Ty budou řezaný… Nemají v extralize co dělat… Rychlokvašky… Podobné věty se snášely na hlavu HBC Autosklo–H.A.K. Pardubice, nováčka extraligy po odkoupení nejvyšší soutěže. Škarohlídové narazili. „Alfa“ sice nebuší na dveře play off, nicméně je dostatečně vzdálena od sestupových vod. Trenér JIŘÍ MAŠÍK může být se svým souborem spokojen.

Jak jste v klubu spokojeni s umístěním a s počtem bodů?

 S počtem bodů spokojený nejsem. Ne, že by to bylo úplně špatné, ale ke spokojenosti mi chybí tak tři body. Štve mě to především z toho důvodu, protože vím, že jsme je mohli v pohodě uhrát.

A co předváděná hra?

 Předvedená hra byla celkem solidní. Samozřejmě jsme se nevyhnuli výkyvům, ale to jsem očekával. A to bez urážky hráčů. I když někdy to bylo nepochopitelné. Jako v zápase s Kertem Praha. Dvě třetiny jsme vedli a hráli dobře. Jenže tu třetí jsme odflákli a soupeři darovali vítězství. Na druhou stranu jsme odehráli vyrovnané zápasy i s favority celé soutěže a kromě prvního zápasu v Mostě, kde jsem byli vyloženě vyjukaní, nás nikdo výrazně nepřehrál.

V hokejbale se nepohybujete prvním rokem. Můžete srovnat extraligu a národku, ve které hrál váš tým v loňské sezoně?

 Mezi soutěžemi je obrovský rozdíl. Hlavně v přístupu hráčů, rychlosti, nasazení a síle. Teď je vše ve větší rychlosti a není na nic čas. Kluci byli zvyklí si pohrát s míčkem a pak něco udělat, ale v extralize jsou ihned bez něj a nebo musejí podstoupit osobní souboj. Hodně jsme pracovali právě na osobních soubojích a postupně se to zlepšilo.

V kolektivních sportech je jedna zásada. Prohraný nebo vyhraný souboj je rozdíl jestli tým bude útočit nebo bránit…

 Ano. Ze začátku jsme měli problémy. Soupeři nás přečíslovali v rychlých protiútocích, protože jsme prohrávali důležité souboje ve středním pásmu. Ale to bylo pochopitelné, když si uvědomíme, že jsme skládali úplně nový tým. A hlavně s extraligou mělo zkušenost minimum hráčů.

Co vašim svěřencům chybí k tomu, aby mohli v extralize figurovat v tabulce ve vyšších patrech?

 Proměňování brankových příležitostí a udržení koncentrace po celých pětačtyřicet minut. To byly asi největší minusy. Pozitivní ale bylo, že jsme se do těch šancí dokázali dostat, ovšem pak jsme situaci řešili často ukvapeně nebo místo střely jsme začali ještě vymýšlet složitou přihrávku.

Ještě jedna věc. V pozápasových hodnoceních jste poukazoval na ztrátu koncentrace. Chcete vaše myšlenky ještě rozvést?

 Hm. Výpadky koncentrace byly dost časté. S Markem Novotným jsme neustále přemýšleli, jak tento nešvar našeho týmu odstranit. První třetinu jsme odehráli super a do druhé jako kdyby nastoupilo úplně jiné družstvo. Dostali jsme dva tři góly a bylo vymalováno. Někteří kluci si stále chodili jen tak zahrát hokejbal a to zkrátka v extralize nejde. Tam už se musí dodržovat určité pokyny. Věřím, že si to všichni uvědomují a na jaře to bude znát.

Nezkušený nováček a prohry… To se pokaždé projeví na psychice. Jak jste na tom v tomto ohledu?

 Pochopitelně po šňůře proher nebyla nejlepší. Na druhou stranu mě mile překvapila skutečnost, že v kabině se neobjevila nějaká depka. Na všech hráčích bylo vidět, že je to mrzí a že situace není ideální, ale nebylo tam mrtvolné ticho. Klukům jsme říkali, že by bylo nejhorší zvyknout si na prohry a snažili jsme se je vyburcovat a zdravě naštvat

Máte nějaké vysvětlení, proč jste v domácím prostředí daleko silnější než při venkovních výjezdech?

 Nevím přesně čím to je, ale doma hrajeme s daleko větší chutí a nasazením. Určitě k tomu přispívají diváci, kteří chodí na hokejbal v hojném počtu, za což jim patří velký dík. Hráči se i díky jejich povzbuzování cítí doma jistější. Poslední hrací víkend jsme si tu venkovní bilanci trochu vylepšili. Přesto víme, že zápasy mimo naší polabinskou arénu nebyly ideální. Zejména prohra v Dobřanech mi pořádně hnula žlučí. Na jaře hrajeme většinou na domácí půdě, a tak doufám že na dobré výkony navážeme.

Stěžejní je pro vás fakt, že vaše družstvo zvládá zápasy s týmy v tabulce pod vámi o pomyslných šest bodů…

 Určitě. I díky tomu máme jakoby o jeden bod náskoku navíc. Už na začátku sezony jsem říkal, že nebudeme za každou cenu honit play off a pak spadneme. Začínali jsme od nuly a prvořadý úkol byl a je udržet extraligu, stabilizovat mančaft do dalších let a do prvního týmu začít zapracovávat mladé odchovance. Tyto psychicky těžké zápasy jsme zvládli a hlavně dovoz šesti bodů z Moravy byl pro nás mimořádně důležitý. Vždyť silná Vlašim tam oba zápasy prohrála…

S favority celé soutěže jste vesměs sehráli vyrovnané duely. Proč se ve finále misky vah překlápěly na stranu vašich soupeřů?

 Jednoznačně zkušenost. To byl ten hlavní rozdíl. Říkal jsem klukům, že nemůžeme hrát profesorsky. Na to prostě nemáme. Naší devízou musí být chuť, nasazení a hlavně bojovnost. Odehráli jsme opravdu dobré zápasy s těžkými soupeři jako v Ústí nad Labem, doma s Kladnem, v Hradci Králové i doma s Mostem a opět s Ústím. Kluci si dokázali že i proti těmto týmům můžeme hrát, ale musejí podat výjimečný výkon. Nikde jsme nedostali žádnou nakládačku a myslím, že jsme nikde ostudu neudělali. Prohrávali jsme to ano, ovšem nebyla to hra kočky s myší, jak nám před sezonou někteří lidé předpovídali.

Teď trochu otázka na tělo. Jak je trenérovi, když dopředu tuší, že jeho tým na soupeře zkrátka kvalitou nemá?

 Je to těžké, ale já jsem počítal, že to první rok takové třeba bude. Když nastupujete s hráči, kteří se nejvýše podívali do první národní a věk u většiny z nich se pohybuje kolem dvaceti let, tak se dá předpokládat, že tým složený z několika reprezentantů je přehraje. Ale znovu opakuji, že nikde to nebyl průšvih. Až na to úvodní vystoupení v Mostě. Kromě toho, že to byl náš první zápas, chyběli nám tři zkušení kluci. Věkový průměr šesti našich obránců byl devatenáct let.

Do nejvyšší soutěže jste se dostali odkoupením licence od Heřmanova Městce. A začalo shánění hráčů, kteří by na extraligu stačili. Jak bylo obtížně sladit hru při těch změnách?

 Základem byla dobrá letní příprava a ta se nám myslím povedla. Mile mě překvapilo že nás žádný tým neutahal a ani nějak fyzicky nepřehrával. Bohužel, když jsme přešli z tartanu na hřiště, tak kvůli pracovním i zdravotním komplikacím jsme se nescházeli zcela kompletní. To se projevilo na naší souhře. Znovu jsme museli skládat útoky, obrany i celé pětky. Hráči se poznávali a navíc vstřebávali daleko větší požadavky na taktiku než byli zvyklí. Na druhou stranu byli pracovitý, takže jsme to měli o něco lehčí.

Dobrý pozorovatel si všiml, že v závěru podzimu jste dali příležitost dalším mladíkům…

 Je to tak. K zápasům jsme povolali několik juniorů a jednoho šestnáctiletého dorostenci. Jejich výkony jsou pozitivním přínosem do budoucna. V tomto ohledu nám velmi pomáhají starší kluci jako Miloš Kamaryt, Michal Drenko a Zdenda Hodr. Jdou klukům příkladem, pomůžou i radou. Na tréninku si přidávají a mladší kluci když vidí že třeba Kami si mezi střídáním při tréninku přidává kliky a sklapovačky, tak už to někteří dělají po něm. Rovněž toto náš tým i je samotné posouvá nahoru.

Play off je pro váš tým nenávratně ztraceno. Co tedy zamýšlíte ve zbývajících sedmi zápasech?

 Pozor, toto nerad slyším. Já nikdy neprohrávám dopředu. Play off nehoníme, ale dokud je šance, tak nic nevzdáváme. Mezi osmým Letohradem a námi je sice desetibodový rozdíl, ovšem na jaře se hraje ještě o jedenadvacet bodů. Prvořadý úkolem však zůstává záchrana. Kdyby se nám ale povedly první dva zápasy, budeme bojovat!

Čekají vás ještě obě východočeská derby na domácí půdě. Venku jste v nich neuspěli. Byla tato měření sil výjimečnější než ostatní zápasy?

 Pro mě byl jen jeden. Samozřejmě zápas s Letohradem, byl rovněž trochu vyhecovaný, ale spíš z jejich strany a hlavně od trenéra Martina Motyčky. Oni proti nám „bojují“ a prohru by asi nekousali. Je v tom i osobní účast i když moc nechápu z jakého důvodu.

Takže jediným výjimečným zápasem byl ten s Hradcem Králové?

 Samosebou. Bylo jasné, že se bude jiskřit z několika důvodů. Těmi byly rivalita měst, můj odchod z Hradce do Pardubic i kluci, kteří hráli v obou týmech. Zápas měl mimořádnou kvalitu a i když jsme prohráli, tak jsem před kluky smekl. Na to, že to bylo derby, tak se hrálo neuvěřitelně fair play. Například po souboji před brankou se náš Michal Drenko a s hradeckým Honzou Bacovským poplácali a usmáli se na sebe. Trochu mě tato situace zahřála u srdce, protože oběma týmům jsem se snažil osvojit si myšlenku disciplíny. Hradec má skvělý tým a bez jakékoliv ironie, bych mu přál titul. Kluci tam poctivě pracují a vím, jak dokážou dřít na tréninku a co hokejbalu obětují.

Co vás čeká v nejbližší době a jaká bude příprava na jaro?

 Po skončení podzimní části hráči dostali volno. Musí si odpočinout fyzicky i od sebe navzájem. Sejdeme se 2. ledna a začne zase fyzický dril v tělocvičně, v posilovně a na spinninku. Od února nám doufám dovolí počasí přejít na hřiště, abychom se dobře připravili na první zápas se silnou Plzní.

Říká se, že trenéři „nespí“ ani o zimní přestávce…

 Ano to je trefné. Hráči odpočívají, ale my dál pracujeme. Připravujeme tréninky a momentálně řešíme složení týmu na jaro. Končí střídavé starty a hráči se musí rozhodnout kde budou na jaře hrát. To je teď priorita, aby jsme měli v lednu jasno. Naši junioři i dorost to mají ve svých soutěžích velmi dobře rozjeté a nechceme jim vybrat hráče. Vybraní hráči s námi projdou přípravou a zapracujeme je podle potřeby, jinak pomohou svým týmům.

Trenére, máte pro své svěřence ještě nějaký vzkaz?

 Nejen pro ně. Chtěl bych všem v klubu popřát klidné prožití konce roku, protože jinak je to stálý shon. Takže „nohy nahoru“ a na chvilku vypnout…

HBC Autosklo-H.A.K. Pardubice

Podzim: 9. místo, 14 bodů (4 1 0 10), skóre 35:50. Doma: 8 bodů (2 1 0 3), skóre 18:15. Venku: 6. bodů (2 0 0 7), skóre 17:35. Nejlepší v kanadském bodování: 15 – Waber, 12 – Hodr, 7 – Válek, Drenko. Nejlepší střelci: 8 – Hodr, 7 – Waber, 4 – Merta, 3 – Válek, Minařík. Brankáři: Matrka 2,67 gólu na zápas a 90,61 % úspěšnost zásahů, Smekal 4,52 a 87,50 %.