To byl rok, že by mu tolik skvělých dárků ani Ježíšek nenadělil… Pardubický sjezdař na divoké vodě ONDŘEJ ROLENC získal svojí první individuální medaili mezi dospělými. Úspěšně složil maturitu i přijímačky na vysokou školu.

Právě za bronz na mistrovství světa v Augsburgu si vysloužil právo vánočního rozhovoru. To je každoročně výsada vybraného sportovce, který na jedničku reprezentuje pardubický okres.

Malý Rolenc podnikal před Vánocemi lovecké výpravy, ale dovnitř objeveného dárku se nikdy nepodíval…

Ondro, když se před malým dítětem řekne slovo Ježíšek, okamžitě se mu rozzáří očka. Dokdy jste na tuto smyšlenou bytost věřil vy?
 Někdy do první nebo druhé třídy. Ve škole padla hláška, že Ježíšek neexistuje, čímž se objevuje podezření a vyšetřuje se. No a když jsem objevil ve skříni dárek ještě před Štědrým dnem, bylo vše vyřešeno.

Nebylo vám potom líto, že Ježíšek skutečně neexistuje?
 A víte, že ani ne. Postupem času se s tím člověk smířil. Ale mělo to i své plus. Najednou jsem mohl dát svým blízkým dárek také já. Byla to taková kompenzace (smích).

Patříte do velké skupiny dětí, která se nemůže Ježíška dočkat?
 Tak, jako každé dítě, jsem se na Ježíška a později na Vánoce hodně těšil. Hlavně na Štědrý den už se to čekání nedalo vydržet. Brzy ráno jsem se probudil a od rána se snažil nějak zabavit, aby utíkal čas co nejrychleji.

Zmínil jste se, že jste našel ve skříni dárek. Znamená to, že jste po kořisti cíleně pátral?
 Poprvé jsem ho našel víceméně náhodou. Pro něco jsem někam šel a spatřil jsem tam krabici. Tu jsem pak objevil pod stromečkem.

Je pravda, že pro rodiče je v bytě těžké dárky poschovávat. Tak jaké skrýše byly v tom vašem?
 Mamka dárky schovávala třeba do šatní skříně za kabáty nebo v ložnici. Když naši nebyli doma, tak jsem pořádal lovecké výpravy. To bývávalo tak týden před Štědrým dnem. Ale nebyl jsem tak drzý, abych se díval do krabic. To bych se okradl o moment překvapení pod stromečkem.

Jedna věc je dárky před dětmi ukrýt a ta druhá dopravit je pod stromek. Jaký recept na to měli vaši rodiče?
 Poslali mě do pokojíčku se slovy, že Ježíšek potřebuje mít v obývacím pokoji klid, aby tam mohl dát dárky.

Tak to je obvyklá finta. Nebylo vám divné, že v tu chvíli chybí jeden z rodičů ve vaší blízkosti?
 Ani nevím. Já jsem si s něčím hrál a těšil jsem se na Ježíška. Takže jsem to nějak neřešil. I když je pravda, že tam se mnou vždycky někdo byl. No a teď už mi je jasné, že ten druhý to nosil pod stromek (rozesměje se nahlas).

A nebylo vám divné, že čekáte dlouhou dobu v dětském pokojíčku?
 Jakou dobu? To byl fofr. Mamka to měla připravené v ložnici a jelikož do obýváku to bylo přes jedny dveře, měla tuto přesouvací akci hotovou raz dva (úsměv).

Jak vás Ježíšek zavolal do místnosti, kde byly dárky?
 No, přece zvonečkem.

Nenapadlo vás, že to mohl zvonit právě jeden z rodičů?
 Napadlo. Když jsem byl starší, tak jsem nad tím přemýšlel. Že to bylo divné a pofidérní a že to asi opravdu nebude pravý Ježíšek.

Pořád se bavíme o Ježíškovi. Jaký byl v představách Ondřeje Rolence?
 Zobrazil bych ho jako staršího pána s dlouhými bílými vousy v červeném kožichu. Takže jako amerického Santu Clause.

Ježíšek nepřinese dárky každému. Jen těm dětem, které si o ně napíší. Jakým způsobem jste vyjadřoval přání vy?
 Vždycky jsem si něco nakreslil na papír. Pak jsme to s mamkou dali na balkon.

A jak dlouho jste čekal, než si Ježíšek přání odnesl?
 Mamka to dělala fikaně. Ona tu malůvku pověsila na prádelní šňůru. Buďto ho tam nějak přivázala nebo upevnila kolíčky. A tvrdila mi, že si ho přečetl a že už ví co má přinést (usměje se).

Z jakého vánoční dárku jste měl největší radost?
 To musím zapátrat v paměti. (po chvíli) Když mi bylo asi sedm, tak se táta vrátil před Vánocemi z Ameriky a dostal jsem velkého železného jeepa. Velkou radost jsem měl také z lega. To jsem zase dostával od mamky. A ta mi v pozdějším věku vyprávěla, jak jsem si s ním dlouho dokázal vyhrát. Prý mi vždycky stačila jedna krabice, abych se zabavil. Když jsem byl starší, tak mě nejvíce potěšily hračky na ovládání. Nejdříve v deseti velké auto a potom ve třinácti letadlo, dvojplošník.

Přibližme si situaci po rozbalení dárků u malého Ondry. Mohl jste si s nimi déle pohrát nebo jste musel jít v obvyklém čase do postele?
 Na Štědrý den platila výjimka. Měl jsem prodlouženou večerku, abych si mohl s novými věcmi hrát (smích). Mohl jsem jít spát klidně až po půlnoci. Ráno jsem se pořádně prospal a natěšen si šel zase hrát.

Kupujete dárky na poslední chvíli nebo s větším předstihem?
 Na poslední chvíli. Asi jako většina správných chlapů (spiklenecky mrkne). Mě to moc nebaví. Přeplněné obchody, všude lidí. Ono je to také v naší rodině v poslední době dost těžké. Každý má všechno a těžko se bez předchozí domluvy na něco přichází. Teď už se ani překvapovat nesnažíme. Většinou si řekneme, co kdo chce.

Teď si trochu odporujete. Nakupujete na poslední chvíli. Ale právě těsně před Vánocemi se vyrojí do ulic nejvíce lidí, nemyslíte?
 Jako hodně kluků obecně nemám nakupování v lásce. Ale jednou za rok se to dá vydržet (smích).

Dalším vánočním mýtem je existence zlatého prasátka. Slibovali vám jeho zjevení rodiče?
 Jo, jo, zkoušeli to. Asi v sedmi letech jsem se dozvěděl, když se až do štědrovečerní večeře postím, uvidím zlaté prasátko.

Jak dlouho jste tedy vydržel „bobříka“ nejezení?
 (pousměje se) No, bylo to kruté. Žádné čokoládky, žádné cukroví. Zuby nehty jsem se držel do dvou hodin. Pak jsem podlehl (chechtá se).

Znamená to, že jídelní půst ve vaší rodině normálně nedržíte?
 Néé. Kdo to má vydržet. Na stromeček věším dobroty a mám na ně jen koukat? Nehledě na to, když pořádně nedrží šňůrky. Nejsem sebetrýznitel. Přeci to nebudu sušit do večeře (smích).

Řečeno sportovní terminologií: magnetem Štědrého dne je večeře. Jaké menu nabízí ta u vašeho stolu?
 Doma udělaný bramborový salát a kapr. Dříve také pangacius nebo jiná ryba bez kosti. Žádný vepřový řízek. Když jsem byl mladší, nebavilo mě kuchat kapra. Vybírat kosti bylo hrozně pracné. Teď už se to zlepšilo. Jsem trpělivější a jelikož maso z kapra je velice chutné, tak se s ním poperu (hlasitý smích).

Takže nějakou averzi vůči rybímu masu nemáte, třeba kvůli tomu, že provozujete vodní sport?
 Ne, naopak. Nadarmo se v naší branži neříká, že rybička chce plavat, když si jí dáte. A z lodě do divoké vody to není daleko (úsměv).

A propos. Když se řítíte korytem peřejnatých toků máte vůbec šanci spatřit rybu?
 Absolutně žádná možnost. Jsem rád, že vidím na cestu. Při závodech jsem určitě nevědomky nějakou rybu nabral. Ale když jsem jel jednou s tátou na kajaku na Chrudimce pod Vinicí, krouhli jsme kapra. Letěl rozpůlený vzduchem. Jinak žádná ryba mi v kanoi při tréninku ani závodech nepřistála.

Už víme, že jídelní půst nedržíte. Proto byste mohl nastínit, jaká je celodenní nabídka jídelního lístku alla Rolenc?
 K snídáni je u nás vánočka či vánoční štola. Oběd se nekoná, neboť dopoledne čokolády z kolekce střídají cukroví. A ještě ovoce. Je toho dost na to, aby se člověk nasytil.

Pevnou součástkou vánočního strojku je cukroví. Předpokládám, že ho nekupujete. Jaké druhy se pečou u Rolencových?
 Hlavně, cukroví je u nás doménou babičky. A těch druhů je hodně. Kdo si to má pamatovat. Rychlejší by bylo, kdybych to donesl (rozesměje se). Tak já to zkusím: (zamyslí se) kokosky, různé slepované, linecké, vanilkové rohlíčky a rohlíčky v listovém těstě, marokánky, pracky. Těch druhů je fakt mraky, ovšem já neznám přesné názvy.

Kdybyste si měl vybrat svého favorita, který by to byl?
 Byly by dva. Ujíždím na marokánkách, které jsou z jedné strany namáčené v čokoládě. A od té doby, co babička dostala od sousedky recept, velmi mi chutnají rohlíčky s marmeládou v listovém těstíčku (oblízne se).

České Vánoce se neobejdou ani bez stromečku. Preferujete živý nebo snad umělý?
 Vždycky živý. Pokud je to možné, tak jedličku. Mamka totiž nesnáší smrk, který vydrží dvakrát méně a pořád pod ním musí zametat. Rovněž mně se líbí jedle.

Především pro dětskou duši je ustrojení stromečku velký zážitek?
 Strojíme ho na Štědrý den ráno a mamka mi do toho neustále mluví (směje se). Od malička mě to hrozně baví.

Co všechno má „oblečen“ váš vánoční stromek?
 Nic neobvyklého. Ozdoby, čokoládky, světélka dříve jsme dávali i řetězy.

Pohodovou atmosféru Štědrého dne tvoří také pohádky a filmy pro děti i dospělé. Dělá rovněž vám televize garde?
 Jasně, už od rána. Při strojení stromečku po očku sleduju televizní obrazovku. Telka je puštěná skoro celý den. Ne, že u ní vyloženě vysedávám, ale když v ní dávají něco zajímavého, tak se podívám.

Je nějaké dílo, které si nenecháváte ujít? Jinými slovy, kterou pohádku nebo film máte nejoblíbenější?
 Z pohádek se mi nejvíce líbí Tři oříšky pro Popelku. A z filmů to je Sám doma. I když v poslední době už mě tato americká komedie moc neláká.

Ze žánru filmového přejděme na hudební, přesněji řečeno na koledy. Zpíváte vůbec koledy?
 Ne, nezpíváme. Nicméně při rozbalování dárků si je pouštíme jako kulisu.

Tradicí některých rodin je vánoční mše. Chodíte do kostela také?
 Ještě jsem nikdy nebyl. I když loni už jsme málem šli. Babička s dědou chodívají pokaždé. Myslím si, že letos už to vyjde.

Znamená to, že vás láká návštěva kostela při vánoční mši?
 Jsem sice nevěřící, ale jo, láká mě to.

Když už jsme se dostali k vánočním tradicím, jaké jsou ty u vás?
 Dáváme šupiny pod talíř a také do peněženky, aby se tam držely peníze. Když jsem byl malý, pouštěli jsme lodičky a rozkrajovali jablko.

Stíháte na Štědrý den návštěvu svých blízkých?
 S mamkou se stavujeme akorát u babičky. K tátovi a za nevlastními bráchy pak chodím většinou druhý den.

Vánočním fantomem posledních let je světelná výzdoba domů a oken bytů. Patříte k těm nadšencům?
 Bydlíme v paneláku, takže ty možnosti máme omezené. Každopádně minimálně na jedno okno si žárovičky dáme.