VYBRAT REGION
Zavřít mapu

'Naturista? Hned jsem přidala,' říká Fenclová

Pardubice - S atletkou AC Pardubice jsme vyrazili na trénink. Během rozhovoru zvládla v lese na Studánce šest kilometrů. Ale pak si šla přidat…

14.7.2011
SDÍLEJ:

S atletkou AC Pardubice Martou Fenclovou vyrazil redaktor Pavel Ryšavý na trénink. Foto: DENÍK/Luboš Jeníček

Marta Fenclová o rozhovoru…

Byla jsem spokojená. Dnes bych ani jiným tempem stejně ani neběžela. Zvládli jsme tak šest kilometrů, tak si ještě půjdu doběhnout ty svoje čtyři. Zrychlím třeba až na závěrečný kilometr.
Kdybychom běželi rychleji, tak bych u toho asi také nezvládala moc mluvit. Rezerva tam byla, to ano, ale úplně nejhorší to nebylo. Kdybych měla běžet patnáct kilometrů, tak naše tempo bylo úplně super (usmívá se).

Když jsem sháněl číslo na atletku MARTU FENCLOVOU (35), ozvalo se mi v jednom telefonu: „Je to ďábel“.

Před čtyřmi roky vyhrála mistrovství ČR v běhu do vrchu a i teď patří ke špičkovým východočeským atletkám. Lesy a kopce, to je něco na ni. I v pětatřiceti letech září.


„Je to zábava,“ říká o běhu.

Na rozhovor jsme zvolili netradiční prostředí. Pěšinku v pardubickém lese na Studánce. Celé povídání jsme realizovali za běhu. Žádná kavárna, restaurace, nebo lavička. Jen ať poznáme, co sympatická běžkyně AC Pardubice dovede. „Na sprinty jsem nikdy moc nebyla, vytrvalostní běhy mi docela šly už na základní škole a baví mě pořád,“ spustila, když jsme vyběhli.
Kam chodíte trénovat, většinou sem?
Když je světlo, tak většinou chodím sem do lesa. Přes léto chodím i jednou týdně na dráhu, abych běžela i něco rychlejšího.

Přijde mi, že rekreační běhání zažívá takový menší boom. Je to znát?
Pár lidí tady vždycky potkám. Ale když to srovnám, kolik je na stezce do Brozan bruslařů, tak tolik jich v lese zdaleka není.

Zase je pravda, že samotné běhání moc velký adrenalin není. Myslíte, že by ho šlo nějak zpopularizovat?
Cesta by podle mě mohla vést přes závody ve městech. Sem tam by se třeba našel divák, který by si šel také zaběhnout.

Na koho nejzajímavějšího jste v lese narazila?
Teď mě nic konkrétního nenapadá. Tady na Studánce je klid (usmívá se).

Tak to máte docela kliku. Já jsem před rokem potkal v lese chlapa jako horu, který měl přes rameno batoh, na nohou sandále a na sobě vůbec nic. Z křoví se vynořil naturista jak vyšitý…
Něco podobnýho se mi stalo u Maťáku, podél Chrudimky. Taky docela dobré překvapení. Další kolečko jsem tam už radši neběžela (usmívá se).

Hrklo ve vás v tu chvíli hodně?
No, hrklo a taky jsem hned přidala.

Jasně, vaše výhoda. Jak se vám někdo nezdá, hned mu vezmete „roha“…
To nikdy nevíte. Nejdřív jste v šoku a než zareagujete, tak to taky chvilku trvá.

Běháte
každý den?
Snažím se chodit šestkrát týdně. Jeden den v týdnu si dávám volno.

Co na vaši zálibu v
huntování těla říká manžel?
Podporuje mě. Máme malou holčičku, při závodech hlídá a sám běhat nejde, ačkoliv sám dělá orienťáky. U nich je ale výhoda, že můžeme závodit oba. Startuje se intervalově, takže se prostřídáme. Při atletických závodech ale běhám já.

Nežárlí někdy, že nemůže pořádně závodit?
Nežárlí. Dokonce mám někdy pocit, že mu ani nevadí, že hlídá (usmívá se). Navíc nám, když mají čas, dceru pohlídají manželovi nebo moji rodiče, takže pak můžeme vyrazit na atletické závody oba.

Kolik malé vlastně je?
Necelých jedenáct měsíců.

A už poznáte, jestli bude také běhat?
(usmívá se) Když jí to bude bavit, proč ne. Asi to bude klasika jako u všech rodin, které s sebou tahají na orienťáky malé děti a ty se pak postupně na trať vydávají také.

Teď mě napadá, že jste po porodu asi neměla od běhání moc dlouhou pauzu, že ne?
Neměla, poklusávala jsem ještě nějak do šestého měsíce. Běhat jsem pak začala zase tři týdny po porodu.

Také na sobě cítíte třeba jako Kateřina Neumannová, že po narození dítěte šla výkonnost nahoru?
Znám docela dost takových lidí, ale u mě to zezačátku rozhodně neplatilo. Trápila jsem se. Jak se ale pak zjistilo, bylo to u mě způsobeno hlavně tím, že jsem měla zdravotní problém, chudokrevnost. Při běhu jsem se vlastně dusila. Teď jsem zhruba na stejné úrovni, na jaké jsem byla před tím.

Nikdy vás nenapadlo s běháním praštit? Mě třeba v tuhle chvíli ano…
(usmívá se) Ne. Byla období, kdy mi to šlo hůř, ale že bych s tím sekla, to vůbec. Trápila jsem se, nejezdila jsem na závody, ale běhala jsem dál.

Takže se dá říct, že běhání poznamenalo i váš životní styl a „gaučing“ u televize nepěstujete?
Ten opravdu ne. Třeba seriály večer nesleduji vůbec. Neříkám, že bych se na televizi nepodívala… I když co máme dceru, tak na ni čas vážně není. Jsem spíš venkovní typ.

Dělá s vámi něco, když si v novinách přečtete, kolik si za rok vydělá golfista Woods nebo fotbalista Řepka? Většina běžců trénuje možná ještě daleko tvrději než oni a přitom si nevydělají skoro nic?
(směje se) Trochu cítíte možná takovou…

Nespravedlnost?
Asi ano. Ale beru to tak, jak to je. Neběhám pro peníze, to by ani nešlo. Ano, je příjemné, když někde něco vyhrajete, ale pro většinu z nás to není nejdůležitější. Abych si vydělala sportem, musela bych se vrhnout na něco úplně jiného.

Chápu, ale na kariéru fotbalové profesionálky by už teď bylo pozdě…
(usmívá se) To jste se moc netrefil, protože na míčové hry jsem úplné kopyto, takže to by mi asi moc nevyšlo.

Hodně atletů se podílí na přípravě fotbalistů nebo hokejistů na sezonu. Dostala jste někdy podobnou nabídku?
Nedostala. Hlavně nevím, jestli bych něco takového vůbec dokázala. Je totiž vůbec otázka, jestli je i můj trénink v pořádku.

To mi vysvětlete…
Ve většině případů je to souvislé běhání v různém tempu. Nejsem si jistá, jestli by se nedal trénink zlepšit, jestli by to nešlo jinak a výkonnost by pak třeba nebyla i lepší. Mám skoro takový pocit, že ano. Nikdo mi v současné době tréninkové plány nepíše. Jsem ale ráda, že občas dostanu radu od trenérky Heleny Kramářové. Je přítomná i na některých mých trénincích a závodech. Hodně mně pomáhala už v minulosti, jsem jí za to vděčná.

Vím, že se o věku mluvit nesluší, ale co s mladšími kolegyněmi dělá, když na závody přijedete vy, pětatřicetiletá atletka, pak Táňa Metelková, která je ještě o čtyři roky starší a pokaždé vyhrajete?
Vyhrává Táňa (usmívá se). Ale nepociťuji nic takového, že by k nám ostatní závodnice cítily zášť a přály si, abychom už skončily.

To je docela zvláštní. Máte mezi soupeřkami i nějaké kamarádky?
Třeba právě Táňu Metelkovou. S nějakými běžkyněmi se nebavím, ale to není proto, že bych nechtěla, ale prostě na to nikdy nepřijde chvíle. Řevnivost, nebo závist tam ale opravdu žádné nejsou.

Kterého
z vašich úspěchů si vážíte nejvíc, titulu na MČR v běhu do vrchu?
Toho si cením hodně. Velkou radost mám ze všech medailí, které jsem mezi dospělými získala.

Četl jsem, že když jste vyhrála šampionát v běhu do vrchu, vůbec jste se na něj nepřipravovala. Nebyl to trochu zázrak?
Občas jsem si šla možná zaběhat na Vinici, zajdu tam někdy i teď. Ale speciálně jsem se tomu vážně moc nevěnovala. Možná mi ale pomohly orienťáky, tam člověk získává sílu. Běháte terénem a kopcům se nevyhnete.

V bězích do vrchu dlouho platilo, že česká špička má také docela vysoký věkový průměr. Je to jenom česká specialita?
Už se začínají ukazovat i mladší. Ale je to o tom, že všechno jsou to většinou delší běhy, takže se v nich dorostenky moc neprosazují.

Pozorujete, že jsou vaše mladší kolegyně třeba o něco pohodlnější, než js
te byla vaše generace?
Životní styl se možná trochu mění. Nejvíc to pak asi poznám na dceři. Ale určitě to je tak, že se člověk teď méně hýbe.

Máte závod, který vám vyloženě nesedí?
Jsem sice mistryně v běhu do vrchu, ale abych se přiznala, neumím běhat extrémně prudké kopce, to na mě není. Tam mi ostatní utečou. Černá Hora, kde jsem vyhrála titul, mi vyhovuje, dá se běžet. Třeba Pavla Schorná (dříve Matyášová), reprezentantka v běhu do vrchu, má zase ráda co nejprudší tratě a Černá Hora jí právě moc nesedí.

Platí při bězích do vrchu, že čím je člověk drobnější, lidově řečeno „papírák“, tím má větší výhodu?
Možná jo. Anička Straková (dříve Pichrtová), Pavla Schorná i Táňa Metelková jsou drobnější závodnice a jak se jim daří.

Poslechněte, nenudíte se se mnou?
Ne, to ne (usmívá se).

Ale běžíme pomalu, sama byste šla rychleji…
Ne, já to dnes stejně moc rvát nechci, protože mám v sobotu závody.

Takže já vás vlastně připravuji na závod a díky mě nemáte šanci to pořádně napálit…
(směje se) Musím před závody vědět, že nemůžu bláznit. Už mi přeci jenom není dvacet, kdy se z toho rychle oklepete.

Bolí teď nohy víc než před patnácti lety?
Docela jo, i po tréninku. Dříve byla určitě rychlejší regenerace, ale protahovala jsem se vždycky a protahuji se i teď, v tom se nic nemění. Obdivuji Táňu (Metelkovou), že zvládne několik těžkých závodů týdně a to je ještě starší než já. Všude má přitom výborné výkony.

Když jsem četl o jednom závodě, účastnili se ho i Keňané, neskuteční běžci, ale v lese se ztratili. Zažila jste něco podobného?
Už jsem také slyšela, že několik lidí zabloudilo. Když není závod dobře značený, organizátoři spoléhají na to, že tam většinou přijdou běhat místní a najednou se tam objeví někdo, kdo je výkonnostně jinde než ostatní, může se to klidně stát.

Myslím, že tihle byli nejlepší, ale měli pech…
Mně se to tedy zatím ještě nepřihodilo.

Asi i proto, že většinu tratí dokonale znáte. Není ale protivné, když víte, co přijde za nejbližší zatáčkou a jak prudký bude další kopec?
Spíš je to výhoda. Když přijedu na závod, kde jsem už byla, měřím si mezičasy, abych v průběhu závodu věděla, jak na tom jsem.

Máte radost, když jste najednou někde rychlejší než před deseti lety?
Mám, ohromnou. Ze zlepšení mám vždycky strašnou radost.

Jak dlouho se podle vás dá běhat na tak vysoké úrovni?
Tak to netuším, u každého je to asi dost rozdílné.

Musíte si hlídat životosprávu, nebo byste si klidně dala i „guláš se šesti“?
Se šesti knedlíky teda ne (usmívá se). Guláš si klidně dám, ale spíš se třemi.

A pivem ho spláchnout také můžete?
Alkohol mi nechutná, takže pivo vůbec nepiju.

Jak by tedy podle vás vypadala ideální večeře?
Sním skoro všechno, takže mi je to jedno. Mám ráda brambory, k tomu nějaké maso a hodně zeleniny.
Proč jsem se honil po lese?

Někam si sednout a vyprávět si o běhání?
Fajn, ale to tady bylo už stokrát. Proto jsem Martě Fenclové, znamenité vytrvalkyni, navrhl něco jiného. Rozhovor, ale co ho zkusit trochu jinak. Za běhu.

Pěkně si užít ta muka s ní. Přišlo mi, že ji šílená prosba moc nevykolejila. Souhlasila rychle a asi tři dny po telefonu se šlo na věc.
Plánoval jsem větší rozhovor a cestou na něj se mi v hlavě motaly tři scénáře.

Dám dvě otázky, moje kolegyně zrychlí, bude v háji a s ní celé povídání.
Poběžíme tak pomalu, že jí to nebude bavit a po chvíli mi oznámí, že tohle nemá smysl a sejdeme se radši někde v kavárně.
Po pěti minutách mi rupne sval a fotograf mě na zádech potáhne k autu.

Klika, nic takového se nestalo.
Marta sice musela ze svého tempa slevit, zatímco já funěl jako lokomotiva, ona v pohodě vyprávěla. Během šesti společných kilometrů to ale vyšlo.
Rozhovor bez bloku s přípravou byl na světě.

A řeknu vám, ten pocit, když máte štreku v lese za sebou, stojí za to.
Zkuste to taky!

Navíc bez diktafonu v ruce vám to půjde třeba ještě o chlup lépe…

Autor: Pavel Ryšavý

14.7.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Miloš Zeman a Andrej Babiš

Čeká nás obtížné sestavování vlády i test kvality demokracie

Kloboukový den v Pardubicích.
5

Děti, rodiče a učitelky se sešli na Kloboukovém bále

Propadák zažila nejen ČSSD. Kraj jako svou baštu ztratili i lidovci

Pardubický kraj - Parlamentní volby potvrdily, že na rozdíl od komunálních - a částečně krajských - nejsou o osobnostech, nýbrž o stranách.

Pirát Vondrka znovu udeřil a vzal body Dynamu

Pardubice – Podruhé v sezoně prohráli hokejisté Pardubic s Chomutovem, znovu jim dva góly vstřelil kapitán Pirátů Michal Vondrka. Právě on rozhodl utkání 16. kola Tipsport extraligy, když necelé dvě minuty před koncem duelu vstřelil vítězný gól. Dynamo prohrálo v Chomutově 2:3.

AKTUALIZOVÁNO

Zeman potvrdil, že Babiše jmenuje premiérem. Začala povolební vyjednávání

Devět stran se dostalo do Poslanecké sněmovny, což přináší při vyjednávání složitou pozici. Lídr hnutí ANO Andrej Babiš již včera obeslal všechny lídry úspěšných politických partají s žádostí o schůzku. A dnes se již někteří představitelé sjíždějí do Průhonic, jiní však Babiše odmítli. Prezident Miloš Zeman dnes také potvrdil, že lídra ANO pověří sestavením vlády.

Při nehodě byla zraněna matka s dítětem

Lázně Bohdaneč - Maminka s malým chlapcem skončili s autem v příkopu a následně v nemocnici.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení