Plochodrážní jezdec Václav Milík (na snímku). Potřetí za sebou dostal nejvíce hlasů v soutěži Hvězda Deníku, která je nedílnou součástí ankety Nejúspěšnější sportovec roku. Loňskou sezonu neměl nikterak úchvatnou, ovšem celý národ chytil u srdce. Po hrůzostrašném pádu v semifinále Zlaté přilby se znovu posadil na motocykl a ve finále se prodral až na bednu.

Co říkáte tomu, že si vás čtenáři znovu vybrali za sportovní Hvězdu Deníku?
Abych byl upřímný, docela mě to zaskočilo. S rokem 2018 totiž spokojen úplně nejsem, takže jsem to opravdu nečekal.


Na vyhlášení ankety Nejúspěšnější sportovec roku 2018 jste nedorazil. Jakou formou jste se o „diváckém“ ocenění dozvěděl?
Od našeho klubového PR manažera Petra Moravce. Zvolal mi to v průběhu slavnostního galavečera. A pak už mi z této akce telefonoval pořád (směje se).


Proč jste se nedostavil do KD Hronovická osobně?
Mám v těchto dnech nabitý program. Novinku mi sděloval do auta, když jsem se vracel z Polska z tréninku. Mrzí mě, že jsem to nestihl. Chtěl jsem se vyhlášení zúčastnit. Měl jsem dostat ocenění ještě v jiných kategoriích. No a když jsem zjistil, že jsem vyhrál i u čtenářů, bylo mě tě líto dvojnásobně.


Proč jste si nevěřil na vítězství? Vždyť lidé milují příběhy, a ten váš na loňské skončil happyendem.
Abych pravdu řekl, já si ten příběh ani moc nepamatuju (úsměv). Dal jsem si totiž dost do hlavy. Ale jak je vidět, ten můj pád se lidem asi líbil. Když jsem se na něj zpětně koukal, tak to byl fakt mazec.


Otázkou je, jestli spíš než líbil, fanoušci neocenili tu vaší obětavost závod nezabalit. A nakonec se ve finále prodrat z posledního místa až na bednu. Co vy na to?
Já jsem na tu motorku nasedl jenom kvůli divákům. Stadion ve Svítkově v konání Zlaté přilby to je něco neuvěřitelného. Ze začátku závodu je ještě v klidu, ale jak se blíží finále, bývá to hukot. A to je pro mě ten největší adrenalin. Musel jsem jet.


Znamená to, že všude jinde byste své snažení zabalil?
V tom stavu v jakém jsem se nacházel, určitě ano. Chvíli jsem ani nevěděl, kde jsem. Vyšel jsem ze sanitky a zamířil na opačnou stranu. Dozvěděl jsem, že nemám nic zlomeného ani jiné potíže. Tedy až na to motání hlavy. Po té ráně jsem prý chtěl za každou cenu hned jet. Až v depu jsem přišel k sobě a uvědomil si, že jsem dostal pecku do hlavy.


Potřetí za sebou jste oslovil největší skupinu čtenářů. Který triumf je pro vás nejvíce překvapivý?
Právě, že ten poslední. Loňská sezona pro mě fakt nebyla úspěšná. Vyjma Zlaté přilby. Naopak za rok 2017 jsem to trochu čekal. Nejenom že jsem vyhrál Zlatou, ale dařilo se mi na závodech v Evropě i v Polsku.


V čele ankety Deníku jste se se třemi prvenstvími osamostatnil na čele. V tak sportem našlapaném okrese je to unikátní, nemyslíte?
Získat takový hattrick mezi sportovci na Pardubicku je opravdu neuvěřitelné. A myslím si, že už se to nemusí povést nikomu. Beru to jako velký úspěch nejen pro mě, ale pro AMK Zlatou přilbu Pardubice i celou plochou dráhu. Jsem rád, že se náš sport divákům líbí.


Tři roky jste nikoho nepustil na pomyslný trůn. V nadsázce řečeno, nevyhrožuje vám někdo z ostatních sportů, že už to přeháníte?
(smích) Ne ještě mi nikdo nevyhrožoval. Ale za toto období jsem upřímně rád. Už jenom pro pány Erbana a Moravce. Oni dva vložili do pardubické ploché dráhy úplně všechno. Stále si přáli někoho, kdo by něco takového dokázal. Jsem strašně rád, že to jsem to mohl být já. kdo jim pomohl zviditelnit plošinu. Tak, aby nebyla mezi sporty někde na konci.


Vnímáte tedy nějaké signály pro lepší časy ploché dráhy spojené s vaším jménem?
Ano, znovu se o české ploché dráze začíná mluvit. K tomu je zapotřebí, aby se naši jezdci probojovali do seriálu Grand Prix. Já tomu půjdu příkladem. Jsem potěšen, že po menším úpadku se mladí kluci opět začínají zajímat o motorky. Jestli k tomu přispívám nějakým dílem, jsem jenom rád.


Chcete s tím snad naznačit, že nehodláte ukončit zlatou éru Václava Milíka ve čtenářské soutěži?
(rozesměje se) To jsem nezamýšlel. Každopádně se pokusím v této sezoně dostat do Grand Prix. Je to pro mě výzva i priorita zároveň.