Momentálně prožívá nejlepší okamžiky kariéry. Ve své sbírce má sice několik medailí z dorosteneckých let, ovšem nastupovat v každém zápase Mattoni NBL, to je jiné kafe. Tím basketbalistou je Tomáš Vošlajer, který hájí barvy BK Synthesia Pardubice.
V civilu působí tento osmnáctiletý mladík jako student, pravda obřích rozměrů. Dioptrické brýle však nechává v kabině a pod oběma koši se srdnatě vrhá do soubojů s pivoty soupeřů.

Před letošní sezonou se kádr pardubického družstva napěchoval cizinci. Čekal jste, že se v jejím průběhu vůbec dostanete na palubovku?
Doufal jsem, že se udržím v tak silném kádru i to, že okusím Mattoni NBL. Ale, že to bude tolik minut, to jsem mile překvapený. V přípravných zápasech jsem sice nastupoval, ovšem pak trenér Vojtko ve snaze vyhrávat, sázel na osvědčené hráče.

Co se vám vybaví při vyslovení data 29. listopadu 2008?
To je jasný (smích). Poprvé v kariéře jsem si vyzkoušel Mattoni NBL. Bylo to za rozhodnutého stavu v utkání s USK Praha. Odehrál jsem tři minuty a byl to nepopsatelný zážitek. Než jsem se sice na palubovce rozkoukal, byl konec, ale naskočit do nejvyšší soutěže před vlastním publikem, je fakt paráda.

Další minuty na vašem kontě přibyly po dalších dvou měsících. Velkou roli v tom hrál odchod Niparavičiuse a zranění Šteffela…
Tak určitě tyto skutečnosti naváděly k myšlenkám, že bych si mohl více zahrát. Na druhou stranu nijak jsem se tím nestresoval. Říkal jsem si, buď mě tam trenér dá anebo bude hrát někdo jiný. Každopádně avizovaná důvěra našeho vedení vůči mladým českým hráčům potěšila.

Trenér Nikolič vám dal prostor v pohárovém utkání na Vyšehradě. Po zápase se netajil spokojeností s vaším výkonem a v mistrovském utkání s Opavou už jste byl v první čtvrtině v základní pětce… 
Moc bych to nepřeceňoval. Peter Majerík udělal tři fauly a trenér ukázal na mě. Na hřišti bylo potřeba co nejvyššího hráče, aby se pokusil zastavit rozjetého Šošku. V jednom případě jsem ho nechal vystřelit za tři body a dostal jsem za uši (smích).

Po takto nezkušených hráčích může trenér těžko hned chtít, aby zářili v útoku i obraně. S jakými pokyny jdete na hřiště?
Musím v obou činnostech jet naplno. Mladej – nemladej, jinak to nejde. V začátcích své profesionální kariéry hraji na jistotu. Nezakončuji bezhlavě, to nechávám na zkušenějších. Spíše se snažím dělat clony spoluhráčům a do koše jdu jen z jistých pozicí.

Váš dosavadní vrchol přišel v Nymburku. Devatenáct minut na palubovce několikanásobného mistra je na bažanta pěkné číslo…
To jo. (smích). Přitom ze začátku to tak vůbec nevypadalo. První čtvrtinu jsem totiž proseděl na lavičce. Spolu s Tomášem Greplem jsem nastoupil do druhé a celému týmu se dařilo. Stáhli jsme náskok soupeře na čtyři body a trenér mě už na palubovce nechal do konce poločasu.

Právě v Nymburku jste si poprvé v Mattoni NBL vyzkoušel i odvrácenou tvář basketbalu. Pro pět faulů jste nedohrál…
Stalo se tak už ve třiatřicáté minutě. V tom utkání nám rozhodčí pískali dost faulů. Mám také pocit, že na nováčky jsou podstatně přísnější. Tím se však nevykrucuji z toho, že bych nefauloval. Čtyři z těch pěti faulů byly. Všiml jsem si, že když přitvrdil Nymburk rozhodčí jeho hru tolerovali, nás naopak za všechno trestali.

Členové pardubického fanklubu jsou proslulí tím, že vyvolávají jména svých hráčů. U odchovanců to platí dvojnásobně. Už jste zaslechl z hlediště Tóómáš Vošlajer?
Máme fakt skvělé fanoušky. Povzbuzují tým i když se nedaří. Ve venkovních zápasech nám vytvoří domácí prostředí a jsou schopni fandit klidně celý zápas. Mé jméno vyvolávali v Prostějově, kde jsme neštastně o tři body prohráli.

Říka se, že každá minuta v Mattoni NBL je velkou školou pro mladé hráče, kteří současně nastupují i v nižších soutěžích. Hodí se i vám nabyté zkušenosti v první lize?
Určitě. Když to převedu na náš klub. Tak v béčku nastupuje pět, šest kluků, kteří již okusili atmosféru Mattoni NBL. Naší povinností je předávat zkušenosti mladším hráčům nebo těm, co hrají jen první ligu.

Rozdíl mezi oběma soutěžemi je jistě v rychlosti a tvrdosti…
To je pravda. Rychlost a tvrdost z Mattoni NBL bychom měli aplikovat v nižší soutěži. Pokus se to daří, výsledek je vždy kladný.

Měříte 211 centimetrů. Měl jste již odmalička předpoklady k takové výšce?
Asi jo. Mám vysoké rodiče, takže jsem se klidně mohl vydat basketbalovou cestou. Začal jsem hned v první třídě. Na druhém stupni základní školy jsem během tří let vyrostl o jedenadvacet centimetrů a tak to bylo potvrzeno.

Nejste ryzí odchovanec pardubického basketbalu. Jak jste se do Synthesie dostal?
Začínal jsem v Rychnově nad Kněžnou. Pak jsem hrál chvíli za Hradec Králové a znovu za Rychnov. Současně s tím už jsem působil v mladším dorostu Pardubic. V dalším roce jsem se dostal na sportovní gymnázium a pak už hrál jen za Synthesii.