Ústup ze slávy… Nad tím se ale dá v případě pardubických basketbalistů mávnout rukou. Ve druhé čtvrtině základní části Kooperativa NBL sice vyklidili vedoucí pozici a klesli na třetí příčku, nicméně v této fázi sezony jsou prý důležitější daleko jiné věci. Jejich kouč DUŠAN BOHUNICKÝ si pochvaluje fakt, že si mladíci pořádně osahali mužský basket.

Trenére, po první čtvrtině základní části jste zářil štěstím. Jenže druhá už tak radostná nebyla. Jak byste ji zhodnotil?
Co se týče výsledků, respektive počtů proher, tak opravdu nejsem nejšťastnější. Na druhou stranu v tomto období se mi zase ukázalo, jaký je rozdíl mezi venkovními a domácími zápasy. Do té doby jsme ani jednou neprohráli v domácím prostředí. Ať už v hale na Dukle nebo v aréně. Stále pozoruji na naší mentalitě ty rozdíly. Jak dokážeme podlehnout tlaku cizího prostředí, jak se neumíme vyrovnat s těmito momenty při venkovních duelech. Markantní to bylo v Děčíně i Opavě. Cítil jsem, že náš tým není až tak ovladatelný jako v Nymburce.V tom se musíme polepšit a neustále pracovat na zlepšení mentální stránky.

A jak jste spokojen s posunem basketbalových záležitostí?
Toto bych zhodnotil ze dvou pohledů. V průběhu druhé čtvrtiny nám vypadli ze sestavy někteří hráči. Velkou ztrátu jsme zaznamenali především na pozici pivotů, když nám chyběli Zbyněk Pospíšil a Ondra Kohout. Zůstali nám pouze Petr Bohačík společně s Jobi Wallem, kteří byli zvyklí hrát spíše na pozici s venkovního prostoru. V tomto se musel Bohy trochu přeorientovat. To nás stálo několik zápasů. Nechtěl jsem se před zápasy na tyto problémy vymlouvat, ale když to zpětně hodnotím, musím přiznat, že nám Pospíšil, Kohout i křídelník Lukáš Kotas chyběli.

To bychom měli srovnání se některých hráčů s novými posty. Co ten druhý aspekt?
Rotace stála na mladších hráčích. V první fázi poté, co se nám začala sypat sestava, mohli pouze překvapit. Nicméně soutěž pokračovala v rychlém sledu a mladí kluci si uvědomovali, že zátěž leží na jejich bedrech. V tomto směru jsme na ně vytvářeli tlak, že se musí dokázat přizpůsobit a brát na sebe zodpovědnost. V tomto období jsme sice některé zápasy prohráli, ovšem mě nastavily zrcadlo. Zjistili jsme, že i mladíci se umějí s tím tlakem vyrovnat.

První čtvrtina váš tým vystřelila na vedoucí příčku, po druhé jste si pohoršili na třetí místo. Jak okomentujete první polovinu základní části jako celek?
Chtěl jsem figurovat na druhé příčce. V tomto týmu totiž vidím velikánský potenciál. Samozřejmě pokud bude zdravotně v pořádku. Za okolností, které nás postihly, nechci, aby bylo mé hodnocení negativní. Respektive, aby to kluci takto vnímali. Naopak jako velmi pozitivní věc vidím to, že hráči učinili progres ve svých výkonech. Teď se nebojím jít do play off i z horšího místa. Pokud budeme fit, síla našeho týmu je skutečně velká! Navíc, když se obě umístění zprůměrují dostaneme číslo dvě (rozesměje se).

Už jste o tom mluvil. Alfou i omegou vašich výkonů byla zranění klíčových hráčů. Co se jim přihodilo a proč byli mimo hru takovou dobu?

Zbyňovi Pospíšilovi se utvořila plicní embolie. Jedná se o dlouhodobější záležitost. Ondra Kohout si v utkání se Svitavami zlomil prst na ruce. Lukáš Kotas si na začátku dohrávky v Nymburce vykloubil pouzdro palce u nohy. V závěru druhé čtvrtiny se k nim připojil i Petr Bohačík. Tomáši Šoukalovi zase po jednom z utkáních nateklo koleno a vypadl nám na tři týdny.

Nehledal jste nějakou souvislost v tom, že se vesměs jedná o zkušené borce?
Takto jsem o tom nepřemýšlel. Možná se chtějí vyrovnat větší agresivitě a mohli bychom to tomu přisuzovat. Nicméně musíme si uvědomit, že až na Zbyňka se ve všech případech jednalo o zápasové situace. Takže to nepřisuzuji tomu, že bychom nějak extrémně trénovali a kluci byli přetěžovaní. Samotného mě to také zajímalo, a tak jsem si znovu pouštěl ty inkriminované momenty. Neshledal jsem však nic, co by udělali špatně.

Výsledky a především výkony v první čtvrtině jste si na sebe ušili pořádný bič. Každý od Brna až po Nymburk chtěl váš skalp. Pociťoval jste to podobně?
Ano a jsem za to velmi rád. Pro mě osobně i pro samotné hráče je to určité plus. Vždyť je velmi jednoduché hrát zápasy, kdy můžete překvapit. To naznačil náš zápas s USK. Soupeř také nastoupil oslaben a na jeho uvolněné hře se ukázalo, že může jen překvapit. Své hráče bych chtěl naučit, aby do každého zápasu vstupovali v roli favorita. Tím pádem na sebe budou vytvářet tlak a učí se pod ním hrát. Takže mě vyhovuje, když jsme před utkáním kořist a protivníci dravci, kteří ji nahánějí. Musíme se naučit těmto dravcům čelit a být ještě silnějšími predátory.

Takže vám nevadí, že se zejména slabší protivníci vyšponují zrovna proti vašemu družstvu k nejlepším výkonům sezony?
To je pravda. Ať už to byl příklad zmíněného USK či Opavy. My to ale musíme očekávat. Bude to i v dalším průběhu soutěže a naši hráči tak musejí být maximálně koncentrováni na každý zápas.

Ve druhé čtvrtině, jste včetně dohrávky z té první, prohráli pětkrát. To je na někdejšího lídra velké číslo, nemyslíte?
Mě osobně nemrzí ty prohry, jako spíše úseky, které jsme v těch zápasech odehráli špatně. Výsledky jsou sice i v této fázi sezony důležité, nicméně mě hlavně zajímalo, jestli dokážeme hrát to, co bychom chtěli. Proto spíše koukám na situace v jednotlivých utkáních, kdy nedodržíme taktické věci nebo nejsme koncentrovaní na základní činnosti. Třeba odstavení hráče, zbytečné ztráty, kdy není hráč pod tlakem. Když to shrnu , tak v prvních dvou čtvrtinách bylo pro mě hlavním měřítkem to, zda se hráči dokážou přizpůsobit taktice, se kterou jdeme do zápasu. Stále to vidím jako určitý problém. Ve třetím a čtvrtém období základní části, kdy už budeme chtít naší hru co nejvíce směřovat, bude důležité každé vítězství.

Váš tým padl ve venkovním prostředí pětkrát v řadě. Jak hodně ovlivnily tuto černou šňůru těsné prohry v Nymburce a vzápětí v Prostějově?
Už do utkání v Nymburce jsme šli bez Pospíšila a Kohouta. Navíc se hned zranil Kotas. Navzdory tomu jsme odehráli skvělý zápas, přesto jsme ho těsně prohráli. Ano, tato prohra s námi otřásla. Každý ho měl v hlavě, vždyť jsme mohli posledním útokem vyhrát nad Nymburkem… Navíc v okleštěné sestavě. A podobná situace se opakovala za tři dny v Prostějově. Kdybychom je projeli o dvacet, tak nám nemůže říct nikdo ani popel. Na druhou stranu si velmi cením toho, že v každém zápase tým odevzdal kus sebe, kus svého srdce. Nezaznamenal jsem jediné utkání, které by kluci odchodili.

V těchto prohraným zápasech jste průměrně inkasovali přes devadesát bodů. Tuto porci jste v oslabené rotaci už nestačili přestřílet, souhlasíte?
Souhlasím. Jenže. Neměli jsme problémy na pozici pivotů. Domácí týmy nás totiž nepřehrály ani výrazně nepřeskákaly. Přisuzuji to faktu, že mladší hráči se nedokázali vyrovnat s jednou věcí. Už totiž nejsou zajíci, kteří mohou jenom překvapit, ale měli by být nositeli výkonů. To mi v těch prohraných zápasech zatím chybělo.

Na jejich obranu lze říci, že to při takové marodce zkušených hráčů mají strašně těžké. Podle mého názoru na nich ještě nemůže stát a padat výkon celého týmu. Co vy na to?
Je to pro ně ta nejlepší škola. To jediné je může někam posunout. Oni se posouvají právě v těch těžkých situacích. Jestli je zvládnou, či nezvládnou. Jsem rád, že s nimi umějí vyrovnat. Stálo nás to sice několik proher, nicméně oni se už nebojí brát na sebe zodpovědnost.

Kromě Jindřichova Hradce jste zdolali posledních pět týmů tabulky. Nutno podotknout že nijak přesvědčivě. I když kolikrát jste měli k výraznějšímu vítězství našlápnuto. Proč jste si více nevážili dvojciferného vedení?
Za to může určitá nevyzrálost sestavy, která v těchto utkáních nastupovala. Nechávali jsme soupeře dotáhnout se na nás a vrátit do zápasu. Musím ale poznamenat, že takový je současný basketbal. Někdo vede 10:0 a vzápětí je remízový stav. Proto je náš sport tak úžasný. My se učíme na svých chybách, a tak doufám, že jsme se i z toho poučili.

Vydřená vítězství jako s USK Praha v prodloužení nebo proti Kolínu mohou mladíkům dát daleko více než o třicet, viďte?
Přesně tak. Konkrétně po utkání s Kolínem jsem měl spoustu ohlasů, že jsme nehráli líbivý basketbal. Já s týmem pracuji a já nejlépe musím vědět, čeho chceme dosáhnout. V tomto střetnutí jsme si vytvořili spoustu otevřených pozic. To, že jsme je neproměnili a k tomu přidali i katastrofální neúspěšnost trestných hodů, je věc druhá. Cením si toho, že jsme dokázali ubránit protivníka na 62 bodech. Proti USK jsme zase zvládli prodloužení. Tyto situace nikdy nemůžete natrénovat. Beru to jako dar, že jsme si tímto mohli projít.

Z důvodu absence podkošových hráčů jste museli sázet kartu nižší sestavu. Nestávají se tímto Pardubice pro soky čitelnějšími?
Ano, toto by mohl být laický pohled. Nicméně, kreativita našich hráčů je tak výjimečná, že umíme být nebezpeční za každé situace. Bránit náš tým je nesmírně těžké.

V průběhu druhé čtvrtiny jste se rozhodli k neobvyklému kroku. Angažovali jste amerického hráče, který nemá absolutně žádné zkušenosti z evropským basketbalem. Neukousli jste si velký krajíc?
Tušili jsme, že Pospíšil i Kohout vypadnou ze sestavy na delší dobu. Chtěli jsme tak podkošového hráče. Nehledali jsme však prvního ani druhého pivota, nýbrž třetího, čtvrtého. Proto jsme se nebáli přivést hráče bez zkušeností s evropským basketbalem.Přiznávám, že nás stojí hodně práce, abychom Matthewa Hezekiaha do týmu začlenili. Po herní i mentální stránce. Věřím, že každodenním úsilím se nám to podaří.