Čestným hostem 37. ročníku silničního běhu Patnáctka Hvězdy Pardubice byla světová sportovní legenda JARMILA KRATOCHVÍLOVÁ. Bývalá československá běžkyně říká: „V době úpadku běžeckého sportu, pořadatelské aktivity Hvězdy SKP Pardubice vždy ráda podpořím, třeba formou účasti.“

Jarmila Kratochvílová se do dějin královny sportu zapsala tučným písmem. Vždyť dodnes drží světový rekord v běhu na 800 m (1:53,28). Dále se může například pyšnit olympijským stříbrem z Moskvy a titulem dvojnásobné mistryně světa z Helsink v běhu na 400 m a „půlky“. Dodnes pamětníkům zaplesá srdce, když si vzpomenou na její bitvy s Marit Kochovou z tehdejší NDR.

Po ukončení závodnické kariéry přešla k trenérskému řemeslu a možná také proto jí nezbyl čas na založení rodiny. Vše si vynahradila při trénování, kdy pro českou atletiku vychovala „dvojčata“ Hanu Benešovou a Ludmilu Formanovou. Obě to dotáhly na dvě olympiády (Atlanta a Sydney). Navíc Formanová v roce 1999 kralovala půlkařkám na MS v Seville. Lídu bere jako vlastní dceru, proto ji určitě trochu zasáhl fakt, že na začátku května oznámila ve svých třiatřiceti letech konec se závoděním.

Jarmilo, jako bývalá běžkyně určitě musíte mít radost z aktivit Hvězdy Pardubice? Vždyť to není pouze Patnáctka, nebo Vinařský půlmaratoín. Kromě těchto závodů pardubičtí funkcionáři pořádají Mikulášský běh, Atletické středy zaměřené na běh a podobně…

Pro běžecké disciplíny i atletiku jako takovou to je velké plus. Sleduji totiž podrobně situaci v České republice a zdá se mi čím dál tím horší. Teď narážím především na skutečnost, že klesá výkonnost naší elity. Dobří běžci mizí, a také se mi zdá, že se nimi vytrácí radost z běhání. Tu spíše než mladí mají borci z kategorií nad čtyřicet let. Snažím se podporovat zejména silniční běhy a z celého srdce si přeji, aby se nová generace vrátila na atletické ovály. Proto mě těší pohled například tady v Pardubicích na atletickou drobotinu. Snahu Hvězdy vždy ráda podpořím účastí, popřípadě odstartuji nějaký závod.

Zmínila jste pojem nová generace. Právě úbytek dětí v oddílech je nejcitelnější. Jak z kruhu ven?

Je pravda, že dnešní děti jsou daleko pohodlnější než minulé generace. Vím, o čem mluvím, neboť jsem denně na stadionu. Pozoruji, jak dělají všechno pro to, aby se omluvily nebo alespoň něco ošidily. Pevně věřím, že se jednou nabaží výdobytků této doby a vrátí se k atletice.

Nepříznivé situaci nenahrává ani fakt, že se rodí málo dětí a sportovních odvětví spíše přibývá. No, a to málo si rozeberou, řekněme významnější sporty, než je atletika. Jakou vy máte s tímto zkušenost?

Jsem trenérka, takže dobře vím, jak se věci mají. Mnohokrát jsem viděla rychlého klučíka a snažila se ho nalákat na atletiku, ovšem v drtivé většině případů mi bylo řečeno, že už dělá fotbal. U děvčat je to ještě možná horší. Připadají mně líné a svým během spíše připomínají starší paní. Svůj díl viny na tom nesou také rodiče. Chápu sice, že jsou dlouho v zaměstnání a na děti nemají moc času, přesto by je měli vést více ke sportu.

Obraťme list a přejděme ke zprávě, která přesně 2. května obletěla celý svět. Mistryně světa z roku 1999 Ludmila Formanová definitivně pověsila tretry na hřebík. Co jste tomu vy, jako její blízká osoba, říkala?

Abych byla upřímná, myslela jsem, že Lída skončí daleko dřív. A to v době, kdy mi ohlásila, že je těhotná. Přece jenom být matkou malého dítěte je velká zátěž a péče o rodinu vyžaduje hodně energie. Lída se však loni poměrně krátce po porodu vrátila a až mě překvapilo v jak dobrém stavu. Začala běhat slušné časy, ovšem já se obávala prvního zranění a také toho, že se s tím psychicky nevyrovná. Bohužel zranění přišlo letos v zimě. Možná jsme měli halovou sezonu vynechat, my totiž byly zvyklé celý rok trénovat venku, a soustředit se na „dráhu“.

Ještě nedávno se poměrně nahlas hovořilo o její snaze probojovat se na olympijské hry v roce 2008. K tak zásadnímu rozhodnutí asi musela mít značný důvod?

Jejímu zraněním oslabenému organismu nenahrály ani klimatické podmínky letošní zimy. Lída šla z virózy do virózy, užívala antibiotika, a já už tušila, že se blíží konec její závodnické kariéry. Oficiálně mně to ohlásila 1. května s tím, že veřejnost se to dozví o den později. Do jejího rozhodnutí jsem vůbec nezasahovala. Pouze jsem jí řekla, že když nebyla nikým ovlivněna, je to určitě správná volba. Lída udělala pro českou atletiku strašně moc a zaslouží si velké uznání. Musím přiznat, že mi velmi chybí. Zatím si nemohu zvyknout, že už nejsem její trenérkou. Dokonce do bloku, kam zaznamenávám tréninkové dávky, někdy napíšu jméno Lída.