Dřív se povinně vzaly hudební nástroje a nastoupilo se, ale postupem času z toho sešlo.

Co vánoční mše? Chodíte do kostela?
Pravidelně ne. Když jsme bývali na horách, tak jsme si udělali procházku do vedlejší vesnice do kostela. Ale takhle ve městě nám to tolik neříká.

Stíháte při všech těch činnostech ještě návštěvu blízkých nebo jít na procházku?
Je lehké na to v tom shonu zapomenout, ale právě to jsou pro mě Vánoce, takže ano.

V poslední době je moderní u rodinných domů různě si je zdobit, především žárovkami. Patříte k těm, co je mají střídmě osvětlené nebo v ulici záříte jako ve Vegas?
Vegas styl jedeme jen tehdy, pokud běháme noční mapové tréninky po lese s čelovkami na hlavách (smích).