Reparát neskládají pouze špatní žáci nebo studenti. Pardubičtí basketbalisté se po dvou bronzových sezonách v té loňské propadli mimo medailové příčky. Páté místo se muselo brát jako neúspěch. Cesta zpět však nebude hladká. Tým se musel rozloučit se dvěma největšími hvězdami. Trenér JAN SLOWIAK už nepošle na palubovku Arnolda s Hamptonem. Klubová filozofie nyní klade zvýšený důraz na zapojení mladých hráčů.

Pane trenére, nejde začít jinak. Jak je kouči, kterému „seberou" dva nejlepší hráče?
Musím respektovat finanční možnosti klubu. Samozřejmě vím, že oba se budou obtížně nahrazovat. Na druhou stranu z nově sestaveného týmu mám také velmi dobrý pocit. Neberu to nějak tragicky.

Při vší úctě ke Hamptonovi, ztráta Arnolda je pro vás větší. Vždy, když bylo týmu nejhůře, stačilo podat míč americkému hromotlukovi. Na druhou stranu se teď bude muset zapojit do útoku více hráčů, souhlasíte?
Naprosto. Už v některých úsecích přípravných zápasů se potvrzuje, že jsme kolektivnější než v loňské sezoně.  Na Arnolda bylo stoprocentní spolehnutí. Dával do utkání veškerou energii, strašnou sílu i důraz. Ale. Většina míčů u něj skončila nebo se zdržela. On neměl rychlou přihrávku na lépe postaveného hráče a naše útoky pak byly dost stereotypní. Neoddiskutovatelné je to, že jsme ztratili na doskoku. Teď se o tuto činnost budou muset všichni rozdělit.  

Už jste naznačil, že v přípravném období jste museli změnit herní styl. Co vám testovací zápasy ukázaly?
V každém utkání jsme předvedli velmi dobré úseky. Nicméně stejně tak jsme neudrželi jediný zápas bez výpadku. Je to daň omlazení týmu i zdravotnímu stavu. Zdaleka jsme nebyli v optimálním stavu, zejména na pozici křídel.

Stejně jako v předchozích sezonách jste vsadili na model nesetkat se s týmy hrajícímu Mattoni NBL. Jaký je toho důvod?
Ano. Volíme ryze zahraniční týmy.  V těchto zápasech mi nejde až tak o výsledek. Ať už dopadnou jakkoliv, víme, že jsme hráli s velkou kvalitou. Proti  českým družstvům si v sezoně zahrajeme mockrát. Hůře se na tyto střety hledá motivace. Většinou jsou takticky ovlivněné. Trenéři proti sobě něco skrývají a nemohou si vyzkoušet všechno, co chtějí. V přípravné fázi já nemám potřebu takto postupovat. Když to shrnu, tak raději budu hrát s euroligovým týmem, který nás sfoukne jako svíčku, než abych opakovaně hrál se soupeři, které opakovaně potkáme v lize. 

Přeskočili jsme hrubou přípravu, kdy se nabírá fyzička. Letos jste ji absolvovali výhradně v Pardubicích. Jaká byla?
Letos bych o žádné výrazné hrubé přípravě nemluvil. Měli jsme spoustu hráčů, kteří doléčovali šrámy z loňské sezony. Stoprocentně připravení byli jen mladí hráči. Prakticky jsme vycházeli z bodu nula. Hlavním cílem hrubé přípravy bylo dostat se postupně do zdravotní pohody, abychom mohli v herním období trénovat pět proti pěti. Zranění hráči začínali z pozvolna, abychom nic neuspěchali. Pečlivě jsme vnímali sebemenší příznaky nějakého zdravotního problému. Přesto jsme se jim neubránili.

Z vašich slov vyplývá, že jste měl v hlavě pořádného strašáka, aby se neopakovaly trable z loňské sezony…
Přesně tak. Logicky jsem z toho měl obavy. Vždyť ta loňská sezona byla na zranění extrémní.  Spirála se roztočila v přípravě a už se nezastavila. Obavy stále přetrvávají. Můžete vymýšlet cokoliv, ale když nemáte hráče, jste na lavičce jako namalovaný. Pro nás je nejdůležitější to, aby si hráči nepřinesli do soutěžního období žádná vleklá zranění. A to se nám zatím daří (zaklepe na stůl).

K ruce máte nového asistenta. Budete brát jeho názory jako oponenturu, či bude muset s vámi se vším souhlasit?
Dušana Bohunického znám z Liberce, kde mi dělal rok asistenta. Je to progresivní trenér, který je vynikající v práci s mládeží. To je pro nás nyní stěžejní. Stojím o opoziční názor, o jinou představu řešení určitých situacích. Z toho je vždy pokrok. Pokud je člověk  příliš zaměřen sám na sebe, může se stát, že nejde tou nejoptimálnější cestou. Názory kolegů vítám. Ale když je A, musí být vyřčeno také B.  Říct, že je něco špatně, to vidím někdy také. Ovšem poradit, jak to dělat nebo jak to zkusit jinak, ne každý s nějakou skutečnou znalostí může dát. Z tohoto pohledu jsem za Dušana velice rád.

Do pardubického týmu přišli sice noví hráči, nicméně oproti loňské sezoně je oslaben. Minulý rok jste touto dobou vyhlašovali finále. Kam míříte nyní?
V první řadě se musíme dostat do horní šestky.  Jinak  věřím tomu, že se nově utvořený tým bude v průběhu sezony zlepšovat. V mladých hráčích je totiž obrovský potenciál. Dalším cílem kromě již zmíněné horní šestky je otřískat zkušenostmi mladé kluky. Připravit si je pro další sezony. Pochopitelně nejlépe vlastní odchovance. Je to dané i finanční nutností.

Chcete tímto krokem přilákat do hlediště více pardubických diváků. Raději budou chodit na odchovance než přeplácené zahraniční hvězdy, nemyslíte?
Ano, diváky by mohlo ve větší míře zaujmout, když uvidí, že to myslíme se sázkou na zdejší kluky vážně. V nich je budoucnost pardubického klubu. Hráči jako Martin Peterka nebo Jirka Šoula musejí dostatpotřebné  minuty na hřišti. A to i za cenu toho, že to v některých situacích nebude ideální. Přece jenom těm klukům  je sedmnáct, a když mají bránit pětadvacetileté udělané borce, tak to není snadné. Pokud ovšem hráči prokazují ve své věkové kategorii, že jsou absolutní špička, nebojím se říct na světě, tak musejí dostat prostor. Tento cíl mi je blízký a je nade všechny výsledkové. Tím samozřejmě netvrdím, že bych nechtěl hrát co nejvýše.