Královna pardubického sportu za rok 2008 se jmenuje Veronika Krčálová, reprezentantka České republiky – zástupkyně Rádiového orientačního běhu. V září minulého roku si přivezla z mistrovství světa v Jižní Koreji čtyři medaile, tři zlaté a jednu stříbrnou. Ve svém sportovním odvětví je velice uznávaná a to jí jistě pomohlo v anketě Pardubického deníku „Nejúspěšnější sportovec Pardubicka za rok 2008“ Veronika byla velmi překvapena tak masivní podporou veřejnosti, i když mezi nejlepšími sportovci se na Pardubicku neobjevuje poprvé. Položili jsme jí několik otázek, na které nám velmi ochotně odpověděla:

Veroniko, gratulujeme k prvenství ve čtenářské anketě našeho Deníku „Nejúspěšnější sportovci Pardubicka za rok 2008“. Zkuste se našim čtenářům představit.
Jmenuji se Veronika Krčálová, momentálně již čtvrtým rokem studuji Fakultu tělesné kultury na UP Olomouc – obor fyzioterapie. Mimo to jako součást praxe pracuji na rehabilitaci v Pardubicích. Rádiovému orientačímu běhu se věnuji patnáct let.

Proč právě Rádiový orientační běh se stal vaším osudem?
Tomuto sportu se věnoval můj bratr. To bylo v roce 1992. Jako šestiletá jsem byla na jeho prvních závodech. Tento sport se mně velmi zalíbil. Chtěla jsem to také zkusit, ale nešlo to, prý jsem byla moc malá. V oddíle tehdy byly asi tři holky a všechny byly starší. Řekli mně, ať přijdu za rok. To se stalo a já pak zahájila svoji sportovní kariéru.

Rok 2008 byl pro vás asi nejúspěšnějším rokem ve vaší kariéře - třikrát zlato a jednou stříbro na MS v Jižní Koreji. Stala jste se nejúspěšnější závodnicí ROB za rok 2008. To jsou obrovské pocty.
Rozhodně ano, tři zlaté a jednu stříbrnou medaili, takový úspěch v ženské kategorii jsem ještě nezažila, ale v juniorkách ano. Bylo to na mistrovství světa v Brně a také tenkrát to byly tři zlaté a jedna stříbrná.

Světový šampionát v Koreji byl jistě zážitkem, jedná se o zemi hodně vzdálenou s odlišnou kulturou. Jaký dojem na vás tato země udělala?

Čekala jsem, že ta země bude o něco chudší, ale to se vůbec nepotvrdilo. Lidé tam jsou velice přátelští, každý, kdo vidí bělocha a umí anglicky, se hned zapojuje do řeči. Překvapilo mě že znají Českou republiku, ti kteří měli možnost být v Praze, tak nám sdělili, že to je podle nich nejhezčí město Evropy. Když to vezmu po sportovní stránce, terény byly zcela odlišné od těch, které známe, závody se ukutečnily převážně v rýžových polích, kde bylo po kolena bahna, nedalo se tam pořádně běhat, les se musel hodně obíhat a byl dost nepropustný. Bylo to fyzicky hodně náročné.

Na webu Pardubického deníku i na anketních lístcích jste dostala největší počet hlasů. Čím si vysvětlujete tak silnou podporu?
Na webových stránkách mně mohli dát hlas lidé z našeho sportu i mimo region , na anketních lístcích v novinách mě možná podpořili sportovci z klasického orientačního běhu. Hlasy veřejnosti mohly být ovlivněny medailovým úspěchem na světovém šampionátu v Koreji. Jejich hlasy jsou však pro mě velkým překvapením, takovou podporu jsem nečekala a všem za ní touto cestou moc děkuji.
Sportovní úspěchy vyžadují tréninkové úsilí. Studujete, pracujete,

máte čas na společenský a osobní život. Máte nějakou životní lásku?
 Mám přítele ze Slovenska, jsme spolu již osm let a před rokem se za mnou přistěhoval do Pardubic, takže to asi bude moje životní láska. Je také úspěšným sportovcem, reprezentuje Slovensko v Rádiovém orientačním běhu a z MS v Jižní Koreji si přivezl dvě bronzové medaile ze soutěže družstev.

Máte Veroniko nějaké speciální zájmy a záliby?
Mým největším koníčkem je sport. Kromě běhání ráda jezdím na kole, lyžuji na běžkách, zahraji si badminton. Také ráda cestuji – miluji putování po horách. Když mám trochu času, přečtu si nějakou pěknou knížku, nejradši mám spisovatele Wilbura Smithe. Bohužel, poslední dobou mám velmi málo volného času.

Oslovuje vás Veroniko divadlo či filmové umění..?

Kulturu bohužel trochu zanedbávám. Do divadla bych chodila ráda, ale bohužel už mi na něj nezbývá čas. Kino navštívím tak dvakrát do roka…

Pardubice jsou městem hokeje - chodíte někdy na extraligu, je vám hokej na podívání příjemný?
Jako správná Pardubačka samozřejmě fandím hokeji. Když jsem ještě chodila na gymnázium, občas jsem na extraligu zašla, ale jsem spíš televizní fanynka. Dřív jsem hokej sledovala hodně, ale od té doby, co jsem většinu roku v Olomouci, bohužel ztrácím přehled. Ale táta a brácha chodí fandit za mě…

Vaše největší přání, které by se mělo vyplnit v roce 2009.
Můj sportovní cíl je jasný – účast na letošním ME v Bulharsku a tam dosáhnout co nejlepší individuální výsledek. Uspěchy v tomto roce však přeji všem sportovcům Pardubicka.