Rutina. Když někdo sedí v ředitelském křesle devětadvacátým rokem, tak dělá všechno popaměti. Jenže pak přijde koronavirová pandemie a zkušenosti jsou k ničemu. Musí se rychle jednat. První muž Pardubické juniorky MIROSLAV MÁSLO na přípravu 93. ročníku nejstaršího tenisového turnaje mládeže v Evropě do smrti nezapomene. Absolvoval ji totiž dvakrát. Tu druhou zvládl během čtrnácti dnů!

RUŠÍCÍ DOPIS V HLAVĚ

Na co se mohou těšit tenisový příznivci, kteří zavítají na letošní Juniorku?
Hlavně na to, že bude (pousměje se). To je naše největší vítězství. Ještě v dubnu jsem měl v hlavě dopis našim partnerům, že počtvrté v historii se Juniorka neuskuteční. S napětím jsem sledoval počínání vlády a z toho vzniklé možnosti, za jakých podmínek lze pořádat sportovní akce. Teď to úspěšně směřuje k tomu, že by měla být Juniorka v plném rozsahu. Když jsme se dozvěděli, že jí můžeme uspořádat, tak jsme uvažovali o sníženém počtu na dvaatřicet chlapců i dívek. Nicméně, se povolila účast až pěti set lidí na akci, tak v obou kategoriích bude startovat tradičních osmačtyřicet tenistů.

Jak se koronavirová pandemie dotkne vašeho turnaje po sportovní stránce?
Paradoxně pozitivně. Koronavirové období nám trochu pomůže v tom, že ve světě se nemůže hrát. To znamená, že by se u nás měla představit česká špička v chlapcích i děvčatech. U kluků to vidíme na přihláškách. Mimo vítězů Pardubické juniorky je tam první desítka.

Ano, v minulé desetiletce opravdu někdy nestartovala ta největší esa. Proč?
Dostat k nám hráče nebo hráčku, kteří svou výkonností daleko předčili své vrstevníky, je velký problém. Když vidí, že jsou úspěšní, tak shání body do světového žebříčku dospělých. Nicméně v chlapcích je ta situace lepší. Vloni vyhrál Jonáš Forejtek, před ním Jiří Lehečka. Tedy hráči, kteří patří do světové juniorské špičky. Záleží na tom, jak to mají hráči ale i jejich trenéři postavené. Pokud do nich hučí, že jim Pardubická juniorka již nic nepřinese… Body z ní nemají, ale je to tradice. Ten, kdo v tenise něco dokázal, až na výjimky, u nás nechyběl.

Vy se mezi mladými tenisty pohybujete. Je pro ně vítězství na Pardubické juniorce stále vysoce prestižní?
Jak pro koho. Záleží i na tom, jestli jejich trenér na Juniorce startoval. Snažíme se prostředím i cenami podpořit účast těch nejlepších. Vloni se nám podařilo navázat spolupráci se dvěma tuzemskými turnaji a výsledkem je udělení divokých karet. Vítězný chlapec se může těšit do hlavní soutěže Challengeru mužů Prosperita Open a dívka pak na WTA turnaj žen Macha Lake Open. Normálně se tam ten junior nedostane a je to pro něj velká motivace.

Mladá generace žije v konzumní společnosti. Je náročnější a náročnější. Jaké jsou pro hráče a hráčky přichystány další odměny?
Celkově vydáme na cenách asi sedm set tisíc korun. Vítězové dostanou dary v hodnotě kolem sto dvaceti tisíc. Jsou zaměřené především na produkty od Apple. Dostanou třeba nejnovější model Iphone, jedenáctku. Samozřejmě, že výběr cen konzultuji s vrstvou mládeže, která mně v tom umí poradit.

Pamatuje ti si na nějakou kuriózní odměnu, kterou jste předával?
Lenka Němečková dostala kožich. V parném létě (směje se). Dala ho mamince.

TO NEJLEPŠÍ NA TRHU

Bude se tedy jednat o nejkvalitnější turnaj za iks let. Můžete prozradit hvězdy letošního ročníku?
U chlapců je nejzvučnějším jménem Dalibor Svrčina. Počítat se musí s loňským finalistou Martinem Krumichem. Uvidíme, co ukáže bratr Kateřiny Siniakové, Daniel.

A co dívky?
Největším lákadlem bude Brenda Fruhvirtová, mladší sestra Lindy, loňské vítězky. Ta jí hodila rukavici, takže se jí chce vyrovnat. Brenda se přihlásila jako jedna z prvních. A v případě triumfu se stane nejmladší vítězkou. Snažíme se také, aby dorazila Linda Nosková, současná česká dvojka mezi juniorkami. Zajímavá bude i Nikola Bartůňková, velká naděje a možná černý kůň turnaje.

Vnímáte po koronavirové pauze větší hlad po tenisu?
Přesné informace od jednotlivců nemám, ale podle mého názoru už má každý dost jenom trénování. Jsou rádi, že se v České republice rozjely turnaje. Aby se v naší republice mohl zase hrát tenis, se udělalo hodně.

Jak zasáhla neočekávaná událost letošního jara vaše pořadatelství finančně?
Příprava na Juniorku začíná prakticky posledním míčkem předcházejícího ročníku. Ještě v březnu jsme měli nasmlouvané téměř všechny partnery, kteří nám přislíbili podporu. Koronavirová pandemie způsobila to, že v průběhu května jsme nic nevěděli. Takže jsme postupně řešili veškerou podporu znova. Navíc naši partneři měli úplně jiné starosti. Naštěstí se nám podařilo navázat spolupráci s devadesáti procenty našich partnerů. Až na výjimky nešla podpora výrazně dolů.

Zdá se, že portfolio vašich partnerů je z oblastí, která opatření související s koronavirem tolik nezasáhlo.
Je pravda, že se pohybují ve stavebním oboru. Druhá věc je to, že hodně partnerů je stálých. Vědí, že Juniorka má bohatou tradici. Pomáhá nám to, že nejsme turnajem, který teď vznikl a člověk na něj narychlo shání peníze. Navíc se jedná o první větší akci, která se po té dlouhé přestávce koná v Pardubicích. Snad to dopadne, protože se neustále dovídáme, co kde všude možně hrozí.

MAJÍ ČASOVÝ POLŠTÁŘ

Máte zadána nějaká bezpečnostní opatření?
Musíme dodržovat hygienická opatření, abychom zamezili velkému shlukování hráčů. Zejména v šatnách. S tím souvisí častější úklid a dezinfekce prostor. Uděláme maximum pro to, aby nebyl žádný problém.

Dokážete si představit, že by hráli tenisté v rouškách?
Jde všechno, ale tohle si představit nedokážu.

Odehraje se vše podle obvyklého scénáře, nebo plánujete nějaké novinky?
Vždy jsme přemýšleli, co udělat pro hráče, aby se zabavili. Nějaké diskotéky či společenské večery. Spíše z toho byly problémy, protože někteří hráči i trenéři selhali. Nebo byla nízká účast. Vloni jsme přišli s nápadem uspořádat čáru.

Mladí lidé hráli o peníze?
Nikoliv. Jedná se o dovednostní soutěž. Hází se tenisovým míčkem na čáru. Byl jsem příjemně překvapen účastí. Začátek byl v šest večer a v pět hodin se spustila průtrž mračen. Přesunuli jsme se do haly. Myslel jsem, že tam budu sám a ono dorazilo devětatřicet mládežníků. Skoro polovina. Tak jsme se rozhodli, že založíme tradici: Hra čára o pohár o cenu Pardubické juniorky. S lukrativními cenami.

Velkým tématem turnajů akcí pod otevřeným nebem je počasí. Sledujete vývoj letošního léta a neděsí vás ta nevyzpytatelnost?
Když se letos člověk podívá na předpověď počasí, tak stejně neví, co bude zítra (úsměv). Vloni jsme podnikli zásadní krok. Prodloužili jsme hrací dobu Juniorky. Losování jsme posunuli na pátek a už v sobotu zahájily boje. Přes víkend se odehrálo nejvíc zápasů. Na to chceme navázat letos. V případě, že se nám program naruší, tak budeme mít časový polštář. No a pokud se nebude moct hrát venku více dní, tak se přesuneme do haly.

Blížíte se k třiceti letům ve funkci ředitele Pardubické juniorky. Je to pro vás rutina, stres, radost?
Kombinace všech tří faktorů. Nicméně letos je to velký stres. To, co se normálně dělá tři měsíce, jsem musel zvládnout během čtrnácti dnů. A zatímco v době konání mám k roce spolehlivý stálý organizační štáb, tak příprava je celá na mně…