Rychlé vystřízlivění… Tak to by si mohl přát opilý člověk. Ne už však sportovci, kteří získají nějaké prvenství. Jako v případě pardubických basketbalistů a jejich vítězství v Českém poháru. Hned první zápas po slavném triumfu totiž prohráli. Jestliže děčínské Válečníky v pohárovém finále zrušili na dvě doby, tak v ligovém mači na ně už potřetí v sezoně nestačili (66:78). Pardubický pivot RADEK NEČAS rozplétá, proč stejně jako na podzim přišel po hodování půst.

Po slavném vítězství v Českém poháru jste měli na rozdíl od soupeře celý týden na odpočinek. Dát se do kupy po fyzické i emoční stránce. Byla to výhoda či nevýhoda?
Ono je to dvojsečné. Výhoda to může být v tom, že se můžou nabrat nové síly, vyléčit zranění, pokud nějaká jsou. Já to ale spíše považuji za nevýhodu. Těch pauz už jsme měli v letošní sezoně tolik. Třeba tím, že jsme byli přímými účastníky Final Four Českého poháru a nezasahovali jsme do vyřazovacích bojů. Já bych raději hrál středa sobota. Zkrátka zůstat v herním rytmu. Navíc po úspěchu se mohou vznášet hlavy v oblacích, tak je lepší co nejdříve přepnout na jiný program…

I kdyby se nakrásně váš tým vznášel v oblacích, tak soupeř typu Děčín, vás rychle srazí na zem. Bylo tedy lepší chytit hned tak silného soka, navíc s motivací vrátit vám finálovou prohru? A byla naopak ta vaše stejně vysoká jako před pohárem?
Všichni jsme seznámeni s propočty v ligové tabulce. Všichni víme, že hodně ztrácíme na místo, kde chceme být před play off. Každá prohra nás sráží dolů a hloubí propast od prvních třech týmů. Dalším motivačním prvkem bylo to, že jsme hráli doma, kde jsme chtěli potvrdit výkon z finále poháru. To se nám bohužel nepodařilo.

Nabízí se reminiscence se začátkem listopadu, kdy jste porazili Nymburk a vzápětí doma nestačili právě na Děčín. Zdá se, že rčení: Po posvícení přichází půst, v pardubickém provedení platí. Nebo je zatím něco jiného?
Já bych ta utkání až tolik nesrovnával. Po Nymburce jsme vedli po celý zápas a soupeř se dostal ke slovu až v poslední čtvrtině. Teď jsme se s Děčínem přetahovali o každý bod prakticky hned od prvních minut. Měli jsme v utkání dobré pasáže, kdy jsme si vytvořili slibný náskok. Jenže špatnou komunikací v obraně jsme nechávali protivníka volného při střelbě nebo potažmo, když nás napíchl, tak si to vyhodil pod koš nebo dal jednoduchý koš.

První poločas připomínal na rozdíl od rychlého pohárového finále tuhou obranářskou bitvu. kdo to „brzdil"?
Myslím si, že jsme měli více zataženu ruční brzdu my. V minulém zápase jsme hráli daleko více dopředu. Teď, když dal soupeř koš, začali jsme o tom více přemýšlet. Místo, abychom okamžitě hnali balon směrem k děčínskému koši. Rychle zaútočit přes celé hřiště je naše obrovská zbraň, která nás kolikrát dokáže nakopnout. V sobotu jsme si tím moc nepomohli.

Celý zápas se proměnil v boj o každý míč, o každý doskok. To přesně si přejí vaši trenéři. Možná proto, že pod vědomím vyššího náskoku, dochází ke ztrátě koncentrace a poleví se…
Letošní sezona nám ukázala, že my se musíme udržovat v maximální koncentraci po celý zápas. Ve spoustě zápasů jsme vedli o patnáct a ještě jsme to dokázali prohrát. Takže teď jsme koncentrováni po celé utkání. Nicméně v některých úsecích, možná kvůli únavě z fyzicky velice náročného střetnutí, jsme přestali na hřišti spolu mluvit. Tím jsme umožnili Děčínu situace, které zužitkoval.

V poslední čtvrtině jste se nemohli prosadit z vymezeného území. První dvoubodový koš jste zaznamenali až v její osmé minutě. Znamená to, že Děčín ještě více zpevnil obranu?
To bych úplně neřekl. Spíše jsme se pustili se soupeřem do přestřelky z dálky. Pod dojmem toho, že dal trojku, jsme chtěli oplatit stejnou mincí. Někdy jsme neproměnili. Chtěli jsme utkání co nejrychleji zlomit. Místo abychom dávali jednoduché koše, zvolili jsme trojkovou strategii. I když jsme měli možnost volných střel, do koše nespadly. A jelikož jsme ani útočně nedoskočili, vznikla situace, kdy jsme se dostali do ztráty větší než dva koše. No a pak už si to Děčín v koncovce zkušeně pohlídal.

V prvním poločase vyfasoval váš tým patnáct faulů, kdežto po změně stran měl za nějakých patnáct minut pouze dva. Co k tomu dodat?
Na tuto otázku raději nebudu odpovídat (hořký úsměv).

Tak jinak. Ve třetím i čtvrtém kvartálu měl naopak Děčín rychle pět faulů, ovšem Pardubice zrazovaly trestné hody?
Naše úspěšnost z trestných hodů byla fakt tristní. Bohužel v první půli jsme jich zahrávali snad o dvacet méně než Děčín. Neměli jsme tak možnost je v utkání napilovat. A ve druhém poločase jsme pokaždé dávali jen po jedné šestce. Pak se nám ani nedařilo po neúspěšném pokusu doskočit. Takže, když soupeř proměnil trojku a my kontrovali jedním bodem rozdíl ve skóre logicky se nejdříve zmenšoval a potom narůstal.

Přestože ani trojková úspěšnost vašeho družstva nebyla nijak závratná, tak vás držely nad vodou. Hlavně Lukáš Kotas, který jich dal šest z devíti…
Stačí se podívat do zápisu. Měli jsme jen o deset pokusu méně něž u dvojek. Tohle opravdu není náš styl. Je ale pravda, že to Kotymu nebývale lepilo. Škoda, že ho ještě více nepodpořili další klasičtější trojkaři jako Jobi Wall, Dušan Pandula, Pepan Příhonský nebo Lamb Autrey.

Zmínili jsme neúspěšné pokusy, což je váš hlavní úkol v popisu týmové práce. Ve finále poháru jste v této činnosti dominoval. Proč vám to nyní nepadlo do koše více než dvakrát?
Musím být ještě více agresivnější, abych donutil soupeře, jak to říct, k viditelnějším k faulům. Musím chodit tvrdě pod koš a buď si vynutit nedovolený zákrok, nebo při zdvojení uvolnit svého spoluhráče a míč mu předat.

Deník tleská za gesto hodné gentlemanaPardubické osobnosti nejen z politické či kulturní sféry vyjádřily nesouhlas s rozhodnutím Disciplinárního ředitele NBL o udělení pokuty Radkovi Nečasovi.
Radek Nečas byl potrestán finanční pokutou ve výši 9500 Kč za incident, který se stal v utkání se svitavskými Tury. Radek Nečas se zastal svého spoluhráče Lukáše Kotase, jehož udeřil do obličeje svitavský hráč Jan Špaček.
„Stejně jako se Radek Nečas zastal spoluhráče při zcela nevídaném ataku hráče Svitav, i my jako příznivci pardubického basketbalu cítíme potřebu zastat se Radka Nečase a celého klubu," píše se v oficiálním dopise.
Sám hráč všem sedmi osobnostem poděkoval a sdělil, že jimi vybranou částku 9500 Kč věnuje na dobročinné účely. „Všem děkuji za podporu, nesmírně si jí vážím. Rád bych částku věnoval na konto vážně nemocné Mišky Hlaváčkové."