„Bylo to dost narychlo. V pondělí večer se mi ozvali z reprezentace. Tak se to v klubu promptně řešilo. O pauze se měly nacvičovat nějaké věci. Já s Viktorem Půlpánem jsme v reprezentaci a kabinou se navíc prohnala nějaká viróza. Zdravých kluků je tam teď málo, ale oni si s tím nějak poradí. V úterý jsem si sbalil baťůžek a přijel na sraz do Nymburka,“ popisuje hektický začátek tohoto týdne podkošový hráč Beksy.

Jeho povolání zapříčinily zdravotní patálie v českém týmu. Konkrétně nově i Patrika Audy. „Těší mě, že jsem dostal důvěru v týmu, který za poslední roky urazil obrovský kus cesty. Situace se ale vyvinula tak, že se nároďák ocitl v těžší situaci a já se chystám nějakým způsobem pomoct. Navíc v zápasech proti evropským velikánům. To člověk nepotřebuje mít zvláštní motivaci. Být v národním týmu své země je pro každého hráče to nejvíc. Vůbec ale nevím, co od toho očekávat. Jsem už jen rád za to, že jsem se do reprezentace dostal. Když dostanu příležitost, udělám vše, co bude v mých silách. Je to super, jak se to sešlo. Všechny kvalifikační zápasy se hrají v Pardubicích, kde už pátou sezonu hraju. A je to jedině dobře, protože Pardubice jsou basketbalové město. Chodí hodně diváků. Věřím, že na Francii bude zase plno,“ říká Ondřej Kohout.