Pozor: ne všech. PAVEL MILOŠ už si své velké vítězství prožil v jejím průběhu. Přesněji řečeno 15. ledna, kdy se vrátil na palubovku. A klobouk dolů. Nejlepší trojkař historie samostatné české ligy trpí od loňského jara roztroušenou sklerózou.

Nacházet se Pardubice v Americe, tak už se v hollywoodských ateliérech určitě natáčí film s názvem: Miloš poráží zákeřnou nemoc. I když šance tu je… Tři z jeho pardubických spoluhráčů jsou občané Spojených států amerických. Takže Marcusi Arnolde, Dereku Wrighte či Maurici Hamptone můžete tento dojímavý příběh českého basketbalisty převyprávět svým krajanům. A třeba dorazí až ke slavným režisérům…

Hned po prohraném pátém semifinále pardubičtí hráči přebírali na prostějovské palubovce bronzové medaile. Bezprostředně po utkání byli pochopitelně skleslí, nicméně jak smutek odezněl, objevila se v jejich táboře radost. Sezona 2010/2011 totiž byla úspěšná.

„Ani jinak se hodnotit nedá. Vždyť jsme obhájili bronzové medaile a vylepšili si o jednu příčku celkové postavení. Byla úspěšná a tečka,“ pravil nekompromisně Miloš.

Jak play off postupovalo, začalo se o pardubickém týmu mluvit jako o adrenalinových nadšencích. Vždyť hned čtyřikrát hráli o všechno. Svěřenci Jana Slowiaka si letošní play off vychutnali skutečně plnými doušky.

„Nevím, jestli jsme si to užili, protože vypjaté situace nás stály hodně psychických i fyzických sil. Vězte, pro hráče je lepší, když mají série hladší průběh. Samozřejmě ale musejí dopadnout v jejich prospěch. Na druhou stranu pro atraktivitu zápasů i diváků je vždy lepší, když série dospějí do pátého utkání,“ podotkl.

Pavel Miloš odehrál v nejvyšší soutěži přes třináct tisíc minut. To však není nic proti tomu, jaký husarský kousek se mu podařil letos.

„Tato sezona byla pro mě bezesporu nejdůležitější etapou v kariéře. Jsem rád, že jsem se dokázal vrátit. Byl to basketbal, který mně pomohl s nemocí se vyrovnat. Postavil jsem se jí a po sezoně mohu s potěšením konstatovat, že odehrané zápasy či tréninky na mně nezanechaly žádné následky. Zase se cítím jako zdravý člověk.

Je to opravdu příjemné zjištění, že jsem dokázal vrátit tělo na tu úroveň, kde bylo. Cesta k úspěchu v boji s roztroušenou sklerózou je nevzdávat se a hodit ji za hlavu. Zároveň ji však člověk musí respektovat, protože tato nemoc je nevyzpytatelná a zákeřná. Když to shrnu: mít v sobě pokoru,“ uzavírá svůj letošní příběh Pavel Miloš.