Blesky na lepší časy… Hokejbalisté od Bylanky mají po několika hubených letech reálnou šanci nahlédnout do vysněného play off. Klub s přesným názvem ERA Svítkov Stars Pardubice už nechtěl „leštit“ lavičky v suterénu, a tak se před sezonou posílil. Přesto hrající předseda ROBERT KOCH není s podzimem úplně spokojený. Jeho tým se totiž choval jako pověstný Janošík. Bohatým bral a chudým rozdával…

Pane předsedo, jaké byly vaše předsezonní cíle?

Náš cíl byl a také zůstává jednoznačný. Chceme postoupit do play off. A je úplně jedno z jakéhokoliv místa.

Jak jste spokojen s plněním cílů, či spíše jak hodnotíte podzim?

Hodnocení je složité. Řekl bych, že jsme se pohybovali v určitých sinusoidách. Ze začátku jsme měli velmi těžký los, když jsme hráli jenom ve venkovním prostředí. Bohužel jsme prohrávali většinou o gól či o dva. Následovaly zápasy, které jsme odehráli ve velkém stylu. Přišlo několik vítězství v řadě, díky nimž jsme se dostali na osmou příčku. Konec byl ale zase špatný. Pohříchu jsme nezvládli důležitá domácí utkání.

V tabulce patří vašemu týmu devátá příčka. Oproti letem minulým neobýváte místa v suterénu. To je pokrok, nemyslíte?

To je jistě pro nás velmi dobře. Nicméně s kádrem, který prošel v létě velkými změnami, jsme za žádných okolností nechtěli hrát v národní lize druhé housle.

Reálně můžete uvažovat o play off, co se změnilo?

Určitě se změnil kádr. Hráči, kteří k nám před sezonou přišli, vložili do týmu velké zkušenosti. Jedná se o hokejbalové osobnosti Pardubic jako například Šprincl, Švihlík, Stránský a další kluci z Delty. Jenže na konci podzimu, jsme přišli vlivem zranění a pracovním povinnostem o pár hráčů základní sestavy, a to nás stálo body.

Letošní los byl pro vás poněkud zvláštní. První čtyři kola jste odehráli venku, v závěru jste zase nevytáhli paty ze Svítkova. Co tomu říkáte?

Máte pravdu, že je to velmi zvláštní. V ostatních sportech se toto moc nevidí. Nejsem zastáncem těchto rozpisů, kdy se hraje moc zápasů venku a pak naopak doma.

Souhlasíte s tím, že žádnému týmu nepřidá, když se doma představí až měsíc od začátku soutěže, navíc s nulou na kontě?

Ano. Je velmi obtížné začínat zápasy venku. Ale museli jsme se tomu přizpůsobit. Nic jiného nám nezbývalo.

Venku jste celkem v šesti zápasech vyšli bodově naprázdno. Jaký je toho důvod?

Důvod je jednoduchý. Na zápasy k moravským soupeřům v amatérském sportu těžko můžete jezdit v plné sestavě. No a v momentě, kdy proti hokejbalovému týmu vyběhne tým posílen o hráče, kteří hrají hokej, opravdu není jednoduché zvítězit.

Doma jste se prezentovali vrtkavou formou. Zdoláte silné Malenovice či Sudoměřice a pak prohrajete se srovnatelnými týmy. Máte proto vysvětlení?

Je to otázka psychiky a hlavně připravenosti na zápas. Dokážeme se vyhecovat na družstva, která hrají ve vyšších patrech. Jsme ale tým, který se zatím přizpůsobuje výkonnosti protivníka. Nedokážeme ho jednoduše přehrát. To se musí změnit na jaře i v dalších letech. Do zápasů musíme jít s daleko větší touhou urvat vítězství.

Jedna změna tu je. Oproti minulosti Svítkov boduje venku…

Bodujeme na hřištích soupeřů, kteří jsou u nás blízko. Je to dáno geograficky, ať už v případě Heřmanova Městce nebo Přelouče. Před těmito střety se asi dokážeme na soka daleko lépe připravit.

Vrcholem podzimu pro váš tým musela být výhra nad Přeloučí a ještě ke všemu na její ploše. To už se Svítkovu dlouho nestalo…

V tomto zápasu na tým Přelouče dolehla maximální krize jejího špatného podzimu. To nám velmi pomohlo. Bohužel jsme v tomto zápase ztratili možná více, než jsme získali. Dlouhodobé zranění si totiž odnesli Švihlík, Stránský, Nekola. Po tomto utkání už na podzim nenastoupili.

A zvládli jste i další skoroderby s Heřmanovým Městcem. Je to lepší znalostí lokálních soupeřů či vetší motivací?

Motivace v zápasu s Heřmanovým Městcem byla obrovská, jelikož pár kluků nastupovalo za Heřmaňák v dobách jejich největší slávy. V tomto zápase byl Heřmanův Městec jen stínem výborného týmu z minulosti.

Když už to vypadalo na báječnou druhou polovinu Svítkova, přišly tři domácí prohry. Z toho ve dvou jste ani jednou neskórovali. Proč tomu tak bylo?

Tyto duely nás zastihly v naprostém herním útlumu. Mysleli jsme si, že vše půjde samo a zápasy vyhrají jednotlivci. To je ale špatná filozofie. Potřebné úspěchy může přinášet jen a jen týmová soudržnost.

Můžete v kostce zhodnotit výkony jednotlivých řad, začněme gólmany?

Před sezonou nebyla předem jasně dána jednička. O tento post se prali Mroviec a Černický. Bohužel u druhého jmenovaného častá pracovní vytíženost způsobila to, že se jedničkou po právu stal Honza Mroviec. Pro tým je sice oporou, ale při jeho mladém věku je potřeba, aby dále sbíral zkušenosti a zlepšoval se.

Co soudíte o výkonech obrany?

Tam máme malinko rezervy. Do týmu přišli hráči jako Stránský, Šatara, vrátil se Kamaryt, ale stále nemůžeme najít ideální sestavu. Buď z důvodu zranění nebo pracovní vytíženosti.

Jak byste okomentoval útočné snažení vašeho družstva?

V tomto ohledu jsme velmi spokojení s posílením kádru. Chybí mi tam trochu spolupráce hráčů v každé pětce. Chtělo by to více komunikace a hlavně hrát ve stejném složení. Snad se nám to na jaře podaří ustálit.

Jaký byste vybral nejlepší zápas podzimu a proč?

Nejlepší zápas byl jistě zápas proti Opavě. Ten nás neskutečně nastartoval na další zápasy. V průběhu druhé třetiny jsme prohrávali již 0:4 a obrat na 6:5 proti týmu ze špičky tabulky byl naprosto fenomenální. Tam se projevilo to, že tým jako takový má jistě na víc než na umístění na deváté příčce.

A co nejhorší zápas podzimu?

Byly dva a to na závěr podzimu. V krajských derby s Poličkou a Českou Třebovou jsme naprosto propadli v přístupu k zápasu a dodržovaní určitého systému.