Na úvod zabrousíme do anatomie… Lidské srdce se skládá ze dvou polovin, pravé a levé. Basketbalové srdce kapitána Beksy má rovněž dvě části: Svitavy a Pardubice. Ano, LUKÁŠ KOTAS v prvně jmenovaném městě začínal a ve druhém úspěšně pokračuje. Na úplný závěr kariéry zvažuje návrat na rodnou hroudu. V sobotu ale svůj momentálně druhý tým porazil.

Jste svitavský odchovanec. Jaké to je pro kluka z malého města nastupovat v prestižní Kooperativa NBL?
Jako Alenka v říši divů jsem byl hlavně ze začátku své kariéry mezi dospělými. Vůbec jsem nečekal, že bych mohl hrát nejvyšší soutěž. Věnoval jsem se studiu a poté měl kliku, že jsem se dostal do USK. Pomohlo mi to i v tom, že to pro mě nebyla samozřejmost. A tak jsem se chtěl neustále zlepšovat. Navíc, stále jsem měl na čem pracovat, protože mi chyběly základy z mladších kategorií. Hrát Kooperativa NBL je možnost, které si neustále velice vážím.

Svitavy vás vypustily do basketbalového světa. Teď proti nim nastupujete. Vnímáte střety více prestižněji, chcete se vždy předvést?
Spíše se jedná o jinou skutečnost. Vzhledem k tomu, že jako Pardubice máme papírově silnější tým a do každého utkání vstupujeme jako favorit, je výzva, abychom neprohráli. Od Svitav se vítězství nečeká, mohou jen překvapit. To se nám stalo v letošní sezoně. Je to nepříjemný pocit, když zaplněná hala oslavuje své hrdiny a my tam stojíme se svěšenými hlavami.

Fandíte svitavskému týmu, když zrovna ten váš nehraje?
Fandím jim. Určitě jejich výsledky vnímám. Nicméně až s odstupem času, protože vesměs hrajeme ve stejný čas. Registroval jsem, že se jim na začátku sezony dařilo.

Jaké to vůbec pro tak malé město je působit v nejvyšší basketbalové soutěži můžů?
Svitavy jsou sportovní město. To se nejlépe pozná na fanoušcích. Všichni o basketu mluví. Vždycky, když jsme tam přijeli, ať už s USK nebo s Pardubicemi, přijde plná hala. A když Svitavy poráží silné soupeře, tak je na spadnutí. Právě proto si myslím, že nejvyšší soutěž patří i do tak malého města.

Máte ideální šanci uzavřít basketbalový kruh Svitavy – Pardubice – USK Praha – Pardubice – Svitavy. Uvažujete vrátit se na úplný závěr kariéry domů?
Určitě mě to napadlo. A bylo by asi logické skončit tam, kde jsem začínal. Na druhou stranu mám v sobě jakýsi blok. Nechci jít do horšího týmu. Z USK do Pardubic jsem odešel kvůli tomu, abych více vyhrával. Když jsem zažíval třicet proher za sezonu, těžko jsem to nesl.

V juniorském věku jste vyměnil pardubický dres za tílko USK. Zdálo se vám, že Pardubice nebyly tak ambiciózní nebo proč?
Tehdy USK skutečně hrálo výše než Pardubice. Ale bylo to jinak. Po dorostu jsem tady trénoval, ovšem nedostal jsem žádnou šanci, ani jsme nebyl nikým kontaktován, že bych měl pokračovat. Nechtěl jsem se vnucovat, dal jsme si přihlášku na vysokou školu do Prahy. Poté si mě vyhlédl trenér Slowiak na do Liberce. Po ročním hostování jsme se vrátil do USK. Za tamní angažmá jsem nesmírně vděčný, protože trénovat pod panem Tremlem (zasní se). To je člověk, který mě hrozně moc dal.

USK postupně kvalitativně uvadalo. Jak vám později hrálo do karet, že se Pardubice změnily v silně ambiciózní tým?
USK vždy bylo týmem, který dával příležitost mladým hráčům. Jenže v době Nymburku, Děčína, Prostějova, Nového Jičína a Pardubic jsme těch proher zaznamenávaly hrozně moc. Já už se tam stal lídrem a cítil jsem hodně zodpovědnost. Nic jsem tam nevyhrál, postup do play off byl vždy stropem. Opakuji, pokud se tolik prohrává, mě to strašně vadí a žere. Když se objevila nabídka z Pardubic, byl jsem moc rád. A zase za tím stál trenér Slowiak…

Po demoliční výhře 112:68 nad Svitavami

První čtvrtina byla ze strany vašeho týmu pastvou pro oči. Pohledná kombinace střídala ještě pohlednější kombinace. Je to přesně ta hra, kterou po vás vyžaduje nový trenér Sanders?
Ale on to po nás chtěl i Dušan Bohunický. Spíše bych řekl, že nám po třech výhrách vzrostlo sebevědomí. Podobný styl basketbalu se dá hrát, když máte vysoké sebevědomí. Je to úplně stejné jako v přípravě. Tam o nic nešlo a naší hře to bylo znát. Jak začneme dobře, máme vyšší sebevědomí v zápase a nebojíme se dělat různé věci. Obrana Svitav nebyla bůhvíjaká. Toho jsme využili a sázeli jim lehké koše.

Vy jste zářným příkladem zvýšené sebedůvěry. Pamatujete si, kdy jste naposledy v ostrém utkání zasmečoval?
(směje se) Já nevím. Ale je to hodně hodně dlouho. Prostě jsem to nějak cítil. Vyskočil jsem a najednou jsem zjistil, že jsem nad obroučkou. Tak jsem to tam zatloukl.

Ve druhé čtvrtině vás Tuři trochu zabrzdili. Přitvrdili a začali se prosazovat pod košem. Po přestávce jste, stejně jako v předchozích utkáních, ještě více zrychlili a soupeře přejeli. Je to taktika nebo shoda okolností?
Ne. Tak, jak jsme hráli ve druhé půlce, bychom měli hrát celých čtyřicet minut. Přesně to po nás vyžadují trenéři. Žádné výkyvy, kterých už bylo v této sezoně dost a dost. Vedeme o patnáct, vzápětí o sedm a znovu o čtrnáct. Jako nyní. Svitavy nás přibrzdily, protože jsme jim dovolili spoustu útočných doskoků. S kvalitnějším soupeřem by se nám to nemuselo vyplatit. Ten už nás pak nemusí zpátky do vedení pustit. Tohle nás může do budoucna srážet. Musíme ta hluchá místa z naší hry odstranit.

Jak se zápas blížil ke konci, proměňoval se v exhibici. Je přesně Sandersova filozofie to, že chce nastřílet soupeři co nejvíce bodů?
To chce asi každý trenér. Myslím si, že máme širokou rotaci hráčů a každý chce dávat body. Mladí kluci tolik v průběhu sezony nehrají a teď se měli šanci ukázat. A tu chuť musí mít. Pokud ji nemáte ve dvaceti, pak už se těžko hledá. Jsem rád, že se kluci nenechali uspat naším vysokým vedením a pořád tlačili na pilu. Navíc naši fanoušci si to zaslouží.

Po nástupu nového trenéra jste výrazně ubrali na ztrátách. Proti Svitavám jste jich vyrobili pouze jedenáct. To je například oproti zápasu s Opavou o více než polovinu…
Ell Sanders nám neustále připomíná, že nesmíme mít tolik ztrát. Raději opouštíme riskantní přihrávky a volíme jistotu. Jednoznačně jsme je museli zeliminovat.

Pardubice teprve podruhé v sezoně dosáhly čtyř výher v řadě. Tu pátou jim překazily právě Svitavy. V dalším zápase máte příležitost dosáhnout dílčího rekordu. Jak na to?
Chceme ve vítězném tažení pokračovat. Zkouškou ohněm pro nás bude středeční zápas v Kolíně. Tam je pokaždé horká palubovka a není pravidlem, že se vyhraje. Kolín je hlavně doma velmi nebezpečný. Mohl by o tom vyprávět třeba Prostějov, kterému tam skončila cesta pohárem.