Nevyšlo to s play off ani napočtvrté, přesto v klubu M&M reality Sokol Pardubice nepanuje zklamání. Nováček florbalové Fortuna extraligy obsadil desátou příčku ze dvanácti.

Všechny pády i vzestupy v nedávno skončené sezoně přežilo trenérské duo Miroslav Janovský – Jan Felsenberg. Druhý z nich se ujal hodnocení.

Jako nováček jste si před sezonou vytyčili sympatický cíl; poprvé v historii klubu se prokousat do play off. Vyřazovací boje vás sice minuly, nicméně ty záchranářské jste zvládli s bravurou. Jste tedy spokojeni či nespokojeni?
Vzhledem k tomu, že jsme letošní ročník zakončili vítězstvím a zachránili jsme extraligu v nejkratším možném termínu, tak první pocity byly dobré. Měli jsme ovšem na víc, než na konečnou desátou příčku. Průběh sezony ukázal, že cíl postoupit do play off nebyl nereálný. Cestu k jeho splnění jsme si několikrát zkomplikovali sami, a proto se té mety nakonec nepodařilo dosáhnout.

Nemohlo to být i tím, že těsně před sezonou jste v klubu museli narychlo vyměnit trenérskou dvojici?
Ideální to rozhodně nebylo, ale vzhledem k tomu, že jak já, tak hlavní trenér Míra Janovský působíme v klubu od jeho založení, tak jsme nešli do neznáma. S drtivou většinou kluků jsme se velmi dobře znali jak po florbalové stránce, tak osobně. Navíc hráči velmi rychle vstřebávali novinky, které jsme po nich chtěli, takže nástup k týmu čtyři týdny před začátkem extraligy nebyl problém.

Vstup do soutěže jste měli nadějný…
Do sezony jsme pochopitelně vstoupili plni nováčkovského elánu. Přidalo se i trocha sportovního štěstí, a tak jsme měli po dvou kolech solidní čtyři body.

Pak ale nastalo tápání, které se prohlubovalo. Do vánoční přestávky to byla jedna velká tragédie. Můžete vysvětlit proč?
Rozhodně jsme nešli herně dolů. Naopak, ale začínali jsme doplácet na celosezonní problém produktivitu. Z toho vyplynula série proher. A samozřejmě, čím více se prodlužovala, tím více na nás padala deka a bylo velmi složité se z ní dostat. Některé perně vydřené body jsme znehodnocovali zbytečnými ztrátami v zápasech, ve kterých jsme měli zvítězit. Posledním hřebíčkem byla předvánoční domácí prohra s naším konkurentem na postup do play off, pražskou Spartou.

Po Vánocích nastalo výrazné zlepšení. Co jste s hráči provedli v době těchto svátků klidu?
Týmu zřejmě pomohl fakt, že se postup mezi nejlepších osm dostal spíše do oblasti teorie. Po Novém roce jsme začali hrát uvolněně a vítěznou šňůrou jsme se opět dostali play off na dohled.

Nezvládli jste klíčový moment základní části. V přímém souboji o play off jste doma prohráli s Libercem…
Ano, tento zápas se nám opravdu nepovedl. V plné nahotě se ukázala směs toho špatného, co nás v sezoně potkávalo. Tedy množství ztracených bodů na domácí palubovce a neschopnost v zápasech, kde jsme měli převahu, získávat výraznější vedení. Mnohdy se stávalo, že jsme soupeře dvě třetiny zápasu doslova mleli, ale výsledkem bylo pouze jednobrankové vedení. To ve florbale do poslední minuty nic neznamená. O hubený náskok se dá velmi lehce a rychle přijít.

Při pohledu do statistik lze zjistit, že jste po hříchu stříleli málo branek. V čem spatřujete příčinu?
Za vše hovoří fakt, že jenom čtyři hráči vstřelili více než deset branek (Kunát, Zozulák, Brychta a Bahník). Když to trošku přeženu, tak ostatní útočníci góly prakticky nedávali. To byl jeden z důvodů, proč jsme měli třetí nejhorší ofenzivu v soutěži.

Ke cti vám ale slouží, že jste jako tým z dolní poloviny tabulky, zas až tak moc neinkasovali…
Hráči sami cítili, že vzhledem k naší produktivitě, vede cesta k bodům přes kvalitní defenzivu. Ve většině utkání dokázali dodržovat taktické pokyny a obranné vzorce. Inkasovali jsme většinou po individuálních chybách, které ale k florbalu patří. S naší obranou jsme byli celkem spokojeni.

Ve vašem případě nakonec platila rovnice: čtvrté play down = suverénní záchrana. Hrálo v tom roli, že jste již kovaní v těchto situacích?
Určitě. Z hráčů čišelo, že mají z těchto bojů zkušenosti. Dokázali na zápasy dobře nastavit hlavy. Ačkoliv se jednalo o vyrovnané duely, ve kterých šlo o hodně, tak je dokázali zvládnout bez nadbytečných emocí, soustředěně, bez výraznějších výkyvů. To byl hlavní důvod, proč jsme třikrát v řadě uspěli.

Opusťme vaše družstvo a vrhněme se na extraligovou soutěž obecně. Jak byste v kostce zhodnotil její úroveň?
Co se týče nároků na fyzickou připravenost, tak se extraliga stává rok od roku rychlejší a fyzicky náročnější soutěží. Co se týče hry jako takové, tak podle mého momentálně trochu stagnuje. Důvodem je zřejmě to, že starší hráči přestávají stíhat a mladší ještě nejsou tolik vyhraní. Ideální mix šikovnosti a fyzické vyspělosti mají v současnosti pouze Vítkovice.

Pardubičtí florbalisté na „pitevním stole“ svých trenérů

BRANKÁŘI
Jan Pipek: jedna z opor týmu, která v průběhu sezony okusila reprezentační sraz. Bohužel se nevyhnul některým výkyvům.
Roman Vítek: ideální dvojka, zaskočil dvakrát a především vítězný zápas s Future se mu povedl.

OBRANA
Petr Kosejk: zkušený hráč, prakticky nepostradatelný, nasazovaný na všechny klíčové okamžiky zápasů.
Adam Šťastný: stále mladý třiadvacetiletý obránce, který už toho dost odehrál. Pokud nepodcení přípravu, může herně růst a stát se lídrem týmu.
Michal Dziurdzik: má kvalitní rozehrávku, vynikající střelu, dokáže podporovat útok a dobrým čtením hry dokáže v defenzivě nahrazovat svůj menší vzrůst.
Denis Granec: spolehlivý, defenzivně laděný obránce s velmi dobrou fyzickou kondicí, který dokázal jít v průběhu sezony výkonnostně nahoru.
Adam Filip: kvůli dlouhodobým zdravotním problémům toho moc neodehrál, pokud je zcela fit, je to obránce pro extraligu.
Jakub Burian: velký talent, který brzdí časté zdravotní problémy.

ÚTOK
Karel Brychta: kapitán týmu, bojovník, střelec, se stoprocentním přístupem.
Martin Zozulák: sám od sebe čekal víc, tím se na začátku sezony dostal pod tlak, ze kterého se těžko a dlouho dostával. Střelec rozhodující branky v prodloužení klíčového druhého zápasu play down s Havířovem.
Ivo Teichman: nováček v týmu, který se prokousal, až do prvního útoku. Až ke svému zápalu a fyzické kondici přidá herní vyzrálost, bude z něho vynikající útočník.
Filip Bahník: pomalu přebírá vůdčí roli v týmu. V play down vstřelil pět z našich jedenácti branek ve třech utkáních, co dodat.
Jakub Kunát: má za sebou životní sezonu. Klubové bodování vyhrál o parník, v celé extralize skončil na jedenáctém místě v produktivitě.
Ondřej Vichr: ideálně v druhém útoku doplňoval dvojici Bahník – Kunát. Velmi dobrý v defenzivě, k větší produktivitě mu chybí více důrazu.
Petr Jelínek: v A-týmu se pohyboval již třetím rokem, místo v sestavě si ale v průběhu sezony musel vybojovat, o to pevněji svoji šanci chytil.
Štěpán Vacík: bylo na něm až příliš znát, že vynechal celou loňskou sezonu. Letos to nebylo ono, jestliže se mu podaří vrátit do fyzické a herní pohody, tak bude jedním z tahounů týmu, tak jako vždycky býval.
Jakub Chovanec: zkušený hráč, svoji zkušenost prodával především ve své univerzálnosti a schopnosti hrát v útoku na jakémkoli postu v jakémkoli systému.
Michal Janeček: mladý útočník, který se v extralize spíše rozkoukával. Příslib do budoucna.
David Trojan: zdravotní problémy a velká konkurence v útoku ho do hry příliš nepustily.
Radek Cibere: sezonu neodehrál celou, kreativní hráč, který je schopný i ve složitých situacích podržet míček a kvalitně rozehrát.
Filip Hoffman: útočník s výbornou střelou, který toho i vinou zdravotních problému mnoho neodehrál.