Ten v pátečním utkání s Děčínem odehrál svůj osmistý zápas v NBL a toto jubileum mu připomene nejen dres s tímto číslem, který mu věnoval klub, ale i sladká medaile od Fan klubu Beksy na které také nechyběla památné číslo.

Bývalý český reprezentant, který kroutí už třetí sezonu v červenobílých barvách pardubického klubu, má v sobě basketbalové geny. Jeho otec byl výborným basketbalistou, československým reprezentantem a účastníkem dvou ME, a také oblékal dres Pardubic (v sezoně 1972 – 74 hrál za tehdejší RH). V ligové soutěži nastřílel 5213 bodů. Jak se říká, jablko nepadá daleko od stromu, a Radek to potvrzuje. Svého otce překonal nejen v počtu odehraných zápasů, ale i v počtu nastřílených bodů. Těch má na svém kontě 6476.

Radku, než jste se dostal k basketbalu, jaké sporty Vás nejvíc přitahovaly?
Začínal jsem jako všechny děti různými kroužky, chodil jsem do lyžování, to sice jen okrajově, ale pak jsem začal hrát fotbal současně s basketbalem v těch devíti deseti letech. V době, kdy jsem se vytáhl, tak mě chtěli dát do brány, ale já jsem se rozhodl pro basketbal. A u toho jsem vydržel.

Vzpomínáte na svůj první ligový zápas?
Tak to určitě, ale nevím jestli to byla Sparta nebo Slavie. Bylo to doma v Brně za Stavex Brno, později to byli Draci Brno. To bylo na začátku sezony 1998 – 99 a vzpomínám, že to bylo jenom na pár vteřin.

A na první ligové body?
No tak to bylo o den později, kdy jsme doma hráli proti Vyšehradu. A tam jsem už dostal víc prostoru a dal jsem, tuším, devět bodů.

V sezoně 2002 – 03 jste si zahrál ve Slovinsku za Pivovarna Laško. Cizina Vás netáhla?
Ale samozřejmě táhla. Před tou sezonu jsem neměl špatně našlápnuto a po úspěšném Koračově poháru, který jsme hráli s Kunínem, tak jsem se dostal to toho klubu a myslím, že to byl dobrý krok do Evropy. Ale bohužel tam došlo ke zranění zad a půl sezony jsem promarodil. Po konzultaci s doktory, kteří mi říkali, že to na vrcholový sport nevypadá, jsem se vrátil a začal hrát za Nymburk. A to byl ten pravý moment, kterým jsem nastartoval kariéru.

S basketbalem jste prožil kus života. Které momenty pro vás byly nejhezčí?
Pochopitelně po každém důležitém vítězství je to nádherný pocit. Třeba tady v Pardubicích před dvěma roky, když jsme vyhráli Český pohár. Ale je to třeba kombinace emocí po vítězném zápase, kdy ta radost prostě s týmem je obrovská. A taky to sdílení všech emocí s týmem, to jsou ty chvíle, které mě nejvíc baví.

Své jste si prožil i v reprezentačním dresu, jak na tuto etapu kariéry vzpomínáte?
Reprezentační kariéru jsem ukončil v poměrně brzkém věku, ale bylo to s ohledem na rodinu. Měli jsme malé děti a chtěl jsem čas přes prázdniny, kdy jsme měli volno, věnovat rodině a tak jsem se rozhodl, že skončím. Těch úspěchů bylo dost. Na mistrovství Evropy jsem se jednou podíval jako hráč, ale i jako funkcionář (smích) a tak si tuhle část kariéry mohu odškrtnout jako relativně úspěšnou.

Máte za sebou ligový zápas s číslem 800. Myslíte, že se dá dosáhnout na magickou hranici 1000 zápasů?
Pokud bude sloužit zdraví, tak nikde není psáno, že se to stát nemůže. Cítím se dobře a mám chuť hrát. Budu věřit, že se rozhodne o tom, že se bude liga hrát šestikolově a pak by se to mohlo v jedné nebo dvou sezonách stihnout.

Dnes 18.30: ČEZ Basketball Nymburk – BK JIP Pardubice„S postupující fází sezony, vzrůstá význam obrany. Pokud chceme uspět v Nymburku, musíme bránit se stejným nasazením, energií a důrazem, včetně koncentrace na obranný doskok, jako proti Děčínu. Kvalitní obrana nám dává i velké sebevědomí do útoku. Dalšími klíčovými faktory bude zastavení přechodové fáze, s čímž souvisí eliminace ztrát. A musíme se vyvarovat hluchých míst. Mementem by mělo být ve finále Českého poháru, kde jsme měli dvě takové pasáže,” upozorňuje pardubický kouč Tomáš Bartošek.   (fn)