Kliknutím zvětšíteBiatlonové akcie na české sportovní burze stoupají. A zásluhu na tom má i Klub biatlonu Letohrad. Jeho člen Mikuláš Karlík čerstvě vybojoval stříbro na MS juniorů a další se objeví od čtvrtka na závodech Světovém poháru v Novém Městě na Moravě. V místě, kde se rozjel boom tohoto odvětví. Letohradský trenér žactva a vedoucí sportovního střediska Jiří Faltus poodhalí tajemství biatlonového rozpuku.
Kdy jste zaznamenali nejvyšší nárůst mladých biatlonistů ve vašem klubu?
Boom v našem sportu začal po mistrovství světa v Novém Městě na Moravě 2013. Bylo pro naše barvy z pořadatelského hlediska i pro propagaci biatlonu velice přínosné. Přenosy vysílala televize a s úspěchy českých reprezentantů přišel nárůst dětí nejen do našeho oddílu.
Na úspěchy Gabriely Soukalové a Ondřeje Moravce navázal Michal Krčmář. Hrnuly se k vám po olympiádě v Pchjongčchangu další děti?
V dalších letech už se mládežnická základna rozšiřovala konstantě. Biatlon se dostal vysoko do podvědomí veřejnosti a zájemci vědí, kde nás najít. Díky tomu jsou v současné době oddíly plné. Samozřejmě těch středisek v republice moc není. My se nacházíme v takové geografické poloze, že se děti z okolních vesnic stahují k nám a ty vzdálenější například do Nového Města na Moravě.
Můžete to vyčíslit přesně?
Dříve jsme měli v oddíle čtyřicet dětí do patnácti let. Ve čtyřech kategoriích U12, U13, U14, U15 se jich pohybovalo cca dvacet. Kolem roku 2013 začalo číslo stoupat. Teď u nás trénuje kolem čtyřiceti dětí, které zabezpečujeme jako profesionální trenéři s Kubou Procházkou a pomáhá nám několik dalších dobrovolných trenérů. Z těch čtyřech desítek jich pak asi osmadvacet jezdí české poháry. V mladších kategoriích u trenéru Marie Málkové a Petra Grossmanna a se připravuje další čtyřicítka mladých sportovců. V současné době je v klubu kolem osmdesáti dětí do patnácti let.
Jak vypadaly nábory?
Rozdělil bych to na dvě skupiny. Hlásily se děti, které biatlon neznaly, potažmo nedělaly žádný jiný sport. Ta druhá se skládala z dětí, které byly naopak hned od malička sportovně založené. Díky tomu, že jsme jediní v okolí Letohradu, kdo má v klubu sportovní středisko, tak ostatní odvětví převyšujeme. A rodiče náš sport i kvůli tomu vyhledávají.
Zůstali z té boomové generace všichni u biatlonu, popřípadě jak se prosazují?
Většina těch nově příchozích členů u biatlonu zůstala. Když už ne jako závodníci, tak jako trenéři, rozhodčí, servismani. A třeba Petr Kánský servisuje lyže u reprezentace. Někteří zase pomáhají s organizací místních závodů jako rozhodčí. Další nám pomáhají zabezpečit malé dětičky. Ale z těch aktivních bych zmínil současné reprezentanty Mikuláše Karlíka či Tomáše Mikysku.
Právě oni ční nad ostatními?
Ještě bych k nich přiřadil Luďka Abraháma. Z mladších kluků bych zmínil Honzu Semiráda a Jakuba Vondráčka. Kuba sice úplně nevyčníval, ale je to ohromný dříč. Poctivý kluk, který nic neošidí. Svou pílí míří vysoko. Nominoval se na MS dorostenců. Sám jsem zvědavý, kam až se dostane.
Mluvíte stále o chlapcích. Co Letohrad a děvčata?
Daří se nám s kluky, ty holky nám nějak nejdou. Asi tady máme nějakou špatnou vodu (směje se). I když, možná se blýská na lepší časy. V podobě Sváti Mikyskové, mladší sestry Tomáše. Šikovné jsou také holky Grossmannovy. A reprezentantky B týmu Tereza Vinklárková i Natálie Jurčová u nás sice nezačínaly, ale prošly naším dorostem.
Na nedávném mistrovství světa vybojovala zlato Markéta Davidová. Očekáváte opět vyšší zájem o biatlon?
Pochopitelně jsme za zlato Markéty rádi. Pokračujeme v medailovém trendu a každý takový výjimečný úspěch nás ještě více zviditelní. Nicméně nějaký extrémní nárůst už neočekávám. Nepřeje tomu ani covidová doba.
Máte partu tak zblázněnou do biatlonu, že spolu sledujete televizní přenosy?
Když jsme na nějaké společné akci, tak se spolu díváme na televizi. V Letohradu je na tenisových kurtech klub a tam jsme se scházeli při sledování olympiád. Měli jsme důvod fandit o to víc, když české barvy hájili Michalové Šlesingr s Krčmářem nebo Ondra Moravec. Ale nejen biatlonisté a nescházíme se pouze na biatlon. Jsme malé město a sporty tu drží při sobě. Někdy je to komplikovanější, protože máme také závody. Bohužel v této době je to nemožné.
A co trénink v době covidu?
Podařilo se nám zasněžit v areálu, což je pro nás vždy, řekněme, nejtěžší práce. Pro trenéry, údržbu a všechny ty nadšence. Není to jednoduché, protože máme dvoukilometrový okruh. A po šířce celé dráhy je potřeba padesáti centimetrů sněhu. No a jinak trénujeme po dvou. Výrazně jsme museli snížit počty a čas na jednom tréninku. S jednou dvojicí se intenzivně připravujeme zhruba půl hodiny. Pilujeme chvíli techniku a pak je pošleme na trať. Aktuálně jsme museli nějakou formu tréninku zrušit úplně…
Nepřipadá vám to jako výsměch, v tom smyslu, že sněhové podmínky konečně přejí zimním sportům a vy to máte do Orlických hor, co by kamenem dohodil?
Ve všední den se tam stejně nemáme jak dostat. Nemají to jednoduché trenéři ani rodiče. Párkrát jsme byli na Suchém vrchu, když nám tam rodiče děti postupně navozili. V zimě není den tak dlouhý a když člověk přijde z práce a má vzít děcko na hory, tak to by tam přijel pomalu za tmy. Naštěstí máme v areálu ten okruh osvětlený.
Kdybychom se ještě vrátili do minulosti, jaká slavná jména váš klub vypustil do velkého světa biatlonu?
Z těch top to byli Roman Dostál, Michal Šlesingr a Ondřej Moravec. Přes náš oddíl přešli v mládežnických kategoriích také Michal Krčmář i Jakub Štvrtecký, Petr Hradecký, kteří sice nejsou z Letohradu, ale s klubem se sžili. O místo na slunci si říkají Mikuláš Karlík a Tomáš Mikyska. Potom jsme vychovali řadu funkcionářů a trenérů.
Hlásí se slavní biatlonisté k letohradskému klubu? Pomáhají vám s trénováním?
Ti stále aktivní u nás víceméně trénují a na víc už jim nezbývá čas. Každopádně naše děcka k nim vzhlíží a jsou rádi, když je vidí. Nemají problém se jim podepsat na trička či čepice. Boušek (Michal Šlesingr - pozn. red.) má po konci kariéry trochu volněji, tak nám v prosinci, když se ještě mohlo do Rakouska, pomohl s organizací výjezdu.
Jak to vidíte s budoucností biatlonu v jedné z tuzemských bašt tohoto sportu?
Hlavně uvidíme, co nám v konečném účtování přinese covid. Za normální situace bych o budoucnost strach neměl. Členskou základnu máme solidní, o to, kdo by děti trénoval, také nemám obavy. Otázkou ale bude financování. Jestli prostředky, které jdou od státu, z kraje nebo z biatlonového prostředí budou naplňovat náš rozpočet v plné výši, nebo zda se nebudeme muset uskrovnit. Popřípadě i přenést větší zátěž na rodiče.
Ve vašem klubu se soustředí děti z Letohradu a blízkého okolí města. Jezdí k vám i z větších vzdáleností?
V žákovských kategoriích se jedná skutečně jen o místní děti, neboť ty ze vzdálenějších míst trénují ve svých oddílech. Tím, že máme statut Sportovního centra mládeže a ony pak mají nějakou výkonnost, tak k nám přecházejí. Zažil jsem ale jednoho kluka z Pardubic, který je teď u nás v dorostu. Dojížděl už jako žák. Je to pro něj časově náročné. Protože ono to není tak, že se dvakrát týdně sejdeme a pohoda. Máme většinou tři tréninky týdně plus o víkendu jeden.
Máte pro ty přespolní přichystáno nějaké ubytování, nebo stále dojíždějí?
Máme pro ně ubytování. Jsou za to rádi, protože ještě musejí skloubit sport se školou. Kolikrát přejdou do Letohradu studovat. Ve městě je gymnázium, kde vycházejí našim členům vstříc. To samé na průmyslové škole. Pokud si plní svoje povinnosti, škola je bez problémů pro biatlonové zájmy kdykoliv uvolní. Doufám, že ta spolupráce bude pokračovat.
Seznamte se
Jiří Faltus je úzce spjat s letohradským klubem od pětadvaceti, tedy patnáct let. S Ondřejem Moravcem, který je o tři roky mladší, i Michalem Šlesingrem spolu v klubu závodili. Dlouhou dobu působí na postu trenéra. Začínal u dorostu. Potom se vytvořily podmínky pro žactvo, tak přešel k mladším kategoriím. A dvanáct let už se stará o děti. Když do oddílu přišel Michal Krčmář, tak byl s Michaelem Málkem u dorostu. Jako trenérovi mu rukama prošla spousta biatlonistů. Zhruba ve věku od deseti do patnácti let.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
