Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na Vánoce se moc těším a ještě více je prožívám

Pardubice - Nejlepší pálkařka letošního evropského šampionátu, Lucie Petrásková z Pardubic, miluje překvapení. Dárky raději dává, než dostává

24.12.2009
SDÍLEJ:

Lucie PetráskováFoto: Archiv Lucie Petráskové

Letos si právo vánočního povídání vysloužila pardubická softbalistka LUCIE PETRÁSKOVÁ. Stalo se tak na základě úspěchů na ME ve španělské Valencii. Byla vyhlášena nejlepší hráčkou české reprezentace, se kterou po dlouhém půstu vybojovala bronzovou medaili, a tím účast na MS v americkém Oklahoma City. Dokonce se stala nejlepší pálkařkou celého šampionátu.
„Na Vánoce jsem se těšila jako blázen. Stupňovalo se to od Mikuláše a tak dva dny před Štědrým dnem jsem už nemohla dospat,“ předesílá šestadvacetiletá žena.

Když jsou děti malé, rodiče jim slibují, že uvidí zlaté prasátko. Má to však háček, musejí držet do večeře půst. Jaké to bylo ve vašem případě?
V dětství jsem opravdu věřila na zlaté prasátko a vůbec jsem nejedla. Věřila jsem totiž, že ho uvidím, a vždycky jsem se na něj těšila. Asi ve třetí třídě jsem přišla na to, že ho stejně nikdy nespatřím, tak už jsem dobrovolně nehladověla (směje se).

Jak je to tedy s jídelním menu u Petrásků? Začněme snídaní…
Čtyřiadvacátého prosince ráno u nás nechybí na stole vánočka. Ne každý si ji vezme, ale mně osobně chutná.

Trochu záhadnou kapitolou bývá oběd. V českým domácnostech se objevuje jídel několik. A u vás?
Naším tradičním obědem je vinná klobása s chlebem.

Naopak o mnoho čitelnější je štědrovečerní večeře. Kapr, nebo řízek?
Máme slepičí vývar s nudlemi. Hlavním chodem je u nás kapr s bramborovým salátem. Toho se dělá kvůli mně kotel, protože ho zbožňuji. Ryby mi chutnají odmalička, ale jeden čas jsem se na ně nemohla ani podívat.

Co se stalo? Povídejte…
Asi v sedmi letech mi zaskočila kost v krku, až jsem se dusila. Naštěstí taťka se mnou v koupelně tak dlouho třásl, až vypadla ven. Pak jsem měla několik let psychický blok a jedla buď vepřový řízek nebo rybí prsty. Ve dvanácti jsem se odhodlala k revolučnímu kroku, začala jsem je znovu jíst (směje se na celé kolo). Dávala jsem si ale setsakramentský pozor. Změnila jsem taktiku. Nejdříve jsem jedla část, kde jsou dlouhé kosti, a pak tu s těmi drobnými a salát odděleně. Teď už se na to tolik nesoustředím (úsměv).

Když už jsme narazili na téma kapr, nemohu se nezeptat. Ve vaší rodině se kupoval živý, nebo mrtvý?
Občas byl živý. Naši nám ho koupili, abychom si s ním se ségrou, která je o šest a půl roku mladší, mohly hrát. Když ho měl i zabít, vždy nám bylo kapříka líto. Nemohly jsme slyšet ani rány, natož se dívat. Raději jsme šly co nejdál. Pak taťku už nebavilo strhávat šupiny ze zdí koupelny, a tak kupujeme mrtvého. Už jsme totiž velké holky (pobaveně).

Neodmyslitelnou součástí českých Vánoc je cukroví. Peče se u vás a jaké děláte druhy?
Především musím říci, že to mamku hodně baví. Nikdy jsme cukroví nekupovaly a odmalička jsme jí se ségrou pomáhaly. Dříve pekla hodně, klidně i čtrnáct druhů. Například: linecké cukroví, kakaové pracny, vanilkové rohlíčky, slepované různými krémy, perníčky…

Vyjmenovala jste vesměs klasiku, která nechybí takřka v žádné rodině. Ale nějakou specialitku à la Petráskovi nemáte?
Mám… Jedná se o sladký nepečený salám. Dává se tam rum, rozinky, ořechy, piškoty, kakao, ztužený tuk. Všechno se smíchá dohromady, udělají se válečky a obalí se v kokosu.

Naznačila jste, že jste při výrobě cukroví pomáhala…
Začínala jsme s promazáváním lineckého cukroví. To je moje nejoblíbenější, takže ho vždy dost zmizelo (šibalsky mrkne). Další druhy jsem zdobila. K vykrajování nás mamka nikdy nepustila, to je její doména. V poslední době hrozně ráda maluji perníčky, to si zase nenechám vzít já (důrazně).

A co vaše cukroví udělané od začátku až do konce?
Jelikož stále bydlím u rodičů a mamka je v kuchyni generál (smích), tak své první cukroví mám před sebou.

Vánoční atmosféru dokreslují pohádky a filmy. Štědrý den této podívané dominuje…
(vypálí) Miluji pohádky. Kdybych měla určit svého favorita, tak mám dvě nejoblíbenější: S čerty nejsou žerty a Tři oříšky pro Popelku. Z filmů hltám Lásku nebeskou. O svátcích máme puštěnou televizi od rána do večera. Ať už jsme u ní všichni přišpendlení, či ji máme jen jako kulisu při nějaké činnosti.

Vánoce si lze představit bez mnoha věcí, ovšem bez stromečku ne. Jak to máte s jeho strojením?
Když jsem byla malá, a vlastně i moje ségra, tak se strojil večer. Sestřička se probudila a my jí řekli, že už byl u nás Ježíšek a zatím přinesl stromeček. Když vyrostla, začal se strojit ráno, právě při pohádkách.

Jakému druhu dáváte přednost?
Především stromek musí být vždy živý, žádná umělotina (nesouhlasně kroutí hlavou). A musel být až do stropu. Dříve našemu obývacímu pokoji vévodila borovice, ovšem v posledních letech sázíme na jedličky. Jednou jsme zkusili také smrk, ale ten strašně rychle opadal.

Jak vypadá ozdobený vánoční stromeček u Petrásků?
Poslední roky máme staročeský stromeček. Dává se na něj hodně slaměných a dřevěných ozdob. Když skleněné, tak jedině koule v červené barvě. Teď už tam ani nedáváme moc čokoládové figurky. Místo řetězů si ho vyšperkujeme mašlemi, také červenými. Samozřejmě, že na něm nemohou chybět svíčky.

Dětem nosí dárky Ježíšek. Tímto tvrzením jsou ujišťovány od svých rodičů. Dokdy jste na něj věřila?
Jak mám takhle rychle vědět, kdy byl ten zlom? (pátrá v paměti) Musím podle věku ségry. Už to mám. Sabince byly asi dva roky. Po večeři jsme šly do pokojíčku a vyhlížely Ježíška z okna. Já jsem ji hlídala, protože byla maličká. Pak jsem držela s našimi basu a neprozradila, že vlastně Ježíšek neexistuje.

Jak jste se to tedy dozvěděly?
To jsou fakt otázky (smích). Musím uznat, že to měli naši promyšlené. Oni chybu neudělali, snažili se to co nejdéle tutlat. Jak já, tak Sába jsme se to dozvěděly ve škole od spolužáků. Ale stejně každý rok Ježíška vyhlížíme (úsměv).

Právě pro rodiče nebývá jednoduché, zejména když už nejsou děti tak naivní, vymyslet obřad s přesunem dárků ze skříně pod stromek.
Jaké praktiky uplatňovaly vaši?

Každý z nás měl po večeři vyhrazenou jednu místnost. Já se ségrou jsme byly zavřené v pokojíčku, kde jsme napjatě čekaly na jeho přílet. Mamka byla třeba v kuchyni a taťka šel do obýváku. Pak jsme uslyšely zvoneček jako signál, že Ježíšek odjíždí, a spěchaly jsme ke stromečku.

Další nejasnosti jsou v dětských představách, jak asi vypadá Ježíšek. Co Lucie Petrásková?
Měla jsem ho zafixovaného z televize. Takže starší děda, bílé vousy a v červeném.

Jaké dárky vám naděloval a ze kterých jste měla největší radost?
Mám hrozně ráda překvapení, takže mě udělal radost prakticky každý dárek. Vždy mě potěšila nějaká stavebnice, lego, puzzle, stolní společenská hra. Naopak mě moc nebavily panenky, protože se s nimi nedalo moc hrát. V pozdějším věku a prakticky dodnes to jsou knihy. Od foglarovek jsem přešla k historickým románům a fantasy literatuře. Ještě mezi tím jsem to zkoušela s dívčími romány, ale bylo to furt na jedno brdo.

Jste sportovec, takže dostáváte nějaké sportovní dárky. Je nějaký na který se nedá zapomenout?
Je (zasní se). A byl to nejhezčí dárek, který jsem kdy dostala. Jednalo se o pravou softbalovou rukavici. Bylo mi asi patnáct a dokonce jsem s ní nějaký čas i spala.

Máte větší radost, když dárek dáváte, nebo když jej dostáváte?
(bez rozmyšlení) Dávám. A úplně největší radost mám z toho, když se trefím do vkusu bez předchozí nápovědy. Jak jsem říkala, mám ráda překvapení, a tak si v průběhu roku zapisuji, co by moji nejbližší chtěli.

Nakupujete dárky s předstihem, či na poslední chvíli?
Někdy se mi podaří koupit dárek třeba v říjnu, ale většinou to nechávám až na prosinec. Klidně na poslední týden. Fronty v obchodech mi nevadí, jsem proti nim imunní.

Hezkým obyčejem ve vlastech českých je zpívání koled. Jak je tomu ve vaší rodině?
Koledy nezpíváme. Při štědrovečerní večeři je vypnuta televize a pouštíme si je z cédéčka. Když byla ségra mladší, hrávala na flétnu. Před rozbalovaním dárků mívala domácí vystoupení.

Štědrý den je v duchovním světě spojen s návštěvou kostela. V poslední době se stalo módou chodit na mše i v rodinách nevěřících…
Mamka je sice křtěná, ale není až taková věřící. Kolem desáté večer se stavíme pro strejdu, tetu i sestřenku a jdeme na Pernštýňák. Když se nám chce, navštívíme i půlnoční mši. Někdy jdeme také na zámek.

Jaké by to byly Vánoce bez tradic…
Také jich máme několik. Každoročně pouštíme lodičky ze skořápek se svíčkami. Zkoumáme, jestli zůstaneme u sebe, či naopak. Je zajímavé, že se vždy od všech odpoutám jediná já, což znamená, že v následujícím roce někam odjedu. Vzhledem k mým poměrně bohatým zahraničním zkušenostem se to vyplňuje. Jednou jsme také házeli bačkorami, ale to už nevím, jak dopadlo. Adventní věnec, svícen na štědrovečerním stole či šupina pod talířem jsou téměř samozřejmostí.

Zmínila jste zahraniční angažmá. Stalo se vám někdy, že byste nebyla na Vánoce v rodinném kruhu?
Už dvakrát. Vždy se jednalo o pobyt na Novém Zélandu. Poprvé mi bylo osmnáct, podruhé dvacet. Ty první Vánoce byly pro mě těžké (zvážní). Rodiče jsem tenkrát neviděla dva měsíce. Ještě nebyly tolik rozšířené mobily ani internet. Vánoce mám hrozně ráda a také je hodně prožívám. Bylo mi smutno a myslím, že jsem bulila. Naštěstí jsem tam bydlela se dvěma krajany, kteří mě podrželi. Udělali jsme si české Vánoce. Bramborový salát, nějakou rybu a sehnali jsme pidistromeček. Slavili jsme to 24. prosince, zatímco naší hostitelé stejně jako v Americe pětadvacátého ráno.

Autor: Zdeněk Zamastil

24.12.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Certifikát na podvodnou sbírku - ani strojově přeložený český text moc význam nedává.

Pardubice berou podvodníci útokem

Velká pardubická 2017.

Na závodišti bude síň slávy

Mistři světa! Zlato z Tuniska má i Rosůlek

Pardubice – Cesta českých reprezentantů na mistrovství světa v malém fotbale má zlatou tečku. Češi vyhráli na šampionátu všech sedm utkání a obdrželi pouze tři branky. Ve finále v tuniském Nabeulu zdolali Mexiko 3:0.

Proměnu z ruiny na národní památku připomene koncert

Pardubice - Dílo, které rod Pernštejnů vybudoval jako výkladní skříň a své mocenské centrum, doputovalo do druhé poloviny 20. století jako ruina.

Okresní přebor: Fotbalová Křičeň si nedělala velkou hlavu

Pardubice - Dalšími zápasy pokračovaly o víkendu okresní fotbalové soutěže. Ve šlágru kola vedoucí celek okresního přeboru druhé Ostřešany absolutně nešetřil.

Chystáme on-line: Kolovratník bude odpovídat čtenářům

Pardubice - Poslanec a lídr krajské kandidátky hnutí ANO pro volby do Poslanecké  sněmovny Parlamentu ČR Martin Kolovratník bude čtenářům Deníku ve středu od 10 hodin k dispozici v on-line rozhovoru.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení