Ve čtenářské anketě jste v kategorii trenérů získal největší počet hlasů. Čím si to vysvětlujete a s jakými pocity tento úspěch přijímáte?

V Pardubickém sportu se pohybuji od vojny, tedy více než 35 let, a počet  mých svěřenců přesáhl 250 sportovců. To je asi důvod, proč si mých výsledků čtenáři všimli. Z výsledků mám samozřejmě velikou radost a považuji si za čest být zařazen mezi ty, kteří v pardubickém sportu něco znamenají.

Můžete sdělit svůj největší trenérský úspěch roku 2008?

Trénuji v současné době osmnáct svěřenců, z toho se rovná desítka loni  dostala do reprezentačních výběrů. To se, pokud vím, v České republice žádnému atletickému trenérovi nepodařilo. Vrcholem samozřejmě byly výsledky koulařky Jany Kárníkové na Evropském poháru a kladivářky Terezy Králové na Mistrovství světa do 19 let.

Můžete uvést rozdíl v trénování mužů a žen? 

Jak trenér připravuji disciplíny, kde se hlavně při silovém tréninku nedají  brát veliké ohledy. Přesto jsem v tréninku žen trochu větší diplomat. Atletika je individuální sport a ke každému svěřenci musím přistupovat trochu jinak, znát jeho silné i slabé stránky, to je asi jediný rozdíl.

Cítíte v dnešní době zájem mladých lidí o atletiku?

V našem oddíle členů přibývá, i když u těch nejmladších je hlavním důvodem,  že zanikly dřívější kroužky ZRTV. Atletika je tedy prvním všestranným sportem, které mohou rodiče a my těm nejmladším ratolestem nabídnout. Oddíl pořádá každoročně desítky náborových akcí, a tak máme dětí dost. Dokonce vůbec nejvíc, stavíme v soutěžích družstev celkem patnácti kolektivů dětí od 8 do 18 let.

Atletika patří ke sportům, ve které se v poslední době prosazuje i móda (ustrojení). Cítíte to také tak?

Určitě ano. Dokonce na oblečení, zvláště našich oddílových děvčat, máme  celou komisi. Kdo by se nechtěl líbit. Novou módou v atletice jsou také přiléhavé kombinézy. Pro oko diváky je to jistě velký zážitek.

Co vás obecně ve sportu v roce 2008 potěšilo a co Vám naopak dlouhodobě pije krev.

Radost mi dělá stoupající výkonnost atletického oddílu zdravých i tělesně postižených sportovců Hvězda SKP Pardubice, obrovským zážitkem pro mě byly výsledky našich vozíčkářů na paralympiádě v Pekingu. Smutným zjištěním je, že se opět nepokračuje v plánované rekonstrukci Městského atletického stadiónu, a to již 5. rokem. Pardubická atletika by si při současné úrovni zasloužila lepší podmínky. Občas mi pijí krev milionové příjmy v některých sportech.

Celosvětová hospodářská a finanční krize zasahuje i sport. Máte již nějaké omezující signály v činnosti Hvězdy?

Zatím ne. Všichni důležití partneři Sportovního klubu Hvězda SKP Pardubice  potvrdili smlouvy i pro rok 2009. Musíme si ale uvědomit, že atletika je nesmírně skromný sport a že podpora našich nejlepších atletů, jakkoliv je vyšší než v jiných oddílech, je spíše jen symbolická. Přesto z našeho oddílu sportovci neodcházejí.

Vidíte v pardubické atletice nějaký výrazný talent, o kterém bychom měli v budoucnu slyšet?

Každoročně se ve všech třech pardubických atletických oddílech objevují  další a další naděje , které by mohly v budoucnu nahradit současné špičkové reprezentanty. Osobně mám typ ve své skupině, a to je mladý žákovský reprezentant, syn bývalých špičkových vrhačů, kladivář Ondřej Blažek. To jméno si zapamatujte a za 2 – 3 roky bychom měli být schopni dát odpověď na tuto otázku.

Máte na letošní rok nějaký osobní úkol či závazek?

Profesí jsem trenér, takže samozřejmě chci připravit své svěřence k co  nejlepším výkonům a umístěním. Také jsem předseda klubu a oddílu Hvězda SKP Pardubice, takže mám snahu, aby se podmínky pro sport na Městském atletickém stadiónu stále vylepšovaly a aby bylo s čím a za co sportovat, to je pro mě prioritou. Výsledek čtenářské ankety mě k další práci povzbuzuje a také zavazuje.