Čtyřnásobného olympijského vítěze ve vytrvalostním běhu Emila Zátopka (na archivním snímku) jsem poznal v dobách jeho největší slávy, kdy překonával světové rekordy, ale i později, kdy pracoval jako bagrista a řidič nákladního vozu na výstavbě Lipenské přehrady.

Je to již pěkná řádka let, kdy mi sdělil můj přítel Zdeněk Veselík, abych moderoval v tehdejším pardubickém hotelu Grand setkání Emila Zátopka se zástupci Továren mlýnských strojů, pokud ovšem nebude nadřízenými úřady zakázáno. Za kritiku vstupu sovětských vojsk do tehdejšího Československa v roce 1968 totiž Emil Zátopek přišel o plukovnickou hodnost a byl propuštěn do civilu.
Úřady naštěstí tenkrát akci povolily. Velký sál Grandu byl zaplněn do posledního místa. S humorem jemu vlastním vyprávěl své zážitky a podporoval olympijské myšlenky.

Oporou mu byla i jeho manželka Dana. Když se Zdeněk Veselík Emila Zátopka zeptal, kolik jsme mu dlužni za jeho cestu z jižních Čech do Pardubic a zpět, odpověděl s úsměvem, že si nic nevezme. Že prý je rád, že na něho lidé nezapomínají.
Ve Finsku Emil Zátopek, i po své smrti, stále patří mezi nejpopulárnější běžce světa. Postavili mu tam dokonce i pomník.

Miroslav Motyčka