Něco za něco.. Asi takto by se dala glosovat třetí čtvrtina základní části Mattoni NBL v podání pardubických čahounů.  Mimo ligovou soutěž získali bronzové medaile v Poháru České pošty, což je stálo síly v mistrovské soutěži. A senzační domácí prohra z USK je vyšoupla ze třetí, v českých poměrech  lukrativní příčky. Pardubický kouč DUŠAN BOHUNICKÝ je přesto spokojen s tím, že jeho tým udělal pokrok v obraně.

Trenére, shodneme se, že jste ve třetí čtvrtině základní části předváděli nejúčinnější basketbal v této sezoně?
Ano. Největší zlepšení v naší hře směrem k play off nastalo z pohledu obrany. Platí to, co jsem zdůrazňoval při hodnocení předchozích dvou čtvrtin. Náš výkon stojí a padá na výkonech pivotů. Určité zdravotní výpadky dostaly do rotace jiné hráče, kteří ale dokázali řešit obranné situace s přehledem. Naši pivoti už se dostávali do lepších situací. Každou skončenou čtvrtinou vidím velký posun týmu.

Nezměnil se ale fakt, že se nemůžete pevně utábořit na třetí příčce, která odmítá Nymburk v play off. Stále balancujete mezi třetím až šestým místem…
Proto také už každé další utkání budeme brát jako by play off. Do zápasů půjdeme s jasným cílem, ověřovat si výkonnost na obranné polovině hřiště. Stejně jako já i hráči si uvědomují, že nás každé zaváhání může stát lepší pozici pro vyřazovací boje. Věřím, že se náš kolektiv bude ještě více stmelovat a bude podávat stále lepší a lepší výkony.

V honbě za třetím místě ale nesmějí přijít podobné kaňky jako v případě domácí prohry se slabým USK Praha, souhlasíte?
Jednoznačně. Nevidím důvod proto, abychom se nějak obhajovali. Nicméně chci k tomu podat vysvětlení. Před tímto utkáním jsme absolvovali finálový turnaj poháru. Na jihu Čech jsme hráli v oslabené sestavě, která ještě více oslabovala. Když k tomu připočtu v kolika lidech jsme na první z vrcholů této sezony trénovali, tak dojdu k závěru, že únava se kumulovala. Navíc v pohárových zápasech se kluci vydali ze všech sil. Ty nám pak chyběly proti USK. V našem týmu není nikdo, kdo by sabotoval zápas. Prostě došlo k menšímu vyhasnutí.

Kromě této překvapivé prohry jste nestačili na družstva, se kterými se perete o ty lepší příčky. Zápasy v Opavě i Ústí si byly víceméně podobné…
Jistě. Nicméně si musíme uvědomit jednu věc. Pokud nám chybějí Petr Bohačík a Corey Muirhead, jsme oslabeni v dolním postavení . Ukázalo se, že nejsme celý zápas schopni silném soupeři odolávat. Přestože Martin Peterka zahrál leckdy až na své možnosti, nestačilo to. Každopádně ale jsem za taková utkání rád. Ještě zavčas můžeme odstranit své slabiny.

To horší už jsme si probrali, ovšem v této části jste si připsali také zářné momenty. Senzaci vyvolala hladká výhra nad druhým Prostějovem a za zmínku určitě stojí i výhra v Děčíně. Před play off se nemůže jednat o lepší zjištění. Co vy na to?
Jednalo se o zápasy, při kterých jsem cítil, že přesně takto si představuji hru našeho týmu.  Nebylo to o tom, že bychom byli nějak geniální na útočné polovině, ale viděl jsem na hřišti mančaft, který o sobě věděl. Který dobře bránil, který předvídal každou situaci.  Nahlásili jsme si kombinaci a z pohledu obrany jsme četli hru, jak bych si představoval. Ne já, ale celý tým. V tu chvíli jsme vystupovali jako jeden člověk. Poukazuji na jednotnost myšlení i komunikace.  Opakuji, tohle je ten správný odrazový můstek pro play off.

Přitom nejlepší čtvrtinu základní části jste absolvovali chvílemi až v dezolátním stavu. Svědčí to o síle pardubického kolektivu a rovněž možnosti rovnocenné náhrady za zraněné hráče?
Kolektiv v Pardubicích si v současné době začíná stále více sedat. Cítím to z jednoho prostého důvodu. Když jdu kolem naší šatny, už neslyším jen ticho. Kluci v kabině jenom nesedí, nýbrž stále spolu debatují. Stejné je to při vstupu do autobusu. Hráči zase mezi sebou komunikují. Docházím k závěru, že už se dokázali uvolnit. Mám na mysli zejména naše mladé hráče, kterých je asi sedm. Zahodili ostych vůči starším borcům a vytvořili silnou komunitu. To se přenáší i na palubovku. Je také super, že zkušenější kluci na tréninku radí svým mladším kolegům.

Vnímáte symbiózu jako pozitivní signál před boji v play off?
Určitě. Týmovost je velmi pozitivní zjištění. Nicméně v play off rozhodují zkušenosti a těch starších hráčů bude velmi potřeba.  Především ve zlomových situacích zápasu.  Takže případná náhrada jejich zkušeností bude náročná. Je mi jasné, že nebudeme vždy moci produkovat basketbal jako nyní. Spíše se dá mluvit o postupném útoku. A nevěřím tomu, že v současné době jsou už mladíci pro tyto momenty odolní jako starší kluci.

Ve třetí kvartě jste se opět mohli spolehnout na nedobytnou tvrz na Dukle. V této hale prakticky už rok držíte neporazitelnost. V čem je její zvláštnost?
Je to pro nás dobře. Na hráčích už je vidět při rozcvičení, že se hraje na Dukle. Pokud s někým pracujete dva roky, tak už si všimnete v jakém je rozpoložení. A pokaždé před utkáním v této hale z nich čiší obrovská energie a síla. V této tělocvičně pak produkují úplně jiný basketbal než v ČEZ Areně. Kluci dokáží čtyřicet minut vytvářet na soupeře obrovský tlak. Nemůže mu odolat žádný tým. Troufám si říct, že kdyby vyšel na Duklu zápas s Nymburkem, předváděli bychom vyrovnanou hru.  Musíme ale pracovat na tom, aby psychika a motivace hráčů byly podobné i v aréně.

Do tohoto úseku sezony patří i Pohár České pošty a my nemůžeme opomenout třetí místo BK JIP Pardubice. Maté stejný názor na to, že v okleštěné sestavě jste získali maximum?
Souhlasím s vámi. Před sezonou jsem chtěl hrát finále, jenže člověk nemůže ovlivnit určité situace. Všechny tři zápasy byly z naší strany  kvalitní. Cením si, v jaké sestavě jsme bronzu dosáhli.